Dělník války u britského letectva. Zmapovali jsme dosud neznámý příběh letce RAF Rudolfa Poledníka

Jan Wirnitzer Tomáš Kunc Jan Wirnitzer, Tomáš Kunc
29. 7. 2018 6:31
Před 78 lety, 29. července 1940, vznikla v Británii 311. československá bombardovací peruť. Aktuálně.cz zmapovalo příběh jednoho z neznámých letců.

Rudolf Poledník byl dosud neznámým válečným letcem britského Královského letectva. Jedním z „nebeských jezdců“, jak se příslušníkům 311. bombardovací perutě RAF přezdívá podle zfilmovaného románu Richarda Husmanna ze 60. let. Poledníkův život je příběhem prostého dělníka války, jednoho ze stovek mužů, který navždy zůstane ve stínu známějších letců. Pro osvobození republiky ale nasazoval život stejně jako oni.

První pláč právě narozeného Rudolfa se v Dolní Líštné, dnešní součásti Třince, ozval 2. února 1913. Nikdo z místních nevěděl, že za rok a čtvrt vypukne ničivá válka, kterou lidé nazvou jednoduše „velká“, protože si žádnou větší nebudou umět představit. A že za šest let bude habsburská monarchie historií a Rudolf ty narozeniny oslaví v samostatné Československé republice.

Jako kluk se dal na řeznictví, stejně jako jeho otec. Škola mu šla, na vysvědčení z roku 1931 měl tři výborné a tři chvalitebné. Vynikal v písemnostech, živnostenském účetnictví a kalkulacích. „Na vojně z něj udělali účetního, sloužil zřejmě u telegrafního vojska,“ soudí nad jeho záznamy z vojenských archivů letecký historik Jiří Rajlich.

Pak Poledníkův život obrátila naruby mnichovská krize a odstoupení pohraničí, po němž se Dolní Líštná ocitla v Polsku.

Snímky z mládí i palubní deník. Z rodinného i válečného archivu Rudolfa Poledníka
Fixem po mapě Evropy

Trasu svých životních poutí si zakreslil do mapy, kterou si pořídil ve Francii. Pečlivě vedená čára začíná v Třinci a vede do Polska, kde se ještě před začátkem druhé světové války dostal na loď do Francie. Pokračoval do Afriky, kde bylo velitelské středisko cizinecké legie – pro Čechy možnost, jak se dostat do boje proti okupantům vlasti. „Z mapy se zdá, že se účastnil bojů na Marně a Loiře,“ přibližuje historik Rajlich místa, kde se Francouzi v pozdním jaru 1940 snažili zastavit wehrmacht. číst dále

Přes Bordeaux, ještě než atlantické pobřeží Francie obsadili vítězící Němci, se Poledník lodí dostal na Gibraltar a později do Spojeného království.

Kariéru válečného letce započal stejně jako jiní příchozí Češi v rekrutačním středisku v Cholmondeley Parku poblíž Liverpoolu. Jeho dcera Gina Hearnová dodnes má otcův palubní deník, do nějž si zapisoval důležité body své letecké kariéry. Není to deník v běžném slova smyslu, obsahuje strohé tabulky a záznamy o letech.

„Koncem roku 1940 byl rekrutován ke Královskému letectvu zřejmě z řad československé pozemní jednotky evakuované z Francie,“ říká nad stránkami deníku historik Vojenského historického ústavu Jiří Rajlich. Chodil na angličtinu. „Když jsem viděla film Tmavomodrý svět, kde se čeští letci učili angličtinu a zlobili se, že to je hloupý jazyk, řekla jsem si – to musel být celý můj táta,“ vypráví Gina Hearnová, která od roku 2006 žije v Praze. Někdejší poradkyně konzervativního premiéra Johna Majora do Česka přišla za prací.

