Kolem kóty 49°56´49" W, 41°43´32" N plují kry jak za Titaniku. Hlídá je však satelit

Aktuálně.cz Aktuálně.cz
13. 4. 2012 14:17
Plavit se v brázdě lodi, na níž se utopilo více než 1500 lidí, to musí být adrenalinová zábava.
Foto: Tomáš Kunc

Foto: Aktuálně.cz

Čtení na víkend - Plavit se v brázdě lodi, na níž se utopilo více než 1500 lidí, to musí být adrenalinová zábava.

Nic na tom nemění ani fakt, že oběti, které na stejnou trasu vyrazily před vámi, jsou po smrti už sto let nebo že si na dnešní plavbu koupíte kabinu v přepočtu za 70 tisíc korun.

Ani Titanik nebyl v roce 1912 za hubičku a na souřadnici  49°56´49" W, 41°43´32" N dodnes můžete potkat stejně velký kus ledu, jaký poslal ke dnu jeho.

Pasažéři pietní plavby na výletní lodi Balmoral, která nyní míří chladnými vodami oceánu k Halifaxu a k New Yorku, mají však jednu výhodu: v roce 2012 je svět dokonale zmapován satelity a každý větší kus utrženého ledu Grónska a Arktidy může v podstatě kdokoli sledovat na obrazovce svého počítače.

O tom, jaká je současná situace a kolik ledovců zrovna brázdí severní Atlantik, se můžete přesvědčit na adrese http://www.icebergfinder.com/iceberg-map.aspx.  A množství plujících ledovců, které překročí čtyřicátý osmý stupeň severní šířky, sleduje a zaznamenává také hlídka International Ice Patrol (IIP).

Podle údajů IIP překročily v loňském roce hranici 48. stupně pouze tři ledovce - v dubnu dokonce vůbec žádný. A z poslední výroční zprávy IPP (http://www.navcen.uscg.gov/pdf/iip/2011_IIP_Annual_Report.pdf.) také zjistíte, že kdyby Titanik vyplul k Americe loni v dubnu, dorazil by do New Yorku v téměř absolutním bezpečí.

Rok 1912 byl však podle IPP na ledovce opravdu bohatý. Dokonce by se dalo říct, že - s výjimkou roku 1909 - si společnost White Star Line nemohla v prvních třech dekádách 20. století pro plavbu Titaniku vybrat horší rok. Jen během samotného dubna 1912 totiž mohly loď ohrozit téměř čtyři stovky plujících ledových ker.

Podle Franka Lowensteina z organizace The Nature Conservancy byla důvodem především neobvykle mírná zima toho roku. „Ale to není nic proti dnešku. Antarktida i Grónsko ztrácejí ročně kolem sta až dvou set gigatun ledu,“ řekl Lowenstein pro Los Angeles Times.

Lowenstein jako stoupenec teorie globálního oteplování patří k zastáncům názoru, že v souvislosti s tímto jevem bude množství ledovců, které se odtrhnou od pobřeží Grónska nebo Arktidy, stále stoupat.

V článku, kde ho cituje blogerka Megan Sheehanová, to vysvětluje tím, že se stoupající teplotou roztávají části ledu v ledovci, a to pak působí jako jakýsi lubrikant urychlující pohyb ledu směrem do oceánu.

Proti Lowensteinovi však v diskusi o globálních jevech stojí i opačné názory. Patří mezi ně i ten, který ohledně nebezpečí obřích ker v severním Atlantiku prezentují kanadské úřady.  Podle vládního webu „Natural Resources Canada“ by se totiž hranice výskytu plujících ledovců měla s lety posouvat dále na sever.

Z pohledu na různé teorie plyne, že o výskytu ledovců rozhoduje nejspíš více faktorů. Svědčí o tom i fakt, že například roky 2010 a 2011 byly co do výskytu plovoucích ker poměrně chudé, zatímco ještě rok předtím tomu bylo přesně naopak.

A bez ohledu na to, jak diskutabilní je otázka vlivu globálního oteplování na množství plujících ledovců, rozhodně roste jejich velikost.

Titanik totiž poslal pod hladinu ledovec, který podle údajů z tehdejších novin dosahoval přibližně třicetimetrové výšky a délky přibližně 120 metrů.

A kdyby „nezničitelná“ loď vyplula v srpnu roku 2010, mohla potkat ledovec o velikosti větší než čtyřnásobek rozlohy newyorského Manhattanu (podívat se lze na adrese http://www.youtube.com/watch?v=gGggbQh0xfc).

Vzhledem k už zmíněným satelitům a dokonalé navigační výbavě lodí však v současné době hrozí ledovce spíše těžebním plošinám. Ty musejí být speciálně upraveny - například kanadská Hibernia by měla bez poškození vydržet náraz ledovce o hmotnosti jednoho milionu tun. Vydržet by měla kontakt i s ledovcem o šestinásobné velikosti - největším, o němž se soudí, že by se mohl utrhnout do oceánu (četnost takové události je odhadována na jednou za deset tisíc let).

Ale i o Titaniku se dříve říkalo, že je nepotopitelný, a tak přes všechen stoletý technický pokrok by dnes Insider kupoval lístek na Balmoral s třesoucí se rukou.

 

Právě se děje

Další zprávy