Praha - Po vraždě režiséra Van Gogha holandským muslimem, po pařížských nepokojích a problémech s rumunskými Romy v Itálii je čím dál těžší získat v Evropě příznivce multikulturalismu. 

Česká republika se po pádu komunismu stala o něco různorodější a pluralitní. To na jedné straně přineslo obohacení a nové podněty, na straně druhé jisté napětí.

Multikulturní centrum Praha (MKC), které vzniklo v roce 1999, si vzalo za úkol toto napětí v české společnosti minimalizovat a prohlubovat pochopení rozličných menšinových kultur a náboženství na území Česka. Součástí jejich snah je i festival Dialog kultur, jehož pátý ročník proběhne v Praze od 2. do 7. října.

„Praha je čím dál multikulturnější město, ale jak moc toho víme o menšinách žijících hned vedle nás?", ptá se řečnicky a plynule česky Jakob Hurrle, ředitel MKC, původem z Německa.

Hlavní snahou festivalu je přiblížit většinové společnosti různé minoritní skupiny žijící na území Česka. Proč je integrace některých etnických skupin tak složitá? V čem selhalo při integraci turecké menšiny Německo? A je vůbec možný multikulturalismus v Evropě? O tom všem mluvil s Aktuálně.cz ředitel MKC Jakob Hurrle.

Aktuálně.cz: Evropa nevítá cizince s otevřenou náručí tak jako dřív. Vzpomeňme pařížské nepokoje, londýnské výbuchy, rumunské Romy v Itálii. V čem Západ při integraci cizinců do svých společností selhal?

JH: V minulosti do mnoha západoevropských zemí přišli imigranti za prací a dlouhodobě nebyli vnímáni jako součást společnosti, ale jako lidé, kteří přišli jen na určitý čas. Západ si jaksi zapomněl uvědomit, že jsou to také jen lidé, kteří mají svá práva a že se s nimi musí počítat.

A.cz: V čem myslíte, že tedy německá společnost pochybila při integraci například turecké menšiny?

Turkové, kteří přišli do Německa hlavně za prací, měli nižší vzdělání než průměrný Turek. Jejich důvody byli čistě ekonomické a většina Němců je vnímala jen jako dočasnou levnou pracovní sílu. A tak Německo jejich integraci dlouhodobě ignorovalo. Bohužel děti cizinců jsou dodnes v německých školách poměrně neúspěšné a školy tam nejsou schopny fungovat jako integrační motor.

A.cz: Proč se tedy děti z tureckých rodin nedokázaly v německých školách uchytit tak jako například u nás děti z vietnamské komunity?

To hodně souvisí se socioekonomickou charakteristikou té dané skupiny. A kulturní aspekt hraje důležitou roli. Vietnamci, kteří přišli do Česka, měli relativně vyšší stupeň vzdělání a také sem přišli s tím, že tu nejspíše zůstanou, takže byli motivováni k integraci do české společnosti. Na tom tureckém příkladu vidíme, že to byli lidé, kteří přišli do Německa čistě za prací, aby tam pracovali v německých továrnách. Dlouhodobě neplánovali v Německu zůstat a německá společnosti jim ani neposkytla nějakou perspektivu, aby tam zůstali. Ten jejich dočasný statut „gastarbeiterů" ovlivnil, jakým způsobem je německá společnost přijala. A nebo také nepřijala.

A.cz: V Evropě se najde mnoho skeptiků, kteří tvrdí, že multikulturalismus v Evropě není možný. Co tomu říkáte?

Záleží, jak chápeme multikulturalismus. Je to koncept, který přišel z anglosaského světa, hlavně z USA, což je úplně jiný druh společnosti. Americká společnost je založená na imigraci a tam se koncept multikulturalismu zrodil z potřeby vlastně zpochybňovat dominantní anglosaskou kulturu. V kontinentální Evropě je situace úplně jiná. Zde budou vždy hlavní kultury dominovat těm menším. Multikulturalismus v kontinentální Evropě nemusí být úplně vhodný koncept. To už zde ale vedeme bitvu o definici multikulturalismu.

Češi si musí zvyknout, že někteří lidé se chovají jinak, říká Jakob Hurrle | Foto: Tomáš Adamec, Aktuálně.cz

A.cz: Jaké poslání má tedy Multikulturní centrum Praha, když ne přímo prosazovat multikulturalismus?

Nám určitě nejde o to propagovat v Česku anglosaský multikulturalismus a říkat Čechům: Vezměte si příklad z Kanady, jak tam to krásně funguje! Česká společnost je na cestě být multikulturnější než kdy byla, jelikož za komunismu byla extrémně monokulturní. Lidé si musí zvykat na přítomnost jiných kultur a zvyků a na to, že někteří kolem nich se chovají trochu jinak. Na druhé straně imigrant nebo celá etnická menšina musí chtít poznat, jak to v zemi funguje. Podle mne žádný imigrant nepřichází do země s tím, že si myslí, že vše bude dělat po svém. Většina lidí chce v nové společnosti uspět a ví, že se třeba musí učit jazyk té dané země.

A.cz: Proč tedy myslíte, že dochází k extrémnostem jako třeba k násilí na pařížských předměstích či k londýnským výbuchům?

Jakmile dojde k nějakému střetu kultur, je to často reakce na to, že ta určitá menšina nevidí žádnou šanci se nějak zapojit do společnosti, stojí někde na okraji a proto volí druhý extrém. Například někteří mladí příslušníci turecké menšiny schválně odmítají učit se německy, protože stejně nemají šanci v té německé společnosti uspět, a radši než být neúspěšný v rámci celé společnosti je jednoduší být úspěšný v nějaké subkultuře.

A.cz: Proč myslíte, že má česká společnost větší problém s romskou komunitou než třeba s vietnamskou?

MKC funguje i jako knihovna. Knihy v českém a anglickém jazyce s multikulturní tématikou si můžete půjčit na místě i domů | Foto: Naďa Straková

Československo bylo bipolární stát - tím chci říct - jeho základem byla většinová společnost a pak mělo jen tu jedinou menšinu. A asimilačně-integrační politika Československa měla za cíl zcela zničit romskou kulturu. A to je špatně. Tím, že někomu něco upíráte, mu v integraci příliš nepomůžete. Romové proto ztratili mnoho svých kulturních prvků a zkrátka měli problém se přizpůsobit tomu jedinému platnému vzoru, který nastavil československý stát. Kvůli tomu zde panuje mnoho předsudků a pro Roma jako jednotlivce je téměř nemožné se z názoru většinové společnosti vymanit. Bude s tím muset bojovat celý život a permanentně většinové společnosti dokazovat, že je lepší, než si často myslíme.

Segregace určité části Romů, která se podle mého v Česku může ještě zhoršit, není dobrá. Jedna ze zkušeností Západu je, že jakákoli separovaná skupina lidí se daleko hůře integruje tak, jak by si většinová společnost přála. Já věřím, že čím bude česká společnost barevnější, tím krok k integraci českých menšin bude o něco snazší.

Podrobnosti programu festivalu Dialog kultur naleznete zde. Na všechny akce je vstup zdarma.