Za kulisy událostí – V záplavě několika tisíců dalších členů odešel loni na podzim z řad ODS také někdejší poslanec této strany Stanislav Pěnička.
"Pořád se ale cítím jako odeesák,“ říká přesto o sobě bývalý regionální předseda organizace na Semilsku. Na podzim kandidoval do Senátu - ne už v barvách své strany, ale pod vlajkou místního hnutí Semiláci. „Chtěl jsem, aby Semilsko mělo vlastního kandidáta,“ vysvětluje v narážce na to, že jeho ODS nakonec postavila do jeho obvodu straníka z Jablonecka.
To však nebyl jediný důvod, proč se třiasedmdesátiletý Stanislav Pěnička, dnes zástupce ředitelky Masarykovy základní školy a obchodní akademie, rozhodl z ODS navzdory pevnému poutu odejít. Kdysi vlivného muže odvedlo ze strany zklamání, že od pádu v hierarchii ODS nelze prolomit neprostupnou hráz regionální stranické elity, která drží své pozice a rozhoduje. Mimo jiné o tom, kdo dostane možnost proniknout z regionální sféry výše.
Máme toho dost?
Takový důvod k odchodu byl i letos v ODS častý. Loni měla hlavní vládní strana touto dobou 25,24 tisíce členů a centrála odhaduje (přesná čísla prý stále počítá), že na konci března záměrně nezaplatilo členské příspěvky (tj. odešlo) deset až dvacet procent lidí.
Pokud by vyšlo horní číslo odhadu (tj. šlo by o nějakých 5 tisíc lidí), znamená to, že úbytek členů zrychluje. Od roku 2010 se totiž podle údajů zveřejněných samotnou ODS propadla členská základna o šest tisíc lidí.
V Libereckém kraji, kam Semilsko spadá, získal Insider přesnější čísla. Letos tu zmizelo ODS více než 20 procent členů. Z 993 místních občanských demokratů zůstalo 792. Polovina všech, kteří odešli, byla právě z „Pěničkova“ okresu Semily. Z 380 členů zde opustilo ODS 102, tedy více než čtvrtina. Tím Semilsko znatelně překonává celostátně odhadovaný stranický průměr.
Odchod černých duší?
Přes 27procentní úbytek členů zůstává semilská oblast v Libereckém kraji nejpočetnější organizací. A to přes to, že není nejlidnatějším okresem v regionu, většinou ho tvoří vesnice a menší města v horách, největšími centry jsou pak Semily a Turnov.
Rozpor mezi velikostí členské základny a počtem obyvatel je pro mnoho zklamaných straníků jen zdánlivý – vysvětlují si to tím, že mnoho členů bylo do strany nabráno účelově, aby pomohlo zdejším bossům region ovládnout a na všemožných volebních konferencích rozhodovat o postech.
„Důkazy na to nemám, jsou to jen indicie,“ říká ředitel turnovské nemocnice a krajský zastupitel ODS Tomáš Sláma.
Jeho kolega Václav Červenka, člen jedné z menších organizací v Jablonci nad Jizerou, pak na vysvětlenou dodává: „Nyní je poplatek 500 korun a to se v době krize rozmyslíte, jestli budete investovat do nějakých deseti lidí… Dohromady to máte pět tisíc korun, a to už jsou peníze.“
Z Červenkovy stranické buňky neodešel nikdo. „Zaplatili jsme si lístek na pokračování toho cirkusu,“ říká v nadsázce, ale užité slovo naznačuje, jak je s poměry v ODS spokojen.
Je to beton
Členové z Jablonce nad Jizerou však jinak berou působení v ODS vážně. Politiku přesunuli mezi lidi, místní sdružení jedná všem na očích. „Děláme schůze v hospodě. Můžou přijít i nestraníci a rovnou se s námi bavit. Nemáme co skrývat,“ líčí další z členů ODS z Jablonecku Milan Kuršel.
Stejně jako u ODS jinde v republice počty jejích voličů sice klesají, ale po komunálních volbách v roce 2010 se udržela alespoň jako druhá nejsilnější strana v jabloneckém zastupitelstvu.
Milan Kuršel je úspěšný podnikatel, který za svou vodní elektrárnu u Železného Brodu získal v celostátní soutěži titul Podnikatelský projekt roku 2010, a nebojí se poměry ve straně popsat. „Škoda že tu není můj syn, ten by vám mohl povídat, jak vypadá přijímání členů do organizace v Semilech,“ bere z vlastní rodiny příklad, jak je strana zabetonovaná.
Syna, tehdy studenta gymnázia, odmítla semilská organizace přijmout. „Mají obavy, aby nepřišel někdo schopný, kdo by je mohl ohrozit nebo mít jiný názor,“ míní otec Kuršel.
On sám přešel ze semilské organizace do Jablonce, protože dospěl k závěru, že tamní poměry neprorazí, a z ODS se mu odcházet nechtělo. „Chtěl jsem si ponechat možnost mluvit do dění ve straně a třeba časem se do semilské organizace vrátit. Přeci tam nemohou všichni zůstat věčně.“
Volič to pozná
Semilskou organizaci ODS vede další bývalý poslanec ODS, dnes ředitel Státní rostlinolékařská správa Zdeněk Mach, jehož voliči v posledních volbách do sněmovny odmítli přednostními hlasy. Ač ho ODS vyslala do voleb jako lídra kandidátky na Liberecku, skončil až čtvrtý jako náhradník.
Současný první muž semilské ODS odmítá o poměrech v ODS mluvit. „Nebudu se vyjadřovat k ničemu, co se týká ODS. To se má řešit uvnitř ODS,“ řekl Insideru. Komentovat odmítl i důvody, proč jeho organizace nepřijala syna jeho vnitrostranického konkurenta.
Zdeněk Mach převzal organizaci po Stanislavu Pěničkovi před předčasnými parlamentními volbami v roce 2009 poté, co semilská stranická buňka přijala téměř tři desítky nových členů, kteří shodou okolností mají stejného koníčka jako předseda Mach – holdují cyklistice. Někteří dokonce ani nepocházeli z regionu.
Machovi kritici nad propadákem z roku 2010 tvrdí, že to je doklad, jak poměry ve spodních patrech ODS ovlivňují volební výsledky.
„Voliči ho neznali. Nikdy neprošel volbou v komunálu,“ komentuje tři roky starý neúspěch semilského předsedy ředitel turnovské nemocnice Tomáš Sláma, který má za sebou čerstvě zcela opačnou zkušenost.
ODS ho v krajských volbách postavila až na 34. místo kandidátky, ale voliči ho poslali preferenčními hlasy mezi pětici zastupitelů ODS v pětačtyřicetičlenném krajském zastupitelstvu.
Z turnovské organizace není sám. Ze 31. místa kandidátky byl krajským zastupitelem zvolen i Slámův kolega Otakar Špetlík.
„Jediné, co to může změnit, je členská základna a ta je zdeformovaná,“ komentuje ředitel turnovské nemocnice výše uvedené příklady. Druhou variantu obrody ODS vidí nespokojení straníci ve velké prohře. „Třeba pak ti, co jsou ve straně kvůli vlastnímu prospěchu, a ne kvůli idejím, odejdou jinam a my budeme moci stranu obnovit,“ říká Milan Kuršel.
Martina Machová
Úvodní foto: Ludvík Hradilek