Po boku Poláků, kteří obsadili jeho rodnou ves

Zpočátku měla československá 311. bombardovací peruť nedostatek střelců a radistů. Poledník se začal učit oběma řemeslům – na letounech typu Wellington se počítalo s tím, že se radista musí umět chopit kulometů. číst dále

Začátkem roku 1941 absolvoval radistický kurz, pak střelecký výcvik na na letounech Fairey Battle, nedlouho předtím stažených z ostrého boje kvůli nedostatečným výkonům. Setkal se tu s mnoha polskými letci. Ještě před třemi lety by vojákům polské armády, kteří obsadili jeho rodnou ves, nemohl přijít na jméno.

V červenci 1941 už mohl zamířit ke cvičné letce, kde se ze zelenáčů dávaly dohromady posádky. Poledníka čekalo secvičování s pěti parťáky, začátkem listopadu jeho posádka přešla do bojového nasazení a vydala se nad nepřátelské území. První cíle byly snazší, než se posádky „otrkaly“: Emden, Dunkerk, Ostende… Pak přišly těžké cíle – Hamburk, Berlín. A mohutná palba protivzdušné obrany, která si v řadách perutě vybírala krutou daň. Červenou barvou, vyhrazenou nočním náletům nad Evropu, si Poledník zapsal 26 operačních letů.

Když Poledník přišel k operační letce 311. perutě, byla tato jednotka už zavedenou firmou s plnými stavy. Zároveň se ale blížil konec jejího velmi vysilujícího působení v řadách bombardovacího letectva, protože na rozdíl od britských perutí mnohem hůře doplňovala ztráty. V dubnu 1942 přišlo přeřazení peruti k pobřežnímu letectvu, stěhování do severoirského Aldergrove, výcvik na létání nad mořem a následné hlídkové lety proti německým ponorkám. Poslední sweep, jak se jim říkalo, si Poledník do deníku zaznamenal v červenci roku 1942, krátce poté, co parašutisté Jan Kubiš a Josef Gabčík v protektorátu zlikvidovali Reinharda Heydricha.

Dělníkem války

Důvod, proč Poledník přestal létat, je zdokumentován ve Vojenském ústředním archivu v pražské Ruzyni. Podle dokumentu Poledník požádal zproštění služby s odůvodněním, že se při jednom tvrdším přistání udeřil ve střelecké věži do hlavy, od té doby trpí občasnými mdlobami a záchvaty zuřivosti. Lékaři ho prohlédli a došli k závěru, že letec má epilepsii. Výsledek byl stejný – Poledník dolétal. číst dále

Historik Rajlich v přehledu havárií československých letců Poledníkův poslední let nemá. „Není to ale nezbytné. Havárie se většinou zaznamenávaly, pokud vznikla škoda na letadle, což se v jeho případě nemuselo stát,“ říká.

Při dotazu na zhodnocení Poledníkovy letecké činnosti Rajlich upozorňuje, že pokud by se dostal do ostrého boje s německými letouny či ponorkami, v záznamech by to uvedl. Což se nestalo. „Byl to ten nenápadný dělník, který přispíval k dobrému průměru peruti bez nároku na nějaké velké oslavování,“ soudí historik.

Koneckonců je pravda, že setkání s nočními stíhači luftwaffe byla pro československé letce na bombardérech spíš vzácnost. Stíhač byl díky lepší výzbroji i obratnějšímu a rychlejšímu stroji prakticky vždy ve výhodě, takže se piloti bombardérů snažili ze střetu uniknout. Některé sestřely zpravodajští důstojníci letcům připsali, i když zprávy získané luštěním německých šifer ukazovaly, že úspěchy RAF jsou skromnější, než jak je letci líčili. Přesvědčení o sestřelu protivníka ostatně v peruti soužené ztrátami zlepšovalo morálku.

Muž se služebním číslem 787871 a jménem Rudolf Poledník oficiálně své působení v Královském letectvu zakončil propuštěním 15. září 1944. O půl roku dříve, v dubnu, se stihl oženit, jako jeden ze 125 československých letců v Británii. Čeští letci měli pověst fešáků a nedostatkem zájmu mladých Angličanek rozhodně netrpěli.

