Zahraničí - Jedna z prvních televizních diskusí před federálními československými volbami v roce 1990 připravila tehdejším divákům v Čechách a na Moravě šok. Mezi diskutujícími seděl předseda Slovenské národní strany Víťazoslav Móric.
Ani jednou se neusmál a neustále poněkud naštvaným hlasem zdůrazňoval, že Slovensko potřebuje ekonomickou a kulturní samostatnost a o politické samostatnosti musí rozhodnout celý národ.
Málokdo si v té době připouštěl, že by se Československo mohlo rozpadnout, a zastánci společného státu doufali, že Móricova strana dostane co nejméně hlasů a stane se okrajovým jevem. Dostala v prvních volbách v létě 1990 čtrnáct procent hlasů a skončila na Slovensku třetí.
Začala tak cesta partaje, která se snažila mobilizovat své voliče poukazem na to, že někdo jiný Slovákům škodí. Češi, pak Maďaři, Romové. Dvakrát se dostala do vlády jako součást vládní koalice Vladimíra Mečiara (1994 až 1998) a Roberta Fica (2006 až 2010). V roce 2002 se kvůli vnitřním sporům a rozpadu na dvě křídla do Národní rady Slovenské republiky nedostala, ale už za čtyři roky měla opět přes jedenáct procent.
Sestup ale pokračuje. Z jedenácti procent bylo před dvěma lety jen šest procent. Teď už to nebylo ani pět a brány parlamentu se pro národovce po sobotním hlasování zavírají.
Důvody jsou celkem nasnadě. Za prvé téma naplnění státnosti a obrany samostatnosti už dnes, na rozdíl od dob Československa a prvních let nezávislého Slovenska, není aktuální. Dorostla nová generace, pro kterou jsou to převážně jen data a fakta z učebnic dějepisu.
Za druhé Slotovým přemrštěným varováním před maďarskou hrozbou věří málokterý Slovák včetně těch, kteří třeba Maďary, jak se říká, „nemusejí“. Nemusejí je, ale to neznamená, že se jich bojí. Výroky o maďarské armádě připravené za Dunajem nebo o maďarských kulovnicích už ani nevyvolávaly žádné kritické reakce, protože zkrátka skoro nikoho nezajímaly.
Za třetí za to může i samotná osobnost Sloty. Stranu už v posledních letech řídil jako sektu, která mu patří, a jeho vulgární výstupy, nezřídka doprovázené alkoholovým opojením, měly s obhajobou slovenských národních zájmů máloco společného.
Slota to ještě zkusil s vyvoláním protiromské hysterie, když před volbami tvrdil, že se Slovensko brzy stane kvůli demografickým změnám „cikánskou republikou“. Ani to ale nepomohlo, stejně tak jako angažmá bývalého československého hokejového reprezentanta Vincenta Lukáče a člena zlatého týmu slovenských hokejistů z roku 2002 Marka Urama na volební kandidátce.
Reportér Aktuálně.cz Petr Jemelka se v sobotu vydal na návštěvu volebního štábu strany, ale skoro nikoho tam nenašel. Jen štáb televize Markíza si tam připravoval techniku. Zástupkyně SNS jen uvedla, že program odpadá a předseda Slota se rozhodl sledovat vyvrcholení voleb doma u televize.
Na oficiální webové stránce SNS je nedělní vzkaz, že předseda Ján Slota se k volbám ze zdravotních důvodů vyjádří až zítra.
Paradoxní je, že ve chvíli, kdy ze slovenské scény nacionalisté a extremisté odcházejí, v sousedním Maďarsku sílí. Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik) by podle posledních průzkumů získalo kolem deseti procent a jeho vůdci už se o víkendu nechali slyšet, že vítězství Fica zhorší postavení maďarské menšiny na Slovensku.
Možná že agresivita a provokace Jobbiku jsou pro slovenské národovce jednou z mála šancí, jak se za čtyři roky do parlamentu zase vrátit jako obhájce národních zájmů a bojovník s maďarskou hrozbou.
