Zářným příkladem je léková politika. Podle odborníků i lidí z praxe tady vládnou neracionální postupy a korupce.
V Česku každým rokem dramaticky stoupá spotřeba léků. Ze zdravotnického rozpočtu na ně vydáváme čtvrtinu, zhruba 60 miliard. Každoročně tato suma stoupá o 14-17 procent, což je společně s výdaji na techniku největší nárůst z celého zdravotnického balíku.
"Naše společnost ale není nemocná víc než lidé v jiných evropských zemích," upozorňuje přední český farmakolog Jan Švihovec.
Švédský stůl plný pilulek
"Problémem je korupce, která ve zdravotnictví panuje, a plýtvání, především v nákupu léků a techniky," míní ekonom Miroslav Zámečník, pracující pro Asociaci zdravotních pojišťoven. Na zdravotnictví vydáváme z HDP podobně jako vyspělé země, například Velká Británie či Rakousko.
Další nárůst výdajů už není pro českou ekonomiku únosný. "Je na čase si přiznat, že nemůžeme dát úplně všem úplně vše," říká farmakolog Švihovec. "Je nutné zefektivnit celou lékovou politiku."
Podle Josefa Suchopára ze společnosti InfoPHARM je problém v tom, že jsme byli zvyklí dostávat vše ve zdravotnictví zadarmo. "Naše zdravotnictví je švédský stůl, kde si každý může vzít, co chce, a de facto za to nic neplatí," říká Suchopár. "Česko je také specifické v tom, že má v ústavě stanoveno právo na bezplatnou zdravotní péči. Kdo to ale zaplatí?"
Mezi zeměmi Evropy jsme unikátní i rozsahem péče, kterou dostáváme za své pojištění, a výší spoluúčasti. Zatímco v Británii je spoluúčast pacienta 16 procent, ve Švýcarsku dokonce 41 procent a na Slovensku 30 procent, v Česku je to necelých 10 procent.
České libůstky
Česko má ale i specifika, která vysoké spotřebě léků nahrávají. V celé EU hrajeme prim co do počtu návštěv u lékaře: patnáct na osobu a rok (evropský průměr je sedm). Skoro z každé návštěvy ordinace si odnášíme recept na léky. Nebývalý je také počet léků, které hradí pojišťovny.
Zatímco ze zákona jsou povinny hradit jeden lék z každé ze tří set kategorií, v praxi jich je hrazeno kolem 2 500 (například léky na teplotu nebo i medikamenty, u nichž nebyla plně prokázána účinnost - například léky na křečové žíly).
O tom, jaký lék bude hrazen z pojištění a jakou částkou (úhrada), rozhoduje kategorizační komise složená ze zástupců odborníků, pojišťoven, pacientů a ministerstva.
"Není známa v Evropě žádná jiná země, kde by hradili tolik léků. Stejně tak máme nejnižší doplatky za léky na celém světě," říká předseda komise Karel Němeček. "Zatím jsme ale ke změně tohoto stavu nedostali politické zadání. V tuto chvíli se máme soustředit na hledání maximálních úspor s minimálním dopadem na pacienta."
Donedávna ale místo komise prakticky rozhodoval ministr. "Ministři do naší práce zasahovali a dělali změny bez ohledu na naše rozhodnutí," říká farmakolog a člen komise Švihovec.
Bývalá ministryně Milada Emmerová například navzdory rozhodnutí komise zvýšila úhrady za pět léků od firmy Zentiva, kde pracuje její syn. Posléze zrušila komisi úplně a převedla rozhodování na ministerstvo. Ministr David Rath do práce komise nezasahuje.
- Více o práci komise čtěte ZDE.
Temný kruh
Samotný obchod s léky je začarovaný kruh, ze kterého těží každý, kdo se do něj dostane - vyjma veřejné kasy. Pacient, který chce dostat tu nejlepší dostupnou péči. Lékaři, kteří chtějí dát pacientovi to nejnovější - nejdražší, co na trhu je. A konečně farmaceutické firmy, které chtějí co nejvíce vydělat.
Jejich zástupci běžně zvou lékaře do atraktivních míst na semináře, spojené s výlety a rauty. Nebo jim nabízejí provizi za to, když pacienta převedou na lék od jejich firmy. Nejčastěji navštěvují lékaře v ordinacích a představují jim své nové, dražší léky. "Často nelze zpochybnit, že nový lék je skutečně v některých ohledech lepší," připouští farmakolog Švihovec.
"Firmy prezentují, kde všude je možné ho použít. My si ale musíme vyselektovat jen to, kde je nezbytné ho použít. Je třeba si uvědomit, že většině pacientů stačí starší, stejně účinný lék, který stojí o polovinu méně," dodává Švihovec.
Podle průzkumů ve Velké Británii a USA pouze 20 procent pacientů potřebuje špičkové nejnovější léky. V těchto zemích jsou nejdříve podávány starší preparáty, teprve když neúčinkují, podávají se léky nové.
Svůj podíl na vysokých výdajích na léky mají ale i samotní pacienti. Ti ročně vyhodí do koše léky za zhruba čtyři miliardy korun. Vloni provedla Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové průzkum v lékárně na malém čtyřtisícovém městě. V roce 2005 tam lidé vrátili léky o hmotnosti bezmála 104 kilogramů, v ceně 243 tisíc korun.
Většina těchto léků byla na předpis, tedy takové, na které pacient nemusel doplácet. Stejně tak většina nepoužitých léků, které mělo 20 sledovaných domácností, byla na předpis. V těchto rodinách ležely ladem léky v hodnotě bezmála 76 tisíc korun. Podle Jana Solicha z hradecké univerzity stejný osud běžně potká 25 procent všech předepsaných léků.
Kudy z kruhu ven?
Infobox
Doporučení Světové banky
- zavést porovnání nákladů nových léčiv se zeměmi EU, s výběrem nejméně nákladných jako měřítko
- nahrazovat drahé značkové léky generickými
- zrušit úhradu volně prodejných léků (jako například paralen, ibalgin, ...)
- zavést spoluúčast na předpis či návštěvu u lékaře, omezit právo předepisovat drahé léky jen pro specialisty
- kontrolovat předepisování léků lékaři, jaké léky, jak často a jakému pacientovi
Podle expertů Světové banky, kteří před více než rokem navštívili Česko, existují na naše neduhy řešení. Po své návštěvě navrhli několik konkrétních doporučení, jak řešit rostoucí výdaje na léky (viz infobox).
Nový ministr zdravotnictví David Rath zatím přistoupil pouze na první doporučení a zadal kategorizační komisi, aby stanovila úhrady ve srovnání se zeměmi, kde jsou ceny léků nejnižší.
Zavedení vyšší spoluúčasti, které například na Slovensku vedlo k redukci výdajů na léky, ministr připustil. Program ČSSD však účast pacienta nepřipouští. "Po volbách ale toto téma bude určitě diskutováno a budeme ho muset řešit," řekl David Rath. Do té doby má ke snižování výdajů přispět nová úhradová vyhláška za léky a také nastavení stropu spotřeby léků v nemocnicích.