Na rozdíl od většiny Čechů se na konci války Poledník rozhodl v Anglii zůstat. Působil jako manažer Českého klubu v Československém národním domě v londýnském West Hampsteadu – to místo funguje dodnes (http://www.czechoslovak-restaurant.co.uk). Na této adrese ho zastihlo získání britského občanství v roce 1946. Pak nalezl domov na manchesterském předměstí Stockport a otevřel si řeznictví.

Z Poledníka Chapmanem

Poledník získal obchod od muže jménem Chapman, což mělo na jeho život zásadní dopad. „Spočítal si, kolik by stálo předělání vývěsního štítu a kolik změna příjmení – a usoudil, že levnější bude, když se stane Chapmanem,“ vypráví se smíchem dcera Gina Hearnová. Důvod změny příjmení ale byl i praktický: kdokoliv měl v tehdejší Anglii cizokrajně znějící jméno, byl pokládán za Němce. To Poledník ze zřejmých důvodů nechtěl. číst dále

Svou dceru už česky neučil, ostatně ji od něj dělilo přes 40 let a o politiku ani o tatínkovu minulost se v dětství příliš nezajímala. Pamatuje si ale, jak se s otcem účastnila setkání české komunity, tehdy na severu Anglie poměrně početné. Chapmanovy párky byly na tradiční každoroční české slavnosti ve Stockportu vyhlášené. Kupoval je i někdejší slavný fotbalista Manchesteru United George Best.

Zájem o politiku se u Poledníkovy dcery dostavil náhle. Jednoho dne se otec nebývale pozorně zaposlouchal do zpráv. Gině bylo dvanáct let a Československo právě obsazovala sovětská armáda.

Byla to pro ni vstupenka do světa za britskými hranicemi, k zájmu o historii i otcovu starou vlast. Začali si vyprávět. Když uspořádali v Manchesteru koncert Alexandrovci, koupili si Chapmanovi vstupenky a dorazili s transparentem, který zpívajícím rudoarmějcům připomínal, že obyvatelé Československa nemuseli platit, aby viděli sovětskou armádu.

Odchodu okupantů z vlasti se Poledník nedožil. Osud mu ve skupině letců, kteří válku přežili, vyměřil poměrně krátký život – zemřel 6. srpna 1981 ve věku 68 let.

Gina Hearnová je dodnes na otce pyšná. Když v Praze dokončili památník okřídleného lva, dar britské komunity žijící v Česku a symbol vděčnosti Britů za válečné spojenectví, objevilo se na jeho podstavci i Poledníkovo jméno. „Konečně se vrátil domů,“ uzavírá Gina Hearnová.

Další postavy z 311. bombardovací peruti

Bombardovací 311. perutí prošly stovky československých letců. Mezi nimi například byli tito muži.

Josef Ocelka

Velitel perutě v období mezi červencem 1941 a dubnem 1942. S počtem 45 bombardovacích náletů se stal v rámci perutě premiantem, nikdo jich neměl více. Zahynul ještě za války při letecké havárii. Ke sto letům výročí vzniku Československa je navržen na vyznamenání Řádem bílého lva.

Oldřich Doležal

Jeden z největších válečných úspěchů, nejen v československém měřítku, se podařil posádce kapitána liberatoru Oldřicha Doležala. Po Vánocích v roce 1943 nalezl, napadl a potopil německou loď Alsterufer, která vezla do Německa náklad wolframu odpovídající roční spotřebě.

Josef Horák

Letci Josef Horák a Josef Stříbrný pocházející ze středočeské obce Lidice. Souhrou náhod se jejich lidické rodiny dostaly do hledáčku nacistů, kteří hledali, jak se obyvatelům protektorátu pomstít za smrt Reinharda Heydricha. Vesnici pak zcela zničili, jejich mstu nepřežilo 340 lidických obyvatel.

Josef Stach

V říjnu 1943 se liberator pilotovaný Josefem Stachem dostal severozápadně od Španělska do souboje se sedmi stíhačkami. Během třičtvrtěhodinového souboje si česká posádka nárokovala jeden sestřelený a dva poškozené letouny. Díky Stachově pilotáži nedokázali němečtí piloti bombardér ani poškodit.

