Zahraničí - Tak z tohoto Václav Klaus, Petr Nečas a Občanská demokratická strana radost mít nebudou.

Jedenáct ministrů zahraničních věcí členských států EU ve Varšavě podepsalo memorandum, jehož přijetí by mělo dost závažné důsledky. Ministři v komuniké nazvaném „Budoucnost Evropy“ volají po větších pravomocech šéfa evropské diplomacie a zároveň po omezení role ministrů zahraničí jednotlivých států.

A nedosti na tom - chtějí, aby se při jednáních o zahraničně-politických otázkách a o postojích EU jako celku vůči okolnímu světu v Bruselu hlasovalo na principu prosté většiny. Aby jeden nebo dva státy neměly možnost vetovat něco, na čem se zbylých pětadvacet či šestadvacet shodne.

Například už nebude možné, aby jako v minulosti blokovalo Řecko přístupové rozhovory s Tureckem nebo Slovinsko s Chorvatskem.

Jinými slovy po bankovní unii a plánu předsedy Evropské komise José Barrosa na federální Evropu je tady pro euroskeptiky nebo jen odpůrce přílišné, nebo řekněme příliš rychlé integrace další rána. Snaha omezit samostatnost zahraniční politiky členských zemí Unie. Černínský palác by se změnil ze sídla diplomacie v poněkud přerostlý debatní klub.

Mezi jedenácti státy, které memorandum přijaly, jsou velmi důležití aktéři. Samozřejmě Francie a Německo, dále Itálie a Španělsko, ale také o něco méně „probruselsky“ naladěné země jako Nizozemsko a Dánsko.

A pozor – také Polsko. Dříve za vlády prezidenta Lecha Kaczyńského a jeho konzervativní strany Právo a Spravedlnost vzhlíželi Václav Klaus a ODS k Varšavě jako k nejbližšímu spojenci, se kterým jsou v odporu k heslu „více Bruselu“ zajedno.

Teď už jsou rozdíly mezi Českou republikou a Polskem nepřehlédnutelné. Zatímco Češi často říkají Ne a Petr Nečas nedávno prohlásil, že nemusíme být v Evropské unii u všeho a součástí všeho, Poláci se stále více tlačí do mainstreamu a stále těsnější integrace.

Za vše hovoří výrok premiéra Donalda Tuska, který vyzval Německo, aby svým vlivem a kroky zachránilo eurozónu.

Ačkoliv výzvu přijalo jen jedenáct zemí, lze očekávat, že podporu najde i v mnoha dalších. Litva, Lotyšsko a Estonsko jsou kvůli obavám z Ruska vždy s bruselským mainstreamem, odporovat zřejmě nebudou ani Slovensko, Rumunsko nebo Bulharsko. Poslední dvě jmenované země udělají všechno pro to, aby se konečně dostaly do Schengenského prostoru.

Bude-li tak Česká republika znovu proti, asi jí opět zbudou Velká Británie a Orbánovo polototalitní Maďarsko.

Ještě k Václavu Klausovi. Vzpomínáte si, jak nedávno při návštěvě Malajsie řekl v Kuala Lumpur tamnímu velvyslanci Evropské unie, že tam je zbytečný a že on, český prezident, jedná s velvyslancem českým?

Varšavské memorandum jde opačným směrem, a pokud se prosadí, bude zbytečný spíš český diplomat. Česká velvyslanectví by se změnila spíš jen v centra podpory českého exportu.

Z výzvy jedenácti ministrů vyplývá ještě jedna důležitá věc: návrh, aby vnější hranice Unie hlídala nově vytvořená Evropská pohraniční policie. Vzhledem k tomu, že Česká republika je ze všech stran obklopena členy EU a navíc Schengenského prostoru, se jí tato případná novinka moc nedotkne.