Aktuálně.cz ve spolupráci s Českou spořitelnou a dalšími partnery připravilo projekt Česko společně, jenž má postupně v několika svých částech pomoci lépe porozumět tomu, co se za krize odehrává ve zdejší společnosti.
Článek vznikl ve spolupráci s:
Česká spořitelna
Friedrich-Ebert-Stiftung
Masarykova demokratická akademie
STEM
Tentokrát přinášíme výsledky té části sociologického průzkumu, která zjišťovala, co si o společenských problémech myslí příznivci jednotlivých politických stran a nakolik jejich postoje korespondují s tím, co prosazují partajní lídři. Vychází najevo, že ač se vládní a opoziční uskupení ve sněmovně dnes neshodnou prakticky na ničem, jejich voliči v řadě otázek zastávají prakticky stejné názory.
Typicky je to možné demonstrovat třeba na přesvědčení, že vše, co člověk od státu dostane, si musí odpracovat. „V Česku je silně zakořeněno, že všechno je nutné si zasloužit. U sociálních dávek obzvláště,“ shrnuje převládající naladění ředitel STEM Martin Buchtík. Souvisí to s častými obavami, že právě sociální dávky jsou u nás ve velkém zneužívány. Odborníci ale takové přesvědčení příliš nesdílejí a považují tento jev ve srovnání s jinými problémy státního rozpočtu za okrajovou záležitost.
Ač se ale zdejší populace shodne na zásluhovosti jako na jednom ze zásadních pilířů, na nichž stojí republika, v hodnocení vývoje po roce 1989 se už radikálně rozchází. Zatímco přívrženci vládních stran jsou optimističtí, opozičníci jsou zklamaní. Stejně jako voliči mimoparlamentních sdružení a ti, kdo k urnám nechodí vůbec.
K tomu sociolog Martin Buchtík dodává, že podle pohledu na dění po roce 1989 lze dobře odhadnout, jaké další názory lidé zastávají: „Dá se říci, že ti, kteří hodnotí polistopadový vývoj převážně negativně, se velmi často cítí být méně osobně úspěšní, a proto i méně spokojení s prozápadním směřováním země. Od toho se pak odvíjejí i jejich odmítavé pohledy například na pomoc uprchlíkům, podporu napadené Ukrajině nebo proticovidová opatření.“
K tématům, která podporovatele vlády i opozice spojují, patří hned několik ekologických. Že člověkem způsobené oteplování planety zásadně ohrožuje budoucnost, je názor, který společnost sdílí bez ohledu na politické preference. Ty neovlivňují ani přesvědčení, že ochrana přírody má mít přednost před ekonomickým růstem.
Kliknutím na položky v legendě je můžete skrýt/zobrazit v grafu.
Politická nabídka však této společenské shodě příliš neodpovídá. Představitelé obou táborů se vyhraňují vůči takzvané Zelené dohodě – nástroji, s jehož pomocí chce Evropská unie zmírnit ekologické škody. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš jej sice jako premiér v Bruselu v prosinci 2020 odsouhlasil, od té doby ale nepřestává opakovat, že plán není ničím jiným než hrozbou pro Česko. Jeho nástupce ve Strakově akademii Petr Fiala (ODS) je podobně kritický. Babišovi dokonce vzkázal, že vše měl vetovat, dokud byl čas.
Společnost však jednoznačně žádá rychlou, efektivní a sociálně citlivou zelenou transformaci, nikoliv neproduktivní politický boj. Potvrzuje to řada sociologických průzkumů. Vyplývá z nich ovšem také, že lidé mají obavy z ekonomických dopadů nutných změn. A že s obsahem Zelené dohody je dnes obeznámeno pouhé jedno procento české populace.
Voliči vládních a opozičních stran se naopak viditelně neshodnou na hodnocení ruské agrese vůči Ukrajině. Zatímco příznivci kabinetu vnímají Moskvu jako jasného a jediného viníka, ti, kteří straní sněmovní i mimosněmovní opozici, si něčím takovým vůbec nejsou jisti. Podobně se obě skupiny rozcházejí i v pohledu na přijímání ukrajinských uprchlíků a jejich začleňování do většinové společnosti.
