Jaká nejsilnější vzpomínka se vám vybaví z listopadu 1989?

Nejsilněji si pamatuji, že jsme někdy kolem 20. listopadu jeli ještě s dalšími třemi spoluhráči z Jihlavy jako vojáci do Prahy a cinkali jsme tam klíči. Okolo byl plný Václavák a z lidí byla cítit radost. Kdyby mi někdo něco podobného řekl ještě o pár dní dříve, myslel bych si, že se zbláznil.

Jak hodnotíte uplynulých třicet let svobody? Jako úspěch, neúspěch, remízu…

Tak řekněme remízu, možná spíš i úspěch. V porovnání se státy, které na tom byly podobně, jsme spíše napřed.

Dominik Hašek (uprostřed) jako jeden ze tří nejlepších hráčů na MS 1989 v ledním hokeji ve Stockholmu. Foto: ČTK

Jsou dnes hesla sametové revoluce – svoboda, demokracie, pravda a láska – vyprázdněná? Nebo jsme se změnili my?

Tady se trochu míchají hrušky a jablka. Pravda a láska je nezapomenutelný citát Václava Havla, u kterého vám ale žádný politik nevysvětlí, co přesně znamená. Protože pravda každého z nás je „ta nejlepší“. Ideál lásky máme každý také jiný. Stačí se podívat na nesmiřitelné fanoušky Sparty a Slavie. Co se týče svobody a demokracie, udržujeme si je. I když právě v poslední době si třeba ústavu a její výklad někteří nejvyšší politici chtějí upravovat ve svůj prospěch směrem k diktatuře.

Co by měli podle vás Češi dělat, aby nepřišli o hodnoty listopadu 1989?

Především se nenechat nikým zastrašit. A také nebýt neteční. Nenechávat bez povšimnutí jakékoli, třeba i malé náznaky, při nichž by mohly být svoboda slova a demokracie ohroženy. Lidé toužící po moci by toho mohli rychle využít. Dojde „najednou“ ke změnám v justici, hlasovacím systému, následně i v ústavě a pak už nemusí být cesty zpátky. Stačí se podívat do dvacátých a třicátých let minulého století v Itálii či Německu. Nebo do nedávné historie ve Venezuele, Turecku a nejnověji i v Maďarsku.