Richard Husmann

Muž s pověstí průšviháře, palubní střelec. Odmítl medaili Za chrabrost (s neobvykle upřímným přiznáním, že se v letadle bojí), létat ale nepřestal. Koncem války – to už nebyl u této perutě – byl těžce raněn. Pod jménem Filip Jánský v roce 1964 vydal román s autobiografickými prvky Nebeští jezdci, který byl později zfilmován.

Osudy 311. peruti na časové ose
   
   
29. července 1940

Zřízení peruti jako jednotky velitelství bombardovacího letectva RAF. Peruť je vybavena letouny Vickers Wellington.

 
  11. září 1940

První nálet. Cílem tří wellingtonů je seřaďovací nádraží v Bruselu.

17. října 1940

Největší jednorázová ztráta. Z náletu nad území nepřítele se nevrátily tři letouny ze čtyř.

 
  Červen 1941

Peruť dosáhla plného stavu dvanácti vycvičených osádek a nasadila je v boji.

26. dubna 1942

Poslední nálet nad Evropu. Peruť pak kvůli těžkým ztrátám přešla pod velitelství pobřežního letectva RAF.

 
  Srpen 1943

Peruť je vybavena výkonnými čtyřmotorovými bombardéry B-24 Liberator.

27. prosinec 1943

Potopení německého lamače blokád, lodi Alsterufer, která vezla z Japonska vzácné kovy, osádkou kapitána Oldřicha Doležala.

 
  4. červen 1945

Poslední bojová operace v rámci pobřežního letectva. Po uzavření míru peruť pátrala po kapitulujících německých ponorkách.

15. 2. 1946

Peruť, nyní už součást československého letectva, je oficiálně rozpuštěna. Na jejím základě vzniká 6. letecká divize.

 
Historie 311. peruti: Těžké ztráty i slavný útok na německou loď Alsterufer

Peruť vznikla 29. července 1940 a první nálet podnikla po rekordně krátkém výcviku v noci na 11. září téhož roku, v době vrcholící letecké bitvy o Británii. Formovala se vzhledem k nedostatku bojových zkušeností osádek těžko, na rozdíl od československých stíhacích perutí. Chyběli především piloti se zkušenostmi s velkými vícemotorovými bombardéry, radisté a střelci. číst dále

První noční nálety nad kontinent, podnikané zhruba jednou za čtyři dny, provázela snaha dostat peruť do boje co nejdříve. Brzy zaznamenala těžké ztráty, 17. října 1940 se z náletu nevrátily tři letouny ze čtyř. Velitelství bombardovacího letectva ji proto dočasně stáhlo z operační činnosti, v prosinci se však Češi do boje vrátili. Teprve v červnu 1941 dosáhla plného stavu dvanácti vycvičených osádek.

Od začátku roku 1942 Britové podnikali rozsáhlé nálety v tempu, které československá peruť vzhledem k obtížnosti doplňování ztrát nemohla dlouho vydržet. Po náletu na Dunkerk v noci na 26. dubna 1942 její nasazení u bombardovacího letectva skončilo.

Čechoslováci během něj vykonali 1029 operačních letů, při nichž napadli 77 cílů. Nad nepřátelským územím ztratila 19 letounů, další dvacítku musela odepsat. Přišla téměř o polovinu letců – ze 318 bojově nasazených mužů 94 padlo nebo zůstalo nezvěstných, 34 zajali Němci a na třicet jich utrpělo vážné zranění. Přičinila se o to zejména německá protiletecká obrana a noční stíhači Luftwaffe. S nimi svedli letci československé perutě zhruba třicítku soubojů, většinou ale byli na straně poražených.

Nové angažmá peruť našla u velitelství pobřežního letectva, které čelilo německým ponorkám usilujícím o vyhladovění Británie. Měsíc po posledním náletu nad Evropu se peruť poprvé vydala na dlouhé hlídkové lety nad jednotvárnými vlnami Atlantiku. Na přelomu let 1942 a 1943 byla jednotka složená z příslušníků suchozemského národa vyhodnocená jako vůbec nejlepší peruť pobřežního letectva.

