Analýza - Poslanci v úterý velmi pravděpodobně rozpustí sněmovnu. Zvednutím ruky zároveň odstartují volební kampaň, při které je předem znám výsledek, a to suverénní vítězství levicových stran.
Česko následuje ostatní země Visegrádu, kde dvacetiletá soutěž levice a pravice skončila jednoznačným výsledkem, který v konkrétních volbách vytvořil jednu dominantní stranu.
Polské volby v letech 2007 rozhodly o vítězství pravice a zvláště strany Občanská platforma, která ve třetích volbách po svém vzniku získala 41,2 procenta. Před třemi lety volilo pravicovou stranu Fidesz 52,7 procenta Maďarů a strana Viktora Orbána získala díky většinovým prvkům volebního zákona ústavní většinu. Před dvěma lety vyhrál na Slovensku levicový Smer Roberta Fica se 44,4 procenta, což stačilo k absolutní většině ve sněmovně.
V Česku se žádná ze stran přes čtyřicet procent nedostane, přesto volby mohou dlouhý spor levice s pravicí rozhodnout. Může se také opakovat výsledek polských voleb v roce 2005, kdy čtyři pravicové strany získaly 70 procent hlasů. Žádná z nich však neměla přes 30 procent, a tak nesestavily stabilní vládu a dominanci pravice musely potvrdit až předčasné volby o dva roky později.
Třináct stran pro sněmovnu
Letní průzkumy věstí třem levicovým stranám ČSSD, KSČM a SPOZ dohromady 50–60 procent hlasů, na společné vládě se však těžko dohodnou. Hlavní protagonista tažení za vytvoření dominantní levicové strany Miloš Zeman upozornil, že KSČM může příští vládu nejvýš tiše podporovat. Skutečná koalice či sloučení komunistů s ostatními levicovými stranami může vzniknout až po dalších volbách.
Předpověď o drtivém vítězství levice nemusí vyjít, pokud se bude opakovat historie z voleb před třemi lety. Tehdy se hlasy rozptýlily mezi devět stran, které získaly mezi dvěma a dvaadvaceti procenty, a dvacet procent hlasů spadlo pod stůl. Tento výsledek nejde v posledních letech srovnat s žádnou východoevropskou zemí, kdy se obvykle do sněmovny nedostanou strany, které reprezentují 5–10 procent voličů.
v úterý Shodou okolností se v Česku před třemi lety do sněmovny nedostaly levicové a středové strany. Jasně, ale spíše náhodou, tehdy vyhrála pravice.
V letošních průzkumech zatím mají jistý vstup do sněmovny ČSSD, KSČM a TOP 09 s předpokládaným ziskem přes deset procent. Dobrou vyhlídku mají také ODS, lidovci a Zemanovci s preferencemi mezi 5 až 10 procenty. Dalším sedmi stranám různé průzkumy předpovídají 2–3 procenta a nejsou bez šance.
Politická scéna je letos ještě víc roztříštěná a méně přehledná než před třemi lety. Překvapení není vyloučeno, nutně přitom nemusí být znovu na úkor levice.
Záleží na hlasech, program je vedlejší
Zdejší poměry připomínají dokonce Nizozemsko, kde se pravidelně do sněmovny dostává deset stran. Do značné míry to způsobuje úplný poměrný systém, při kterém má nárok na poslance každá strana, která získá přes procento hlasů. Sestavit vládu se daří jen díky tomu, že ji dohodnou dvě ze tří velkých stran (křesťané, sociální demokraté a liberálové), které ve volbách dostanou aspoň dvacet procent. Pokud nepotřebují k vládní většině ještě nějakou menší stranu, domluví koalici bez velkých komplikací, jako před necelým rokem liberálové se sociálními demokraty.
V českém prostředí se však dá těžko představit, že vládu sestaví sociální demokracie a TOP 09, i když mají podle některých průzkumů dohromady většinu.
Stejné zvyklosti jako v Nizozemsku platí v Rakousku, kde se přes čtyřprocentní kvórum do sněmovny obvykle dostává pět stran. Strany vládu sestavují bez velkých ohledů na program, pokud dvě z nich získají většinu. Například pro volby, které se konají za měsíc, se za reálné považují jen dvě možnosti. Předpokládaný vítěz sociální demokracie bude vybírat mezi pravicovými lidovci a populistickými liberály.
Oba zmíněné státy si několikrát ověřily, jak se nevyplácí spoléhat při sestavení vlády na extremistické, populistické či nově vzniklé strany. Například nizozemská koalice liberálů a křesťanů loni skončila, protože s tichou podporou xenofobní strany Geerta Wilderse vydržela jen dva roky.
Strašidlo menšinové vlády
Tuzemské volby samy o sobě o ničem nerozhodnou, i když levice vyhraje opravdu drtivě. Rozdají však karty, které dají politikům možnost, aby se vydali východním nebo západním směrem.
Volby vyzdvihly v uplynulých deseti letech postupně do čela států ve středovýchodní Evropě silné osobnosti, které dokázaly zlikvidovat konkurenci a vytvořit dominantní strany ovládající veřejnou sféru. Touha po silných politicích roste směrem na východ, kde se prezidentské systémy někdy podobají diktaturám.
Nadcházející volby v Česku také mohou vytvořit silné levicové hnutí, které ovládne veřejné instituce. Vláda s podporou tří levicových stran však nebude stabilní, protože k hlubší integraci ČSSD s nově vzniklou stranou SPOZ bude muset teprve dojít. Navíc může být menšinová, protože komunisté budou nejvýš tichým partnerem.
V Česku platí pětiprocentní kvórum a do sněmovny se tradičně dostává pět stran. Pokud jejich počet vyroste, mohou politici zareagovat po vzoru západoevropských zemí s méně stabilní politikou, jako jsou zmíněné Holandsko a Rakousko. Namísto definitivního nebo téměř definitivního vítězství levice nad pravicí bude sestavena vláda, která vznikne jako z nouze ctnost. Její hlavní výhodou bude parametr, že ji bude otevřeně podporovat aspoň 101 předvídatelných poslanců.
Petr Holub
