Rozhovor -  Amnestie vyhlášená prezidentem nejenže pomohla lidem obžalovaným za rozsáhlé hospodářské delikty, ale navíc ublížila těm, kdo byli v několika velkých případech poškozeni.

„Pokud se zastaví kauza, kde poškození žádají náhradu škody, a nebylo pravomocně rozhodnuto, znemožňuje se poškozeným domoci se náhrady škody. V civilním řízení už nároky uplatnit nemohou, protože jsou promlčené,“ řekla v rozhovoru pro Insider advokátka Hana Marvanová, která mimo jiné zastupovala klienty podvedené společností H-Systém.

Kromě toho, že vůbec nehledí na poškozené, je prezidentův pardon podle Marvanové příliš plošný a rozsáhlý a omilostňuje i korupčníky.

Někdejší politička, k tomu v rozhovoru pro Insider připojuje ještě jednu poznámku: „Je důležité připomenout, že toto rozhodnutí neučinil jen prezident, je to pravomoc kontrasignovaná premiérem nebo odpovědným členem vlády. A odpovědná je podle ústavy vláda,“ připomíná. „Možná vláda, když dávala souhlas k této amnestii, ani nedomyslela, na jaké kauzy to bude dopadat.“

Insider: Jak hodnotíte takovéto pojetí amnestie?

Marvanová: Když jsem to slyšela, předpokládala jsem, že je to amnestie pro bagatelní delikty. Zejména pro nedbalostní trestné činy. Tak to udělal prezident Gašparovič na Slovensku. Takto pojatá amnestie se ale týká i závažných trestných činů i zločinů.

Insider: Ministr spravedlnosti dnes také námitky odbyl zhruba tím, že amnestii nejde jinak zařídit. Že postihne i případy, které se nám nemusejí líbit. Bylo tedy možné vyhlásit amnestii tak, aby se netýkala lidí, jako je František Chvalovský nebo část Berdychova gangu?

Marvanová: Samozřejmě. Myslím, že nejspornější je článek 2 této amnestie, kterým se zastavují běžící trestní jednání trvající více než osm let. To jsou případy, kdy délka řízení vůbec není dána tím, že by orgány činné v trestním řízení nepracovaly, jak mají, ale složitostí té věci. Jsou tu třeba tisíce svědků jako v případě kampeliček. Nebo trestní řízení zdržují sami obžalovaní a teď jsou za to odměněni.

A pak  - trestné činy se sazbou do 10 let jsou téměř všechny majetkové a hospodářské trestné činy, a dokonce i korupce. Takže podvody včetně těch úvěrových, tunelování – zneužití informací v obchodním styku, poškozování věřitele, pletichy v konkurzech nebo veřejných zakázkách, uplácení.

I: Mělo to tedy být podle vás taxativní vyjmenování činů spíše než vymezení sazby?

Marvanová: Amnestie mohla zahrnovat preciznější podmínky, aby se z toho vyloučily třeba právě korupční kauzy nebo velké podvody. A co je podstatné, amnestie nezohledňuje nároky poškozených. Pokud se zastaví kauza, kde poškození žádají náhradu škody, a nebylo pravomocně rozhodnuto, znemožňuje se poškozeným domoci se náhrady škody. V civilním řízení už nároky uplatnit nemohou, protože jsou promlčené. Mohla tam být třeba podmínka, že pachatel uhradí škodu.

I: Vidíte v tom náznak účelovosti ze strany prezidenta?

Marvanová: Minimálně se v tom zračí, že Václav Klaus nikdy neviděl důvodné vyšetřování majetkové kriminality. Bagatelizoval podvody v bankách, v investičních fondech. Podle mě se v tom projevuje jeho názor, že nevidí „špinavé peníze“. Čímž dal najevo svůj názor na tu éru, že postih není nutný.

I: Neotvírá to opět otázku, zda není amnestie svým způsobem monarchistický přežitek?

Marvanová: Nejsem příznivec amnestií. Prezident by měl mít právo udělit milost – spolurozhodnutím vlády, ale výjimečně a z individuálních důvodů, kdy se posoudí konkrétní případ.