Praha - Vyjádření předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského  v České televizi k výrokům prezidenta Václava Klause a premiéra Petra Nečase k rozhodování o amnestii a k podpisu tohoto rozhodnutí. Podle Rychetského se oba zcela mýlí, viní z toho však spíše jejich úředníky.

Některé výroky, jako že autoři amnestie, ti, kteří vyhlašují, a amnestie je tzv. sdílený ústavní úkon dvou ústavních činitelů, prezidenta a premiéra, že nemohli vědět, jaký bude mít amnestie dopad, na koho dopadne a kolik to bude lidí, to jsou výroky, které bych těžko mohl v normální situaci očekávat, protože naopak účelem amnestie je, aby státní moc, která se ji rozhodne aplikovat, věděla, proč a na koho ji aplikuje.

Stejně tak mně tedy nezbývá než reagovat na výrok pana premiéra, že měl povinnost rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii podepsat. Žádná taková povinnost z ústavy nevyplývá, naopak princip kontrasignace po celou dobu své existence, což je dneska více než sto let, předpokládá společný projev vůle a samozřejmě že předseda vlády není povinen spolupodepsat ta rozhodnutí prezidenta, která podle ústavy podléhají kontrasignaci. Taková povinnost nejenže neexistuje, ale ustálený výklad ve všech komentářích k Ústavě České republiky je naprosto opačný.

To není kritika ani prezidenta ani předsedy vlády, to je kritika lidí, kteří jim podávají špatné informace a dostávají je do, podle mého soudu, v očích odborné veřejnosti nepříznivé situace.

Na první pohled se mohlo zdát, že selhali úředníci, když tu amnestii nedostatečně připravili a předložili ji nejvyššímu ústavnímu činiteli, ale zrovna tak se může dneska zdát, že úředníci nebyli vůbec žádným způsobem ani dotazováni.

A poslední poznámka. Ústava říká, že některé akty uvedené v článku 63 ústavy, případně jiné akty podle ústavních norem, jsou-li to akty, jejichž pravomoci jsou svěřeny prezidentovi, podléhají kontrasignaci, tedy dodatečnému souhlasu předsedy vlády. Toto ustanovení je opřeno o jiné ustanovení ústavy, které říká, že prezident není zodpovědný za své rozhodnutí a že za ně odpovídá vláda.  Je dlouhou tradicí nejpozději od prezidentování Tomáše Garrigua Masaryka, že aby se nemohlo stát, že prezident rozhodne a posléze mu předseda vlády nepřipojí svůj podpis, takže je dlouhou tradicí všech vlád za všech režimů od roku 1920 do dneška, že tzv. kontrasignované akty prezidenta - dřív než on je vydá a než požádá o spolupodpis premiéra - vláda předem projedná, aby nebyl uveden do nepříjemné situace, že mu je předseda vlády odmítne podepsat.

Takže i když to nikde v ústavě není, vžitá praxe je, a byl jsem ve třech vládách za posledních 20 let, že prostě to vláda projedná předem. A nejednou se stalo, ale není potřeba, aby to veřejnost věděla, že vláda varovala, že k té kontrasignaci nemusí dojít, a že došlo k jednání o změně obsahu daného aktu. Zdůrazňuji, že nejednou.

Takže ta dnešní zveřejňovaná konstrukce, že premiér je povinen to podepsat, je výsledkem bohužel nekvalifikovaných rad, které naši nejvyšší ústavní činitelé obdrželi. A je mně těchto ústavních činitelů líto, protože je nesmyslné je činit odpovědnými. Prostě je škoda, že nemají kolem sebe odborníky, kteří jsou aspoň seznámeni s tím, jak to tady už asi osmdesát let funguje.