Zahraničí - Británie i Evropa na něj čekají skoro půl roku. Tak dlouho se totiž mluví o tom, že se premiér David Cameron chystá pronést zásadní projev, v němž definitivně odpoví, zda Britové vystoupí z EU, nebo ne.

Dnem D měl být dnešek. Ale nebyl. Kvůli přepadení v Alžírsku se vystoupení znovu odkládá, tentokrát na neurčito.

Downing Street nicméně části proslovu novinářům poskytla dopředu. A pro přesvědčené eurooptimisty to není moc pozitivní čtení.

Podle toho, co se dostalo do médií, Cameronova řeč - která určitě bude zajímat i české euroskeptiky, pro něž jsou britští konzervativci už řadu let vzorem - k rozpadu EU nepovede. Dlužno dodat: Zatím.

Britský premiér v manuskriptu zdůrazňuje to, co řekl v minulosti už několikrát: že není příznivcem referenda o vystoupení Spojeného království z EU. O možném opuštění sedmadvacítky nicméně mluví.

Pokud se nepodaří vyřešit dluhovou krizi, zvýšit evropskou konkurenceschopnost a zlepšit obraz Unie v očích řadových občanů, „existuje nebezpečí, že Evropa ztroskotá a britský lid bude směřovat k odchodu (z EU)“.

„Nechci, aby se to stalo,“ pokračuje Cameronova řeč. „Chci, aby Evropská unie byla úspěšná, a chci takový vztah mezi Británií a EU, který nás v ní udrží.“

Co z toho plyne? Je možné, že Cameron v dohledné době referendum přeci jen navrhne, ale jiné než to o vystoupení z EU.

Šlo by v něm o „úpravu“ vztahu Britů s Evropskou unií. Neboli o novou smlouvu, která by Britům vrátila některé pravomoci, jichž se vzdali ve prospěch Bruselu. A to zřejmě formou mnoha ve smlouvě zakotvených výjimek.

Nehody a kolize

Konzervativní předseda britské vlády chtěl původně promluvit na podzim, pak před Vánocemi, nakonec 22. ledna. Na příští úterý ale zrovna připadá 50. výročí takzvané Elysejské smlouvy.

Ta stvrdila konec letitého nepřátelství mezi Francouzi a Němci, čímž umožnila vznik jednotné Evropy, jaká existuje dnes. A spousta komentátorů dopředu upozorňovala, že mluvit v takový den o vystoupení z EU by působilo dost kuriózně.

Britové tedy nakonec termín předsunuli na 18. leden. A jako místo konání zvolili nizozemský Amsterdam.

Amsterdam nebyl vybrán náhodou, právě z Nizozemska totiž často zaznívá kritika současné podoby EU. Tah ale úplně nevyšel - nizozemský premiér, liberál Mark Rutte, se podle zdrojů z Haagu tolik očekávané přednášky zúčastnit nehodlal.

„Nizozemsko není příznivcem žádných výjimek - a nikdy nebylo,“ vysvětlil nizozemský ministr zahraničí Frans Timmermans agentuře Reuters.

Jako Margaret

Server Euobserver, který unijní dění detailně mapuje, připomíná, že Benelux si pro svou zásadní protievropskou řeč vybrala i Cameronova předchůdkyně Margaret Thatcherová. I když nešlo o Amsterdam, ale belgické Bruggy.

„Je vskutku ironií, že když takové země jako Sovětský svaz, které se snažily vše řídit z centra, poznávají, že úspěch tkví v decentralizaci moci a rozhodování, v Evropském společenství jsou tací, kteří, zdá se, chtějí posun v opačném směru,“ uvedla v roce 1988 Thatcherová.

Proti centralizaci a evropskému superstátu, který chce všechno řídit, chtěl v pátek mluvit i David Cameron.

Naordinovaný úsporný kurz zemí stižených krizí prý navíc v lidech živí dojem, že pod taktovkou EU spíš trpí, než aby jim byla Unie ku prospěchu.

„Existuje propast mezi EU a jejími občany, která se v uplynulých letech dramaticky zvětšila,“ stojí v manuskriptu Cameronovy řeči.

A co přesně by současná britská vláda mohla po Evropské unii chtít? Téměř jistě veto ve finančních otázkách, návrat rozhodovacích pravomocí ve věcech sociálních a justičních zpátky do Londýna či záruku, že země mimo eurozónu (tedy i Česko) nebudou na evropském vnitřním trhu znevýhodněné.

Všechny britské výjimky by pak mohla obsahovat nová unijní smlouva, kterou Britové schválí – možná už někdy kolem roku 2018 - v už zmiňovaném referendu.

Zuzana Kleknerová