Praha - Ještě při letu do Bruselu český premiér Petr Nečas před novináři zdůrazňoval, že českou pozici pro záchranářský summit EU konzultoval telefonicky s britským premiérem Davidem Cameronem.
V pátek v půl šesté ráno ale vyšel Nečas z jednací místnosti Evropské Rady po boku premiéra Švédska, tedy země, která - na rozdíl od Česka - nemá pověst unijního „potížisty".
Británie se právě rozhodla odmítnout novou unijní smlouvu, která zpřísní dohled nad národními rozpočty. Češi a Švédi zase pro time-out v podobě konzultací s domácími parlamenty.
I tento drobný posun v české taktice uvnitř sedmadvacítky ilustruje, že Nečas si zatím na klíčovém summitu vymanévroval dobrou pozici hlavně pro domácí politickou scénu.
Českému publiku může ukazovat přísnější „euroskeptickou" tvář, která také nebude "provokovat" prezidenta Václava Klause, a v Bruselu nepřekročil hranici, z níž by nebyla cesta zpět.
Česku běží čas
O tom, jak se Česko postaví k nové fázi evropské integrace, se bude ale opravdu rozhodovat až v následujících měsících.
"Nebylo možné přistoupit k této mezinárodní dohodě zemí eurozóny z celé řady důvodů. V prvé řadě proto, že nikdo vlastně nezná její obsah," řekl po jednáních v Bruselu Nečas.
Obavy mají podle premiéra Češi hlavně z předběžného dohledu EU nad rozpočtem nebo z toho, že by unijní kompetence začaly nově zasahovat například do penzijní politiky.
Během pátku se Češi přes svoje pochybnosti na summitu postupně zbavovali kuloární přezdívky „Chuks". Toto anglické slovo by se dalo do češtiny spisovně přeložit jako ti, co brání dohodě. Jednotlivá písmena anglického výrazu jsou zároveň iniciálami zemí, které se novému paktu zpočátku bránily, tedy Czech Republic (Česko), Hungary (Maďarsko), UK (Spojené království Británie) a Sweden (Švédsko).
I prestižní zahraniční média nakonec Česko zařadila mezi země, které chystanou smlouvu podržely.
Chceme až k hotovému
Klíčové pro další kroky Česka bude, co v praxi znamenají konzultace fiskální smlouvy s národními parlamenty.
A také otázka, jak rychle k nim dojde. O podobě smlouvy má být totiž rozhodnuto už příští rok v březnu.
Vláda ale s rozhodnutím nehodlá spěchat. "O rozhodnutí, jestli k smlouvě přistoupíme, bude možné mluvit, až bude smlouva dána," uvedl premiér.
V tuto chvíli není jasné, jak parlamentní konzultace pojmou ostatní země, které si tento „oddychový čas" také dopřáli. Premiér jen uvedl, že další postup bude konzultovat právě se švédskými partnery.
„Nemáme žádný deadline. Smlouva bude otevřená, aby k ní mohly přistupovat země, které budou přijímat euro," odmítal premiér otázky, zda Česko nemůže „propásnout" připojení se k nové smlouvě, a tím se dostat v unii na druhou kolej.
Otázkou také je, zda se Praha nepřipravila o vliv na konečnou podobu této smlouvy, když nechce být její součástí dřív, než bude hotová.
Horká půda doma
Nečase teď ale čeká především horká půda doma. Opozice jej kritizuje, že Česko žene v EU do izolace a žádá „národní debatu" o podobě českého působení EU.
K závěrům summitu se zatím nevyjádřil ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který obecně zastává vstřícnější postoje k EU než premiér a ODS a kritizuje české lavírování na unijní půdě.
I v Bruselu si velmi dobře pamatují, jak problematické bylo získat české „ano" při posledním velké právní změně v EU, při prosazování Lisabonské smlouvy. A to především kvůli odporu k tomuto dokumentu prezidenta Klause. Ten si dodnes udržuje vliv na českou zahraniční politiku.
"Myslím, že není třeba naskakovat na tento rozjetý trend. A tento rozjetý trend je hájit špatný projekt, kterým je společná evropská měna, za každou cenu. Ta cena je vysoká již teď a ta cena bude narůstat. Myslím, že je třeba chovat se rozumně," chválil v pátek české vyjednavače v Bruselu Klaus.
Nečas už zřejmě také poslal první posummitový vzkaz na Hrad. Plánovanou mezivládní dohodu o rozpočtové kázni mezi zeměmi EU označil za důkaz, že Lisabonská smlouva, která pro euroskeptiky zůstává nechtěnou evropskou ústavou, byla slepá ulička.
