Zahraničí – S obavami ten den sledovali téměř všichni Poláci. Ti, kteří si přáli změny, i ti, kteří chtěli, aby vše zůstalo při starém. A nejen Poláci, s nimi i třeba Češi nebo východní Němci.
Před pětadvaceti lety – 4. června 1989 – se v Polsku konaly volby, které poprvé od vzniku sovětského bloku ve druhé polovině čtyřicátých let šlo nazvat skutečnými volbami. Neudržitelná ekonomická situace donutila polské komunistické vedení ke kompromisu a po jednáních u kulatého stolu s opozicí souhlasilo s částečně pluralitními volbami.
Do Dolní komory parlamentu (Sejmu) mohla Solidarita postavit kandidáty na pětatřicet procent křesel, do horní komory (Senátu) postavila své muže a ženy do boje o všech sto mandátů.
Úspěch nebyl zcela zaručen. Vládnoucí Polská sjednocená dělnická strana (PSDS) si ponechala kontrolu nad médii. V rukou měla i armádu, policii, státní aparát, zkrátka skoro vše. Dohody u kulatého stolu skončily po dvou měsících 6. dubna a komunisté schválně uspořádali volby rychle, aby se Solidarita nestihla zorganizovat a vést dlouhou kampaň.
"S námi je to bezpečnější," zněl slogan PSDS, která sázela na strach ze změn a přesvědčovala Poláky, že zvolení Solidarity povede k dalšímu zdražování a sociálním výbuchům.
Situace byla tehdy neúnosná. V květnu 1988 po mnoha letech Poláci na popud Solidarity znovu stávkovali. Inflace v roce 1989 činila 640 procent a krize v zásobování došla tak daleko, že byl problém sehnat i toaletní papír (strana záměrně zdražení některého zboží provedla až po volbách. Stouply ceny cukru, alkoholu či benzínu, lidé v panice stáli před obchody dlouhé fronty).
Solidarita šla do voleb s heslem "Musíme zvítězit" a všichni kandidáti byli na plakátech a fotografiích společně s Walesou.
Když se večer začaly sčítat výsledky, bylo jasné, co zvítězilo. Odmítnutí komunistů a touha po radikální změně. Ze sta křesel v Senátu získala opozice devětadevadesát, v Sejmu obsadila všech pětatřicet procent křesel, o které se mohla ucházet (ze 460 míst obsadila 161).
Porážka starého režimu byla naprostá a devastující. Začal konec východního bloku, který pak vrcholil o několik měsíců později pádem Berlínské zdi, sametovou revolucí v Československu a popravou Nicolae Ceaušeska v Rumunsku.
Šlo o jasnou volbu: my, nebo oni. Patrně už nikdy nedopadnou žádné volby v Polsku tak jednoznačně.
Tehdejší varšavský zpravodaj Československé televize ohlašoval výsledky hlasování s vážným, ustaraným výrazem ve tváři. I pro vedení Komunistické strany Československa byl vzkaz jasný: pusťte k volbám soupeře a končíte.
Velký den pro Polsko a východní Evropu se nakonec sešel s tragédií na druhém konci světa. 4. června 1989 se čínské komunistické špičky krizi v zemi rozhodly řešit opačně než v Polsku. Protestující studenty a dělníky v Pekingu rozjezdily tanky a obrněné transportéry.
Polské volby vedly k sestavení vlády, v jejímž čele usedl poprvé po desítkách let nekomunista. Katolický intelektuál a disident Tadeusz Mazowiecki.
Před Solidaritou se otevřelo dilema: dodržet dohody a umožnit v parlamentu zvolení Wojciecha Jaruzelského – symbolu krvavého potlačení protestů v letech 1970 a 1981 –, nebo je porušit a pokusit se do prezidentského křesla posadit nekomunistu?
Vyhrála první možnost. Někteří poslanci Solidarity odešli ze sálu nebo záměrně hlasovali chybně. Bývalý ministr obrany a šéf strany tak byl zvolen 19. července prezidentem o jeden jediný hlas.
Měl vést Polsko až do roku 1995, ale už rok po volbách se rozhodl odejít. Otevřela se šance pro Lecha Walesu a ten ji využil. Vyhrál.
Jeho kouzlo ale pro Poláky brzy pominulo. Jeho popularita rychle klesala, a když se v roce 2000 znovu ucházel o křeslo prezidenta, dostal méně než jedno procento.
Mezitím jeho nástupcem v roce 1995 Poláci zvolili bývalého komunistu Alexandra Kwasniewského.
"Walesa je v Polsku považován za skvělého revolucionáře a bořitele starého pořádku, ale jako prezident byl kritizován za to, že si hledí hlavně své vlastní osoby. Dnes převládá názor, že mu nelze upřít historické zásluhy, ale do politiky se už nemá plést," řekla Aktuálně.cz publicistka Petruška Šustrová, která dění v Polsku sleduje a přeložila do češtiny několik knih o historii Polska.
Shodou okolností jen týden před pětadvacátým výročím historických voleb zemřel v devadesáti letech poslední polský komunistický vůdce Wojciech Jaruzelski. S mnoha představiteli Solidarity se později smířil, Walesa se vedle dalších bývalých bojovníků proti režimu v pátek zúčastnil mše za Jaruzelského.
Martin Novák
