Doba ledová 4: Země v pohybu

Režie: Steve Martino, Mike Thurmeier

Obsazení (dabing): Ray Romano, Queen Latifah, John Leguizamo, Denis Leary ad.

Co říká distributor: Do kin se po třech letech vrací oblíbená mamutí rodinka Mannyho, Ellie, jejich teenagerské dcerunky Broskvičky, lenochoda Sida, šavlozubého tygra Diega a potřeštěného krysoveverčáka Scratta. Právě Scratt se svou vášní pro žaludy a jejich ukrýváním totiž způsobí katastrofu nevídaných rozměrů. Podaří se mu zasadit svůj žalud takovým způsobem, že pradávná Pangea začne praskat a lámat se na jednotlivé kontinenty a díky pohybu litosférických desek dojde i k rozdělení naší prehistorické party. Ellie a Broskvička zůstanou na jednom kontinentu a Manny, Sid a Diego jsou unášeni proudem na ledové kře hluboko do širého oceánu. Ať to stojí, co to stojí, naši tři odvážní přátelé se musí dostat zpátky domů a při tom na ně čeká nejedno velké dobrodružství...

Verdikt: Nechodit

Pokud máte malé děti, kterým se líbí rychle se pohybující zvířátka, jež narážejí do věcí a větších objektů, provádějí výtoky slov a občas objeví velkou pravdu, což jim pomůže trochu rozšířit obzory o fungování světa, pak... Pak se s nimi na vlastní nebezpečí do kina vypravte a připravte se na to, že po svěžím scrattovském prologu budete poněkud trpět.

Zákeřnost spočívá v tom, že ve filmu není skoro nic, co byste neviděli v předchozích třech dílech. Vtipných praštěných zvířátek (v tomto případě vačic) už má plné zuby snad každý, i když nás, pravda, rozesmála slovní výměna: "Jak to děláte, že se vůbec nebojíte?" - "Víš, my jsme... úplně blbí."

O filmu tak nelze napsat skoro nic, co byste předem nečekali, že napíšete, i když samozřejmě doufáte, že budete moci napsat něco, co jste nečekali, že budete moci napsat. To se povedlo u Madagaskaru 3, nepovedlo u Doby ledové 4. A Madagaskar 3 v kinech ještě je, z čehož vyplývá jediné: Nechoďte na Dobu ledovou 4, pokud vás k tomu nepřinutí děti.

-

Láska (festivalový název)

Režie: Michael Haneke

Obsazení: Jean-Louis Trintignant, Emmanuelle Riva, Isabelle Huppert ad.

Co říká distributor: V hlavních rolích páru, který se musí postavit smrtelnému onemocnění jednoho z nich, uvidíme Jean-Louise Trintignanta a Emannuelle Rivu. Film je pokládán za Hanekeho nejlaskavější film a po právu oslnil v Cannes nejen porotu, ale i novináře, filmové profesionály a diváky. Nyní se promítá na festivalu v Karlových Varech.

Verdikt: Jít, pokud máte možnost

Hanekeho novinka dostává svému titulu a láska tu je ústředním tématem, hned na první pohled však lze vidět, že jde o vyobrazení ne zrovna běžné. Z jedné strany jde o vztah dvou starých lidí, z druhé o proces umírání.

Haneke natočil komorní dílo, které zvláštním způsobem balancuje mezi odstupem a blízkostí, mezi vzájemností a samotou. Nabízí minimalistické drama, uzavřené po celou dobu (s výjimkou jediné scény) do prostorů pařížského bytu obou manželů. Jeho vyobrazení života šťastného páru (jako vždy se manželé jmenují Anna a George), zasaženého Anninou mrtvicí a následujícím ochrnutím, se sice vůbec nevyhýbá tělesnosti, místo detailů a realismu však míří Hanekeho precizní scénář a úsporná, elegantní režie k abstraktnějším cílům.

Haneke několikrát mistrně pracuje s očekáváními, znepokojivě vyhlížející scény nakonec vyznívají láskyplně, jenže platí to i naopak.

Už v prologu, v němž hasiči vnikají do uzavřeného opuštěného bytu, kde nacházejí Annino mrtvé tělo, se naznačuje, že ve snímku půjde o problém odcházení, o otázku konce i o to, jak se k ní postavit. Ve tvářích Anny i George je vepsán nejen velký kus společně prožitého života, ale též podstatná část dějin francouzské kinematografie.