Glosa – Majitelka hospody Četnická stanice v ukrajinské Koločavě Natálie Tumarecová si v rozhovoru o svém podnikání jen povzdychne. Bez výpalného policii či místním úřadům by prý rychle zkrachovala. "Pokud bych jim nedávala obálky, našli by si vždycky nějaký problém a hospodu by mi zavřeli. U nás musí ‚solit‘ všichni – jinak nemáme šanci," vysvětluje restauratérka Natálie. Výpalné ukrajinskému státu má však i pestřejší podoby. Hlídce policistů či úředníkům z hygieny nestačí obálka s penězi. Když už jsou tedy v hospodě na kontrole, zadarmo se naobědvají či navečeří. Nad ztrátami z pohoštění však Natálie už jen mává rukou: "Tohle je už úplná maličkost."

V porovnání s ostatními podnikateli či restauratéry pětitisícové Koločavy je na tom Natálie ale ještě docela dobře. Karel Schwarzenberg jí totiž ještě jako ministr zahraničí udělil cenu Gratias Agit za šíření dobrého jména Česka v zahraničí. Úřady si k ní tedy nedovolí tolik jako k ostatním podnikatelům. V obálkách jim tedy dává méně a může mít otevřeno až do půlnoci. Ostatní zavírají v deset.

Úvahy o tom, co a proč se na Ukrajině vlastně děje a kdo za to může, neřkuli kdo "zosnoval protistátní spiknutí", získávají při pohledu na běžný život tamních lidí rázem mnohem prozaičtější charakter. Že se lidé naštvali, protože jejich prezident Janukovyč – ačkoliv to slíbil – odmítl podepsat asociační smlouvu s Evropskou unií? Nepochybně ano – impuls to byl. Dříve či později by ovšem stejně přišel jiný... s obdobnými důsledky. Janukovyč zkrátka a dobře jen zažehl dlouho doutnající nespokojenost a do krajní míry napínanou trpělivost Ukrajinců s životem v jejich zemi.

Snad nejlépe to říká bohemistka Halina Kličaková: "Na Ukrajině máme hodně problémů, takže si neděláme iluze o našem vstupu do Evropské unie. Nebude to v dohledné době. Teď ale chceme jen to, aby v naší zemi fungovaly normální soudy, normální policie a lidé byli normálně placeni, a ne vykořisťováni. Chceme jen slušně žít. Ve vlastní zemi nás ale drželi jako otroky a my jsme jim za to měli ještě děkovat!?"

Na Ukrajině to podle Haliny už léta chodí následovně: chceš dát dítě do mateřské školky? Dej úplatek. Chceš mít dítě v normální základní škole? Zaplať. Anebo chceš snad studovat na vysoké? V tom případě počítej s tím, že musíš dát obrovskou částku a zadlužit se až po uši. "Bez úplatku neuspěješ ani u soudu a stejně tak v nemocnici. Můžeš tam leda umřít," líčí Halina drsnou realitu života na Ukrajině.

Ukrajinistka Rita Kindlerová srovnává tuto zemi s pacientem, jehož zachvátila rakovina: Nedávno pozvala kamarádku z Ukrajiny do Česka. Ukrajinka neměla cestovní doklady, a tak si vzpomněla na jakousi známou úřednici, která jí prý pas, jak jinak než za úplatek, bez potíží vyřídí. "Korupce se stala běžnou a každodenní součástí života Ukrajinců. Kamarádka z Ukrajiny by cestovní pas získala určitě i normální cestou. Ona ale už takhle neuvažuje a s žádostí úřadům dává automaticky obálku, jako pojistku. Ty tři stovky dolarů si mohla ušetřit, pas by dostala i bez nich." Za výbuch nespokojenosti lidí na Ukrajině tedy může i podle Kindlerové až neuvěřitelně rozbujelá korupce vlády prezidenta Janukovyče, ale i jeho předchůdců. Z vězení propuštěnou expremiérku Tymošenkovou nevyjímaje.

Vraťme se ale na Podkarpatskou Rus. Představitelé v úvodu zmíněné Koločavy se před časem rozhodli, že by bylo přece jen dobré udělat také něco pro lidi. Městečko se nachází v národním parku, a tak si řekli, že si postaví čističku odpadních vod – i kvůli horské říčce, která Koločavou protéká. Za povolením se vydali až do Kyjeva. Tam si ovšem na úřadech za vystavení stavebního povolení na čističku řekli o pětadvacet tisíc dolarů. A tahle částka byla i pro krajany Nikoly Šuhaje loupežníka přece jen nad jejich možnosti.

Jan Gazdík