Byznys - Měl velké plány a byl jedním z názorných důkazů toho, že samotné peníze pro úspěch v médiích nestačí. Tragicky zemřelý Luboš Měkota, jeden z nejbohatších Čechů a někdejší spoluprivatizátor Mostecké uhelné společnosti, byl jedním z řady těch, kteří skočili na lep televiznímu boomu a představě o snadně vydělaných penězích v médiích.
Celá legrace s TV Pětkou a TV Metropol stála Luboše Měkotu přibližně 400 milionů korun. A stálo by ho to daleko více, kdyby bývalo nepřišlo vyšetřování jeho privatizace Mostecké uhelné a nebyly by mu v této souvislosti obstaveny účty a majetek v ČR. Jen málo ze stovky nejbohatších Čechů, kteří někdy investovali do médií, má totiž odvahu říci dost a odepsat tak své dosavadní investice. Je možná až zarážející, jak nezkušený management má tato skupina lidí tendenci si vybírat.
Krach TV Pětky nepřekvapil asi nikoho. Jediné, co od začátku zaráželo lidi z mediální a reklamní branže, bylo to, zda to myslí opravdu vážně. Vysílat v celoplošné podobě „studentské“ vysílání byl opravdu zvláštní pokus. Jenomže ono je všechno celkem logické. Ve skutečnosti totiž není ani tak drahý pronájem vysílacího prostoru (jeden digitální kanál se dá pořídit za zhruba 30 milionů korun na rok s pokrytím celé ČR), ale drahá je tvorba programu. O to víc, že všechny pořádné kousky (filmy, seriály, zábavné formáty) již mají nakoupené čtyři hlavní mediální skupiny. Představa, že vstoupíte jako nový hráč na trh a dostanete se k nějakým pořádným pořadům, je naivní.
A tady se dostáváme ke zprávě dne. Totiž k tomu, že TV Metropol po dlouhém zkoumání Jaromírem Soukupem (Empresa Media a TV Barrandov) nakonec koupil František Savov (vydavatelství Mladá Fronta – E15, Euro…). Ten také oznámil, že hodlá zachovat její původní profil – jako regionální, pražskou televizi. Pokud to opravdu myslí vážně, je to hodně odvážný muž.
Koncept regionálních televizí byl v Evropě trendem někdy na konci 90. let, kdy se hlavně v Rakousku a v Německu dramaticky rozvíjelo pokrytí kabelovou televizí. Jenomže stejně rychle jako televize vznikaly, tak se ukazovalo, že na straně diváků o ně není zájem. Zkrátka kdo by se díval na přímé přenosy ze zastupitelstva nebo na romantické záběry z náměstí? A tak stejně rychle jako tyto kanály vznikly, tak i zanikly. Ostatně podobný osud byl i v Čechách, kdy na konci devadesátých let po trhu kolovalo neuvěřitelné množství nabídek na odkup různých lokálních kabelových stanic.
A pokud jde o pokušení v podobě nové zpravodajské televize (vedle veřejnoprávní ČT24), tak již ze zkušenosti víme, že tento pokus je opravdu hodně, ale hodně rizikový. Pokud se už totiž v Čechách něco děje (a to není zase až tak často), tak se share (podíl na trhu sledovanosti) zpravodajských stanic dostává k hranici pěti procent. To je sice hodně, ale většinou se musíte spokojit s poloviční sledovaností. A to rozhodně není žádná hitparáda. Už proto, že hranice pro slušné přežití (tzn. slušná míra příjmů z reklamy) se pohybuje dlouhodobě právě okolo pěti procent.
Otázkou tedy je, co nyní bude s TV Metropol? Představa, že by František Savov kupoval něco jako „odpad“ od Jaromíra Soukupa, je hloupá. Opak, tedy „senzace“ ve stylu Savov vyfoukl Soukupovi televizi, je také jen iluze.
Daleko více pravděpodobné je, že obě tyto skupiny budou na provozování TV Metropol spolupracovat. Předpoklady pro to mají. Pokud by se spojily redakce obou těchto vydavatelských domů, tak by vznikl asi největší redakční tým v ČR vůbec. Vedle ekonomického deníku E15, týdeníku Euro a zpravodajského týdeníku Týden by jistě do tvorby byly zapojené i další redakce obou těchto majitelů – Mladá fronta je mimo jiné jedním z největších vydavatelů B2B magazínů. Pokud se to takto stane, tak bude pak na stole pouze jedna otázka, zda se takový moloch podaří uřídit k úspěchu. Nicméně stále platí, že stavět dnes zpravodajskou televizi je lákavá, ale také hodně nebezpečná idea.
Daniel Köppl