Kliknutím na položky v legendě je můžete skrýt/zobrazit v grafu.
Zřetelné rozdělení lze vysledovat také v názorech na vývoj země po roce 1989. Kdo odevzdal svůj hlas některé z momentálně vládnoucích partají, vidí situaci pravděpodobně příznivě, ostatní přinejlepším váhají. Řada výzkumných projektů pak opakovaně potvrzuje, že aktuální nespokojenost se vždy promítá i do hodnocení polistopadové éry jako celku. Nedávno to připomněla například studie Jedna společnost, různé světy.
Mnohé nasvědčuje tomu, že velkou roli v odmítání změn, jež se odehrály v posledních třiatřiceti letech, hraje nezvládnutá reforma sociálního státu. „Štve mě, že se u nás rozevírají nůžky. Jsem válečný ročník, režim předtím se mi vůbec nelíbil, přesto jsme měli čas a vztah k přírodě, k rodině, k dětem, bylo to všechno super. A teď staří lidé, když si chtějí nechat vytrhnout zub, je to strašně drahé. A to mě mrzí. Vytváří to nespokojenost,“ shrnula svoji kritiku sedmasedmdesátiletá respondentka.
Přestože současné politické scéně dominují dva celkem zřetelně ohraničené bloky, tvořené ve sněmovně vládní pětikoalicí a dvěma opozičními hnutími, jednotlivé strany a jejich voliči se v pohledu na mnoho problémů v lecčems liší.
Kliknutím na strany v legendě je můžete skrýt/zobrazit v grafu.
Za agresi vůči Ukrajině sice Rusko ještě nejostřeji soudí lidé, kteří mají blízko ke STAN, ODS, lidovcům, TOP 09 a Pirátům. Podobnou pozici zastávají také příznivci Přísahy a ČSSD, voliči ANO už ale velmi váhají a přívrženci SPD i KSČM takovou pozici rovnou odmítají. Nicméně v mnoha případech se toto koaličně-opoziční rozdělení rozpadá. Výrazné je to u hodnotových věcí, například u sňatků stejnopohlavních párů. Nejliberálnější jsou v této otázce voliči Pirátů a možná překvapivě také TOP 09, která sama sebe označuje za konzervativní stranu. Na opačném konci se pak potkávají příznivci KSČM, SPD a lidovců.
Úplně největší propast v názorech přívrženců jednotlivých uskupení je patrná, ptají-li se výzkumníci na případné vystoupení z Evropské unie. Setrvání je důležité pro ty, kdo mají blízko k ODS a dalším vládním stranám, naopak voliči SPD touží po czexitu.
Projekt Česko společně se snaží odkrýt také názory těch, kdo obvykle nejsou příliš slyšet. V tomto průzkumu je reprezentují příznivci malých stran a nevoliči.
U mimosněmovních uskupení, jako jsou Přísaha, ČSSD či KSČM, je však důležité zmínit, že naměřené hodnoty jsou spíše orientační, protože vycházejí z relativně malých vzorků. I tak je ovšem dost patrné, že ti, kdo k těmto politickým subjektům inklinují, jsou silně protestně naladěni. Stejně jako masa nevoličů.
Kliknutím na strany v legendě je můžete skrýt/zobrazit v grafu.
Je to varovný signál. Po minulých sněmovních volbách se podařilo stávající pětikoalici sestavit vládu jen v důsledku toho, že propadl skoro milion hlasů odevzdaných Přísaze, ČSSD, KSČM, Trikolóře či Svobodným a Soukromníkům. To vše jsou partaje, jejichž příznivcům jsou mnohem bližší hnutí ANO a SPD než vládní sestava. Nyní navíc vychází najevo i to, že pokud by se příště k urnám rozhodla vydat také část z početného zástupu nevoličů, nedorazili by lidé dosud lhostejní či neteční, nýbrž silně nespokojení s dosavadním směřováním republiky. Jde o dynamiku, která by mohla sehrát svoji roli již v nadcházející prezidentské volbě - případná mobilizace nevoličů by velmi pravděpodobně pomohla především kandidátovi hnutí ANO.