Zahraničí - V Rusku se znovu hovoří o zrušení Leninova mauzolea a o pohřbení bolševického vůdce 88 let poté, co jeho nabalzamované tělo spočinulo na Rudém náměstí.
I když ono to jeho tělo už vlastně moc není. Proslýchá se, že většinu původních orgánů už museli specialisté vyměnit a to, co návštěvníci uvnitř mauzolea pod skleněným poklopem vidí, má blíž k exponátům londýnského muzea voskových figurín Madame Tussauds než k lidským ostatkům.
Nový ministr kultury Vladimir Medinskij prohlásil, že nadešel čas splnit Leninovi jeho přání a uložit ho do hrobu v Petrohradě vedle jeho matky. Podle nového průzkumu počet Rusů, kteří s tím souhlasí, mírně převládá nad těmi, kteří chtějí mauzoleum zachovat.
Vladimir Putin ale nerad vyjadřuje stanoviska, o kterých dopředu ví, že mnoho Rusů popudí. Oficiální stanovisko Kremlu tedy zatím zůstává takové, že by posun v této věci národ zbytečně rozdělil.
Zrušení mauzolea a převoz těla mohou být zátěží pro psychiku těch, kteří tyto úkony budou provádět. V mauzoleu kdysi vedle Lenina ležel po své smrti v roce 1953 i Stalin, ale po odsouzení jeho zločinů vedením strany 31. října 1961 vojáci Rudé náměstí neprodyšně uzavřeli. Speciální tým pak přenesl nabalzamované tělo vůdce do hrobu u kremelské zdi.
Operace se zúčastnil i tehdejší šéf KGB Alexandr Šelepin. Mnohem později ve svých pamětech uvedl, že měl z toho velmi špatný, stísněný pocit. "Viděl jsem, že vytáhli Stalinovo tělo. Připadalo mi, že jeho otevřené oči se na nás rozzlobeně dívají. Jako kdyby chtěl říci: 'Co to se mnou děláte, vy všiváci?!'"
Zatímco Stalin z Ruska zmizel, větší či menší sochy Lenina stojí v tamních městech dál, stejně tak jako v Bělorusku a na východní Ukrajině. Lidí, kterým opravdu vadí, je málo. Většině – zejména těm mladším – je to celkem jedno.
V bývalých východoevropských satelitech, například v Československu, Polsku nebo i pobaltských republikách, žádný Lenin už přes dvacet let není. Všechny sochy a busty šly pryč hned po revoluci. V těchto státech byl komunistický systém vnímán jako vnucený zvenku a udržovaný zvenku silou. Tedy že komunisté se vlády zmocnili a pak vládli s podporou Sovětského svazu. Bez něj by se to nestalo.
V Rusku je pohled jiný. Bolševická revoluce představuje pro Rusy domácí záležitost, ne cizí agresi. Lenin je pro ně člověk, který zastával ve světle pozdějšího stalinismu racionální a umírněné názory.
Jeho Nová ekonomická politika (NEP) Rusku po roce 1921 přinesla po občanské válce zklidnění a prosperitu. Za Leninova života ještě nezačala brutální kolektivizace a likvidace veškerých živností a soukromého obchodu. Tedy věci spojené až se Stalinem.
Kuriozitou je, že se dnes v Rusku pocty dostává jak Leninovi, tak jeho úhlavnímu nepříteli, carovi Mikuláši II. Monarchovi, zastřelenému bolševiky i s jeho rodinou. Carovy ostatky po rozpadu SSSR vyhrabali z jámy, kde se nacházely, a obřadně je pohřbili v Petropavlovské pevnosti v Petrohradě.
