Kdo-Kde_S kým - Až po dvou a půl letech obstrukcí pražský magistrát zveřejnil plat dvou klíčových úředníků éry primátora Pavla Béma. Kolik berou poradci prezidenta, naopak musí podle Hradu zůstat tajné.
Tři roky po rozsudku Nejvyššího správního soudu, který odtajnil příjmy lidí placených z veřejných peněz, se chystá změna zákona – tak, aby už úřady nemohly toto průlomové soudní rozhodnutí ignorovat.
Nová náměstkyně ministra vnitra Adriana Krnáčová připravuje zpřesnění zákona o poskytování informací. Nemělo by v něm být jen jasně napsané, že platy úředníků nebo poradců jsou veřejné. Ale předběžně se počítá s tím, že za odpírání informací by úřad dostával pokuty. „A ty by pak musel vymáhat po konkrétním úředníkovi, který rozhodl protiprávně,“ navrhuje Krnáčová.
Buď nezveřejnit, nebo jen napůl
HN se například podle informačního zákona od roku 2011 domáhaly platů a odměn Petera Ďurici a Jiřího Tomana, spojených s miliardovými pražskými zakázkami, které vyšetřuje policie.
Částky magistrát vydal až loni na podzim, kdy se do případu vložili radní – rozzlobení, že kvůli utajování informací dostal úřad anticenu Zavřeno. Právník Milan Hamerský si zase už třetím rokem dopisuje s magistrátem v Kladně, po němž chce odměny šéfů městských podniků. „Informaci jsem doteď nedostal,“ shrnuje výsledek.
Nejvyšší správní soud sice v roce 2011 rozhodl, že tyhle údaje nemohou zůstávat jen schované v šanonech, radnice, kraje a ministerstva ale judikát obcházejí. Nejčastěji se zdůvodněním, že by tím porušily osobní údaje zaměstnanců. „Právo na informace má jednoznačně přednost,“ namítá ovšem autor verdiktu, soudce Jiří Gottwald. Nebo úřady platy zveřejní, ovšem bez konkrétních jmen – jako to například udělal loni Úřad vlády za premiéra Jiřího Rusnoka. Prezidentská kancelář zase už jednou soud prohrála a musela platy zveřejnit. Když se jí ale novináři serveru Lidovky.cz znovu dotázali před rokem, žádost opět zamítla.
„Nevím, v čem je problém: platí mě stát, takže ať se mě klidně kdokoli zeptá, kolik dostávám,“ vysvětluje svůj pohled Krnáčová. Takže pro přesnost: náměstci ministerstva berou kolem 80 tisíc měsíčně.
Nová funkce: šéf přes informace
Náměstkyně Krnáčová, nominovaná na ministerstvo za ANO, má se zabarikádovanou státní správou zkušenost. Jako bývalá ředitelka protikorupční organizace Transparency International například zažila dohadování se soudy, které nechtěly poskytnout písemné rozsudky. „Vůbec jsem tehdy nechápala, v čem je problém. Ty rozsudky zazněly veřejně u soudu, a přesto nám je nechtěly dát,“ diví se.
Zákon, jehož přepisování na ministerstvu začne, má také přinést tresty za odpírání informací. Příklad: když krajský úředník odmítne sdělit třeba podrobnosti o veřejné zakázce, o odvolání by rozhodoval takzvaný informační komisař – zcela nová funkce –, k němuž by putovaly všechny sporné případy.
„Dnes každý úřad rozhoduje trochu jinak, takže by se praxe sjednotila,“ souhlasí Oldřich Kužílek. A hlavně, informační komisař by měl v ruce nástroj proti úřadům, které se poskytování informací vzpírají – mohl by rozdávat pokuty.
Dnes sice mají úřady nad sebou hrozbu exekucí – radnici, nad níž člověk u soudu pravomocně vyhraje spor o informace, a údaje dál tají, může soud zablokovat majetek. Často se to ale stane až po mnoha letech sporů.
Vojtěch Blažek