Od srpna 1943 létala místo na dvoumotorových strojích Wellington na výkonnějších čtyřmotorových amerických letounech Liberator. Celkem peruť za války potopila nebo se podílela na potopení pěti ponorek, jednu další poškodila. Nejslavnějším útokem se stalo zničení „lamače blokád“, německé lodi Alsterufer, 27. prosince 1943. Ztráta nákladu vzácných kovů byla pro německý válečný průmysl těžkou ranou, která zkrátila válku.

U pobřežního letectva československá 311. peruť nalétala 2102 bojových letů, v boji ztratila 16 letounů a odepsala přes dvě desítky dalších. Přišla o 104 padlých nebo nezvěstných a 29 vážně zraněných letců.

Zajímavá čísla o peruti
3113

Celkový počet operačních letů. Průměrná délka každého letu činila 8,6 hodiny, dlouhé byly především protiponorkové patroly.

284

Celkové ztráty. Z toho 250 letců padlo nebo zůstalo nezvěstných a 34 bylo zajato. Ztráty 311. perutě tvořily téměř polovinu veškerých ztrát čs. letectva na západním bojišti.

5

Počet ponorek, které peruť potopila či se na jejich potopení podílela. K tomu potopila loď Alsterufer s nákladem vzácných kovů, který by pokryl roční válečnou spotřebu Německa.

77

Počet napadených cílů v Německu a dalších evropských zemích. Při útocích peruť svrhla celkem 1310 tun pum.

42

Výcvik prvních šesti osádek trval rekordně krátkou dobu šesti týdnů.

45

Nejvíc bombardovacích náletů z příslušníků peruti vykonal Josef Ocelka, který byl od července 1941 do dubna 1942 jejím velitelem.

Letouny, na kterých v Británii létali Čechoslováci

Českoslovenští letci zahajovali svou službu v řadách bombardovacího letectva výcvikem na dvoumotorových dvojplošnících de Havilland Dominie a později, například při střeleckém výcviku, na lehkých jednomotorových bombardérech Fairey Battle. Do boje s nimi nezasáhli. číst dále

Při operačních letech v rámci bombardovacího letectva používala československá peruť k nočním náletům odolné dvoumotorové bombardéry Wellington v několika verzích. Letouny měly šestičlennou osádku včetně navigátora, radisty a dvou střelců, vybavených ale jen kulomety malé ráže 0,303 setiny palce. Proti kanonové výzbroji německých nočních stíhačů tak byli Češi ve značné nevýhodě, byť jim skutečnost, že mají výzbroj, pomáhala z hlediska morálky.

„Většina německých nočních stíhačů říkala, že jsou přesvědčení o tom, že o nich osádky napadených letounů vůbec nevěděly a dozvěděly se to po zasažení letounu při jeho požáru,“ říká historik a odborník na leteckou válku Jiří Rajlich.

Zatímco část bombardovacích perutí RAF obdržela později rychlé, neozbrojené a velmi úspěšné letouny de Havilland Mosquito, 311. peruť už v rámci zařazení pod velitelství pobřežního letectva přezbrojila v srpnu 1943 na americké stroje B-24 Liberator. Těžký čtyřmotorový letoun chránilo deset půlpalcových kulometů, s nimiž už se německým stíhačům dalo čelit lépe. S liberatory létali Čechoslováci až do konce války, právě tento letoun pilotovaný Oldřichem Doležalem potopil důležitou německou loď Alsterufer.

Redakce Aktuálně.cz děkuje za pomoc při zpracování příběhu Rudolfa Poledníka jeho dceři Gině Hearn a jejím příbuzným, za zprostředkování kontaktu s rodinou R. Poledníka České mincovně, dále historikovi Vojenského historického ústavu Jiřímu Rajlichovi, Vojenskému ústřednímu archivu a Tomu Dolezalovi, synovi letce Oldřicha Doležala a správci webu www.fcafa.co.uk.

