Většina obětí zemřela udušením v sutinách pod domy. Lidé je nestačili zachránit. Bylo to jen šest týdnů před koncem války. Jaroslav Seifert si po návštěvě Kralup na konci roku 1945 zapsal: "Sotva jsem vyšel z nádražní haly a rozhlédl se po ulicích, poznal jsem, že stín březnové katastrofy leží ještě nad městem. V Praze už zářily výkladní skříně a ulice byly plny lidí, kralupské ulice byly šedé a téměř liduprázdné. Nikde nic svátečního. Vítr jakoby v rozích ulic místo smetí proháněl ještě pláč, slzy a vzdechy. Všude se šlapalo po smutných a ošklivých vzpomínkách." | Foto: Archiv Městského muzea v Kralupech nad Vltavou