Rozhovor z Moskvy: Diskreditovat někoho Ruskem je vážně zvláštní

Aktuálně.cz Aktuálně.cz
31. 1. 2013 13:32
Strašení Ruskem v současné době, kdy je Česká republika integrovaná v EU a NATO, je neopodstatněné. Jako když rodiče straší malé děti bubákem, který ve skutečnosti neexistuje, říká v rozhovoru analytička Julija Ščerbakovová z Institutu vědeckých informací o společenských vědách Ruské akademie věd v Moskvě.
Foto: Tomáš Kunc

Rozhovor - Ještě nebylo sečteno sto procent hlasů a kolem Miloše Zemana, vítěze přímé prezidentské volby, už začínali slavit podnikatelé s vazbami na Rusko. Za všechny jmenujme šéfa české pobočky gigantu Lukoil Martina Nejedlého, nebo Miroslava Šloufa, který lobbuje za ruskou věc v otázce dostavby Temelína.

Ruská karta v kampani zazněla, ale důvěrou voličů v Zemana neotřásla. Analytička Julija Ščerbakovová z Institutu vědeckých informací o společenských vědách Ruské akademie věd nechápe, proč by také měla: „Zdá se mi zvláštní, že v České republice fungují vazby určitých lidí na Rusko jako způsob diskreditace toho nebo jiného politika. Já osobně na tom nic špatného nevidím. Naopak, ukazuje se, že pragmatická zahraniční politika zaměřená na upevnění rozvoje vztahu s Ruskem přináší pouze klady,“ řekla v rozhovoru pro Insider Ščerbakovová.

Proč se podle vás Rusko stává vcelku pravidelně předmětem volební kampaně?

Strašení Ruskem v současné době, kdy je Česká republika integrovaná v EU a NATO, je neopodstatněné. Mě tato pozice přinejmenším překvapuje. Asi to mělo zapůsobit pouze na voliče a nic víc. Jako když rodiče straší malé děti bubákem, který ve skutečnosti neexistuje.

V českých médiích jsem zároveň nenašla žádný pádný argument, který by vysvětloval, proč je nutné se Ruska bát.

Vladimir Putin v blahopřejném telegramu nazval svého nového českého kolegu „stoupencem upevnění přátelských rusko-českých vztahů.“ Nakolik je ve skutečnosti Miloš Zeman v Rusku známý?

Ruská společnost ho příliš nezná. Je však známý v akademických kruzích. V první řadě proto, že byl nejdříve předsedou Poslanecké sněmovny a následně předsedou české vlády. Ten, kdo se zajímá o evropskou problematiku, jeho jméno určitě slyšel.

Domníváte se, že se pod jeho taktovkou budou nějak proměňovat česko-ruské vztahy?

Myslím si, že charakter našich vzájemných vztahů se zásadním způsobem nezmění. Neovlivní ho ani Zemanova láska k ruské literatuře, ani jeho dobrá ruština. Podstata zahraničních vztahů zůstane přibližně stejná, jaká je v současné době. Česko-ruské vztahy budou přátelské, tak jako byly za prezidentství Václava Klause.

Je zcela zřejmé, že k nějakým rusofobským výpadům, které se objevily na začátku a v polovině 90. let, nedojde.

Chtěla bych však upozornit, že nehledě na Klausův vřelý vztah k Rusku a na to, že Vladimir Putin mu udělil Puškinovu cenu, nic z toho neovlivnilo jeho pozici k rozmístění americké protiraketové obrany v Česku. Václav Klaus tehdy americké PRO podporoval.

Přesto se zdá, že prohru Karla Schwarzenberga přijal Kreml s úlevou.

To nevím. Kreml, jak se zdá, skutečně kladně ohodnotil zvolení nového prezidenta. Vypovídá o tom znění blahopřejného telegramu, který Vladimir Putin poslal Miloši Zemanovi. Podle jeho obsahu soudím, že na ruském ministerstvu zahraničí a na úřadu prezidenta příznivě ohodnotili výsledek českých prezidentských voleb.

Vy jste tento výsledek očekávala?

Ano, ještě před vyhlášením výsledků voleb jsem předpokládala, že Miloš Zeman bude nejen favorit hlasování, ale se vší pravděpodobností může zvítězit.

Poté, co se jako vítěz dostal společně se Schwarzenbergem do druhého kola, jsem sečetla hlasy voličů těch kandidátů, kteří měli podobný program a názory jako Miloš Zeman. Jako vítěz mi znovu vycházel právě on.

Volební kampaň, která předcházela druhému kolu prezidentských voleb, nemalá část české společnosti vnímá jako přespříliš špinavou. Jak jste ji z Ruska vnímala vy?

Podle mého názoru byla tato kampaň pro Českou republiku netypická. Zejména kvůli tomu množství špinavého prádla a kompromitujících informací, které kandidáti proti svému soupeři

vytahovali. A česká média to s chutí zveřejňovala.

Nemohla jsem si nevšimnout, že většina sdělovacích prostředků publikovala kladné informace o Karlu Schwarzenbergovi. Naopak nějakou pozitivní zmínku o Zemanovi jsem stěží mohla najít. Častěji se psalo o jeho vazbě na Lukoil, nebo že během jeho vlády podstatně vyrostla korupce…

Samozřejmě se objevovaly i útoky na Schwarzenberga. Proti němu třeba použili jeho nešťastné vyjádření o sudetských Němcích a Benešových dekretech.

Překvapilo vás, že se téma Benešových dekretů stalo jedním z hlavních motivů předvolebního boje?

Mohu si představit, že voličům z pohraničí, kteří neznají podrobnosti, skutečně mohlo připadat, že poté, co bude zvolen Schwarzenberg, je vyženou z jejich domů a majetek vrátí sudetským Němcům.

Jako experta mě to ale příliš nepřekvapilo. Přesto jsem nemohla pochopit, proč se nyní o Benešových dekretech tolik hovoří. Vždyť v roce 1997 byla podepsána Česko-německá deklarace, která měla jednou provždy udělat tlustou čáru za vzájemnými historickými křivdami.

Zaujalo mě, že ani jedny české noviny s odkazem na tuto deklaraci nenapsaly: pánové, uklidněte se, vše je už vyřešeno. Právě to mě překvapilo.

Jiří Just, Moskva

 

Právě se děje

Další zprávy