Zdroj: Imperial War Museum, ČTK, www.fcafa.co.uk, Paměť národa, Wikimedia Commons

 

Právě se děje

před 6 hodinami

Kanaďané jsou prvními čtvrtfinalisty Davis Cupu

Tenisté Kanady jako první na osmnáctičlenném finálovém turnaji Davisova poháru postoupili do čtvrtfinále. Po pondělní výhře nad Itálií dnes Vasek Pospisil a Denis Shapovalov zařídili vítězství i nad týmem USA a ovládli skupinu F. V Madridu uspěla také světová jednička Rafael Nadal a souboj domácích Španělů s Ruskem vyrovnal na 1:1.

Rusové v úvodním kole porazili Chorvaty a dnes už mohli slavit postup. Před Nadalem totiž Roberto Bautista v duelu týmových dvojek nestačil na Andreje Rubljova a prohrál 6:3, 3:6 a 6:7. Nadal svedl o druhý bod velkou bitvu s Karenem Chačanovem a nakonec vyhrál 6:3, 7:6. Zápas rozhodne čtyřhra až po půlnoci.

Kanaďané a Američané se v Davis Cupu utkali po 54 letech a až na šestnáctý pokus uspěli poprvé kanadští tenisté. Pospisil dnes přehrál Reilleyho Opelku dvakrát 7:6, Shapovalov přidal druhý postupový bod proti Tayloru Fritzovi. Závěrečná čtyřhra byla zrušena. Kanaďané v play off narazí na Austrálii, nebo Belgii ze skupiny D.

Čerství vítězové Turnaje mistrů ve čtyřhře Pierre-Hugues Herbert a Nicolas Mahut dva dny po triumfu v Londýně navázali na vítěznou šňůru i v Davis Cupu. Pro Francii získali klíčový bod ve svém úvodním duelu s Japonskem.

Herbert s Mahutem zdolali pár Ben McLachlan, Jasutaka Učijama 6:7, 6:4 a 7:5. Loňské finalisty předtím dostal do vedení Jo-Wilfried Tsonga, následně vyrovnal Jošihito Nišioka. Skupinu A doplňuje Srbsko, které zahájí turnaj ve středu a mělo by nasadit i světovou dvojku Novaka Djokoviče.

Vítězství dnes slavily také reprezentace Argentiny (3:0 nad Chile) a Kazachstánu (2:1 nad Nizozemskem). Ze šesti skupin postoupí jejich vítězové a dva nejlepší týmy z druhých míst do čtvrtfinále, dál se bude hrát vyřazovacím způsobem.

Finálový turnaj tenisového Davisova poháru v Madridu:

Skupina A:

Francie - Japonsko 2:1

Tsonga - Učijama 6:2, 6:1, Monfils - Nišioka 5:7, 2:6, Herbert, Mahut - McLachlan, Učijama 6:7 (4:7), 6:4, 7:5.

Skupina B:

Španělsko - Rusko 1:1 po dvouhrách

Bautista - Rubljov 6:3, 3:6, 6:7 (0:7), Nadal - Chačanov 6:3, 7:6 (9:7).

Skupina C:

Argentina - Chile 3:0

Pella - Jarry 6:4, 6:3, Schwartzman - Garín 6:2, 6:2, M. González, Mayer - Jarry, Podlipnik-Castillo 6:3, 7:5.

Skupina D:

Austrálie - Kolumbie 3:0

Kyrgios - A. González 6:4, 6:4, De Minaur - Galán 6:4, 6:3, Peers, Thompson - Cabal, Farah 6:3, 3:6, 7:6 (8:6).

Skupina E:

Kazachstán - Nizozemsko 2:1

Kukuškin - Van de Zandschulp 6:2, 6:2, Bublik - Haase 5:7, 6:3, 6:7 (5:7), Kukuškin, Bublik - Haase, Rojer 6:4, 7:6 (7:2).

Skupina F:

USA - Kanada 1:2

Opelka - Pospisil 6:7 (5:7), 6:7 (7:9), Fritz - Shapovalov 6:7 (6:8), 3:6, Querrey, Sock - Pospisil, Shapovalov 6:0, 6:0 bez boje.

Zdroj: ČTK
Další zprávy