Inside Sport - Budoucí šéf Českého olympijského výboru Jiří Kejval chystá průlomovou novinku: zřízení českého sportovního soudu.

„V rámci připravovaného zákona o sportu bychom rádi řešili sportovní problematiku, se kterou nemají soudy příliš zkušenosti. Nejprůchodněji se jeví zřízení rozhodčího soudu s komorou sportovních soudců,“ vysvětluje Kejval.

Proč je taková novinka potřebná?

Profesionální sport roztáčí miliony a jeho interní předpisy přitom často nejsou úplně kompatibilní s obecným právem. Jak už trefně naznačil Kejval: když pak kauzy ze sportovního prostředí končí před soudy, často si s nimi čeští soudci nevědí dost dobře rady.

Příklad? Mimořádně komplikovaná kauza kolem konkurzu na fotbalový klub Bohemians a následný spor o to, zda práva na fotbalisty lze nějakým způsobem zapsat do konkurzní podstaty.

Sportovní soud, který chce Kejval v Česku  zavést, má svůj vzor. Na mezinárodní úrovni řeší spory z tohoto prostředí Court of Arbitration for Sport (CAS), Mezinárodní sportovní arbitráž sídlící pod jistou patronací Mezinárodního olympijského výboru ve švýcarském Lausanne.

Jednací síně má CAS i v New Yorku a Sydney. A v době olympijských her zřizuje dočasné pobočky v místě dění. Tak třeba sporný dopingový případ českého kajakáře Jana Štěrby se těsně před hrami v Londýně řešil před senátem CAS ve městě na Temži.

Štěrbu tam úspěšně obhájil pražský advokát Jan Šťovíček, který se vlastně díky tomu tak trochu spolupodílel na bronzové medaili, kterou pár dní nato Štěrba vybojoval s kolegy na čtyřkajaku.

„CAS je nejvýznamnější sportovní soud, jeho svrchovanost uznala většina sportovních federací. Rozhodnutí CAS sice teoreticky lze napadnout civilní žalobou u švýcarského soudu, ale pokud je mi známo, děje se to velmi málo a nevím o případu, ve kterém by taková žaloba uspěla. Autorita CAS je obrovská,“ vysvětluje advokát Šťovíček.

Ten úzce spolupracuje i s Českým olympijským výborem, takže má dobré informace také o přípravách na zavedení „českého CAS“. „Ten záměr tu existuje, taková instituce by byla prospěšná. Šlo by o sportovní soud, který by řešil nejen dopingové případy, ale byl by i poslední instancí v případech disciplinárních, statutárních kauz, které se nějakým způsobem týkají sportu, sportovních svazů, klubů či samotných sportovců.“

V současnosti funguje systém tak, že má-li například fotbalista v domácí lize pozitivní dopingový nález, případ šetří svazová disciplinárka, pro odvolání je pak na svazu k dispozici odvolací a revizní komise. Kdyby někdo z účastníků řízení nebyl ani pak spokojen, může se obrátit na rozhodčí komisi ČOV. Tu by měl chystaný sportovní soud podle všeho nahradit a rozšířit sféru jejího působení.

„Já tu rozhodčí komisi už teď jako český CAS vnímám. Pro mě je důležité, že tu taková nadsvazová komise existuje. Zejména v malých sportovních asociacích totiž od členů jejich disciplinárních orgánů často slýchám: Jak mám toho Frantu soudit, když ho znám dvacet let? Ty svazové komise zkrátka nebývají zcela nezávislé, proto je takový orgán potřeba,“ říká Jan Chlumský, šéf exekutivy Antidopingového výboru ČR.