Rekonstrukce - I když širší veřejnost zná jméno pražského advokáta Vladimíra Zavadila až od letošního 25. ledna, významný den v jeho životě přišel o více než čtvrtstoletí dříve.

Tehdy muž, jehož inzerát v bulvárním deníku Blesk těsně před první přímou volbou lživě dehonestoval jednoho z kandidátů, podepsal svoji služební přísahu příslušníka komunistického Sboru národní bezpečnosti.

„Budu vždy rozhodně bojovat proti nepřátelům své socialistické vlasti, nepřátelům Svazu socialistických republik a ostatních spojeneckých socialistických zemí,“ čteme z tohoto  dokumentu v personálním spisu, který o Vladimíru Zavadilovi shromáždili zaměstnavatelé ze Státní bezpečnosti a který může Insider díky archivům předložit.

Chtěl bych být tajný

Přísahu stvrdil 1. října 1987, a jak dokládá další dokument, od samého počátku nechtěl kariéru v bezpečnostních složkách totalitního režimu omezit pouze na post běžného policisty. „V případě přijetí do služeb SNB mám zájem pracovat na úseku StB,“ stojí v ručně psané žádosti o přijetí, která je jménem Vladimíra Zavadila podepsána.

Svazek vedený na Zavadilovo jméno vedle toho obsahuje dobové oficiální fotografie, výstupy z prověrek, kterými jako žadatel o práci příslušníka StB musel projít on i jeho rodina.

Součástí svazku jsou i žádosti o povýšení a přeřazení na exkluzivnější práci nebo seznam odměn, kterými nadřízení oceňovali jeho služby. Dočteme se tu i hodnocení prvního roku Zavadilova působení u tajné policie.

Syn mocného otce

Celkově se dochovalo 120 číslovaných listů Zavadilova osobního spisu, z nichž je možné se o dnešním advokátovi leccos dozvědět.

Samotný Vladimír Zavadil v minulosti práci pro tajnou komunistickou policii nepopíral a ani nebyl důvod - televizní záběry ho totiž zachytily, jak se v řadách bezpečnostních složek účastní demonstrací v roce 1989.

Svazky o něm především říkají, že byl považován za prověřeného a loajálního soudruha. Svou roli v tom sehrály i jeho, také poměrně známé, rodinné vazby - otec Miroslav Zavadil patřil mezi vysoké stranické funkcionáře. V době, kdy podle dokumentů zažádal syn o přijetí k tajné policii, působil Zavadil starší jako předseda Ústřední rady odborů. Předtím byl třiadvacet let poslancem Federálního shromáždění, od 60. let zasedal v Ústředním výboru komunistické strany a koncem 80. let se stal členem jeho sekretariátu.

Vysoké postavení otce v komunistické hierarchii Zavadilovi podle dokumentů pomohlo skutečně nastoupit k tajné policii – personalisté v SNB mu udělili výjimku, když zdravotní kontrola odhalila jeho zdravotní handicap – trpěl totiž alergií.

„Po provedených lékařských prohlídkách, při kterých bylo zjištěno onemocnění sennou rýmou, mu byla lékařskou poradní komisí ustanovena zdravotní klasifikace ‚D‘ – neschopen služby v SNB,“ stojí v jednom z dokumentů patřících do osobního spisu, ale už o kus dále čteme, jak se celá věc v Zavadilův prospěch vyřešila.

„Vzhledem k tomu, že se jedná o uchazeče s vysokoškolským vzděláním, který má z kádrového hlediska všechny předpoklady pro řádný výkon služby v SNB, doporučuji udělit JUDr. Vladimíru Zavadilovi výjimku ze zdravotní klasifikace a po zpracování zvláštní prověrky přijmout jmenovaného do služebního poměru příslušníka SNB,“ pokračuje dokument podepsaný tehdejším šéfem pražské správy.

V televizi u pohraničníků

Jak prozrazuje spis, Vladimír Zavadil se už na gymnáziu stal kandidátem vstupu do KSČ. Během studií na pražských právech patřil podle tvrzení personalistů mezi aktivní členy komunistické strany. Působil jako vedoucí stranické skupiny na fakultě, angažoval se v SSM - dokumenty uvádějí, že dosáhl funkce předsedy ročníkového výboru.

Po promoci podle archiválií nastoupil Vladimír Zavadil jako referent na Českou plánovací komisi, respektive rovnou do kanceláře místopředsedy české vlády. Po měsíci byl povolán na vojnu, kterou strávil ve službě u pohraniční stráže. I když podél ostnatých drátů toho mnoho nenaběhal.

„Jako absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze je zařazen na funkci redaktora Československé televize v ústřední redakci armády, bezpečnosti a brannosti,“ konkretizuje Zavadilovo zařazení během základní vojenské služby v dobrozdání pro StB jeho tehdejší velitel.

Půvab skartace

Ze samotného působení Zavadila jako tajného policisty se nakonec mnoho nedochovalo. Svazky, které Zavadil podle záznamů v Archivu bezpečnostních složek vedl a které deník Insider dohledal, totiž byly skartovány.

Obrázek si tak můžeme udělat jen podle jeho prvního hodnocení a seznamu odměn, které za služby obdržel.

„Od svého příchodu na 1. oddělení se také plně zapojil do činnosti stranické skupiny. Je rovněž členem soutěžícího kolektivu o titul ‚Vzorný kolektiv SNB‘,“ charakterizoval Zavadila jeho první nadřízený. Rovněž jej označil za aktivního a iniciativního, vytkl mu jen „drobné nedostatky při zpracování písemných zpráv“.

Zavadil v té době podle archiválií působil u 1. oddělení 2b odboru pražské správy StB, kde se podle dokumentů zabýval „problematikou zahraničních studentů“, konkrétně prověřováním příchozích z oblasti Jižní Ameriky a Afriky.

Krátce před 17. listopadem pak byla vyslyšena Zavadilova žádost o přeřazení k elitnějšímu útvaru 1. oddělení 1 odboru II. správy StB. Jeho novým úkolem podle dokumentů bylo sledování americké ambasády.

Za „aktivní plnění úkolů“ nebo „dobré výsledky“ získal v období mezi březnem 1988 a listopadem 1989 deset finančních odměn v celkové výši 9,4 tisíce korun.

Martina Machová