Za kulisy událostí - Bývalý státní úředník Libor Michálek, z jehož úřednické kariéry je nejznámější pobyt na Státním fondu životního prostředí, vydává knihu s titulem Zničte to, nebo to zničí vás.
Popisuje zákulisí politiky a toho, jak je financována. Po letech znovu připomíná zákulisí událostí, které z něho udělaly veřejně známou osobnost.
Dnes je Libor Michálek senátorem, do Senátu byl zvolen v roce 2012 – dva roky poté, co jím vznesená podezření na manipulace ve Státním fondu životního prostředí stála místo tehdejšího ministra Pavla Drobila a stála také za trestním stíháním Drobilova poradce Martina Knetiga.
Insider se svolením nakladatelství Pragma zveřejňuje jednu z kapitol Michálkovy knihy s titulem Kastovní systém.
…...
Zničte to, nebo to zničí vás: Kastovní systém
…...
„Já nedělám žádné konkursy na obsazování klíčových míst,“ začal rozhovor s Michalem vicepremiér pro boj s kůrovci Dojil. „Pro mě jsou důležité politické nominace. Vás nominoval poradce Kmotrig, vašeho zástupce politická struktura, s níž mám velmi dobré vztahy,“ povysvětlil vicepremiér Michalovi, jak se věci mají.
„Pokud mi pan Kmotrig oznámí, že jste s ním rozvázal diplomatické styky, nenapadá mě důvod, proč byste měl zůstat ve funkci,“ dal najevo vicepremiér, jak jsou karty rozdány. Michalovi začínalo být jasné, že když s panem poradcem nebude komunikovat, boj s kůrovci nebude mít dlouhého trvání.
„Abych nezapomněl,“ pokračoval Michalův šéf v přednášce o možných personálních důsledcích rýsujícího se konfliktu. „Lidé, kteří pro vás na Fondu pracují, nemají žádné politické krytí. Byl bych rád, aby se podle toho chovali.“ Jak se později ukázalo, výhrůžka byla míněna vážně.
Michalovi se ideologie o kastovním systému ve společnosti moc nezamlouvala. Lidé s politickým krytím a bez politického krytí, to už tu přece jednou bylo. Nomenklaturní kádry za socialismu. Nebo rasová segregace a sedadla v autobusech jen pro bílé… A dnes mají být některá křesla jen pro modré? Nebo pro ty, kteří budou politické „hvězdy“ krýt?
Na druhé straně měl Michal dilema. Oznámit policii způsoby, jakými Kmotrig usměrňuje účastníky tzv. „veřejných“ soutěží, bude pravděpodobně znamenat nejen vyhazov pro Michala, ale také pro dalších možná deset lidí, co s ním v Ekofondu úzce spolupracovali.
Navíc šlo o lidi, kteří většinou opustili svá dřívější zaměstnání právě kvůli tomu, aby přišli Michalovi do Ekofondu pomoci s transformací na tzv. zelenou banku.
Jenže vize Zelené banky se začala pomalu rozplývat. Politici nepotřebovali banku, která by byla pod dohledem Národní banky.
Banky už dnes většinou nefungují tak jako za doby Privatizační banky. Tehdy to bývaly zlaté časy. Lidé dávali do bank vklady a prominenti si brali úvěry – často nedostatečně kryté. Když náhodou někoho napadlo úvěrové podvody stíhat, vložili se do trestních stíhání bývalí komunističtí prokurátoři. Prokažte někomu úmysl nesplácet, když první dvě splátky byly uhrazeny...
Když potom banky zkrachovaly, resp. jim krach hrozil, přispěchali na pomoc politici. Nemohly přece zkrachovat soukromé subjekty. Výnosy, ty se privatizují, ale ztráty, ty musí zaplatit občan. Nesmělo se to pochopitelně udělat okatě. Tak se pohledávky převedly z Národní agentury a teprve její ztráty šly na vrub státního rozpočtu. Ztráty bankovního sektoru z konce devadesátých let stály kaženého pracujícího člověka v této zemi okolo 100 000 Kč!
Udělat v bance nějakou netransparentní operaci, to už v roce 2010 nebyla žádná legrace. Tu Unii byl kmotrům i kmotříčkům čert dlužen. Samá pravidla, po finanční krizi v roce 2008 téměř permanentní dohled, z nejvíce tunelovaného sektoru v devadesátých letech je dnes sektor, kde se podle statistik daří korupci nejhůře.
A tak vznikl nápad. Pracovně se bude mluvit o tom, že Ekofond se změní na banku, ale nepůjde o banku, která by se musela řídit unijními pravidly. Bude to podobná banka, jako byla v minulosti Privatizační banka. Banka pro politiky, lobbisty, loajální podnikatele a kmotry. Navenek Zelená, uvnitř modrá. Banka pro skryté financování politických stran.
