Praha - Životní příběhy československých legionářů, jejich odvaha, smysl pro čest, spravedlnost a vlastenectví imponují i po téměř sto letech. A přesně z tohoto důvodu - v předvečer stého výročí vypuknutí první světové války - projedná ve středu vláda premiéra Jiřího Rusnoka v demisi projekt LEGIE 100
Předkládá ho ministr obrany a v nemalé míře se týká i resortu školství, zahraničí, vnitra, kultury, ale i dopravy. Jednání kabinetu by mělo vyústit ve vznik meziresortní koordinační komise.
"Naší ambicí je návrat k legionářským hodnotám - morální obrodě společnosti, demokracii, vztahu k rodné zemi, ale i práci po vlast bez ohledu na osobní pohodlí. Tedy k těm hodnotám československých legionářů, které přispěly ke vzniku Československa a jež se dnes z české společnosti vytrácejí," vysvětluje náměstkyně ministra obrany Lenka Ptáčková hlavní důvody, proč by mohl Rusnokův kabinet projekt LEGIE 100 podpořit.
A místopředseda Čs. obce legionářské Jindřich Sitta, veterán několika válek i pomoci lidem postižených katastrofálním zemětřesením, dodává: "I demokratická společnost funguje jen tehdy, pokud je prospěch celku nadřazen osobním zájmům. Dnes je tomu ale často naopak. Egoismus dosáhl vrcholu. Dnešní krize není ani tak krizí finanční, jako morální a hodnotovou. Jednoduše jsme se zpronevěřili ideálům zakladatelů tohoto státu, jehož existenci zaplatily tisíce legionářů životem."
Sitta tlumočí mínění několika tisíců českých legionářů, jimž už prý došla se zákonitě vzniklou "blbou náladou" trpělivost, a proto projekt LEGIE 100 podporují.
Miluji svou vlast. Slova k smíchu?
Historik Eduard Stehlík připomíná, že vznik Československa nebyl nekrvavým vítězstvím, jak se často traduje.
Od 16. do 30. října 1918 bojovaly například československé legie za ustanovení své vlasti u francouzského Terronu či Fauzies - tedy ještě dva dny po vzniku republiky. "A výsledek? Dvě stovky padlých a tisícovka raněných. Konec války přitom mohli tito dobrovolníci přečkat v relativním pohodlí francouzských zajateckých táborů. Oni se ale rozhodli jinak. Touha po samostatném Československu byla až příliš silná," míní Stehlík.
Obdobně tomu bylo i v československých legiích na Rusi. Při vůbec první bitvě u Zborova se hlásily desítky dobrovolníků do první linie, i když si legionáři uvědomovali, že proražení průchodů v minových polích jen málokdo přežije.
"Miluji svou vlast více než svůj život," cituje Stehlík z deníků Adolfa Opálky (legionáře považoval za svůj vzor - pozn. red.), parašutisty, jenž se podílel na zlikvidování třetího muže nacistické říše Reinharda Heydricha. "Dnes jsou ovšem Opálkova slova, bohužel, spíše k smíchu," popisuje historik posun hodnot lidí.
A mohl by to snad projekt LEGIE 100 (s návrhem výuky historie na školách, pořádání výstav a přednášek v českých centrech v zahraničí, anebo třeba obnovy válečných hrobů) změnit?
Pavel Filipek z odboru pro válečné veterány ministerstva obrany o tom nepochybuje.
"S Československou obcí legionářskou ho připravujeme už čtyři roky. V Česku vznikly kromě toho v posledních letech stovky občanských sdružení či klubů vojenské historie, které se snaží ty nejlepší tradice z naší minulosti oživit. Navíc i v souvislosti s výročím vypuknutí první světové války není dne, aby se na nás při hledání informací o svých legionářských předcích neobraceli jejich potomci. V dnešní hodnotově rozkymácené době se přirozeně zajímají o motivy, proč vlastně jejich dědové či pradědové pro ještě neexistující vlast tolik riskovali," vysvětluje Filipek.
Volba mezi legionářskými a nacistickými erby
Projekt LEGIE 100 je naplánován až do roku 2020, kdy uplyne sto let od vyplutí posledního námořního konvoje s československými legionáři na palubě z Vladivostoku.
Od příštího roku by pak měla být hotova elektronická a veřejnosti přístupná evidence padlých vojáků (včetně jejich osudů), kteří pocházeli z dnešního území Česka. O rok později za rok 1915 a postupně až do roku 1920. Podle hrubých odhadů by mohlo jít o 150 000 až 300 000 mužů.
Filipek odhaduje, že v doplňování již existující unikátní interaktivní databáze čeká jeho odbor sisyfovská práce: "Avšak už jen podle ohlasu lidí soudím, že to pro ně má velký význam. Vždyť každý z nás hledá životní vzory. A proč je nehledat u svých legionářských předků, zvláště když jde o příběhy, podle nichž by se mohly psát strhující knihy a točit skvělé filmy."
Což například dokazuje série vždy vyprodaných románů-rekonstrukcí Jiřího Šulce z období druhé světové války. "Mladí obdivují všelijaké Terminátory a přitom mají doma vzory, jimž ti hollywoodští nesahají ani po kotníky," míní Filipek.
Pokud by prý například někdejší vojáci brigády rychlého nasazení Jan Čermák s Hynkem Matonohou měli alespoň minimální ponětí o historii vlastní země, pak by si v Afghánistánu nemalovali na přilby erby nacistických divizí, ale třeba ty mnohem zajímavější - legionářské. Ať už z Francie, Itálie, či Rusi.
Bartuškova cesta
Když novinář Václav Bartuška objížděl před dvaceti lety Sibiř, mapoval zapomenuté či již zaniklé legionářské hroby a vnucoval se s poznatky ministerstvu obrany, byl vždy rázně vypoklonkován. Nikdo o jeho legionáře, bez nichž by Československo nevzniklo, nestál.
"Jsem rád, že nám - nehledě na těžkosti, které nás dnes trápí - konečně dochází, jací lidé v legiích sloužili a co vše pro tuto zemi vykonali," říká před jednáním kabinetu diplomat Bartuška.
Legie - například ty ruské - chápe historik a scenárista Zdeněk Mahler jako "republiku na kolečkách" (ostatně i proto vzniká putovní Legiovlak se sedmi historickými vagóny) v době, kdy Československo ještě neexistovalo a nikdo nevěděl, zda vůbec vznikne.
"Ti kluci drželi v šachu celé Rusko, když obsadili transsibiřskou magistrálu. A jejich útvary? To byly skvěle organizované samosprávné vojensko-hospodářské celky. Přežívaly i v těch nejdrsnějších válečných podmínkách. Měly své pekárny, masokombináty, kamenické dílny a dokonce i divadla. Krutě přitom zatápěli bolševikům po celé Rusi. I v bitvách, které legionáři prohráli, měli rudí až stonásobně větší ztráty než oni. Divíte se pak, že legionáři vyvolali u mocností respekt vedoucí ve vznik Československa?"
