Rozkoš v oblacích

Režie: Pedro Almodóvar

Obsazení: Blanca Suárez, Cecilia Roth, Antonio de la Torre, Lola Dueñas, Hugo Silva ad.

Co říká distributor: Děj nejnovější komedie Pedra Almodóvara se odehrává v letadle mířícím do Mexika. Někde nad Mexickým zálivem se letadlo porouchá a pilotům, letušákům i pasažérům nezbývá než si naposledy pořádně užít života.

Verdikt: Jít

Tahle jednoduchá komedie odehrávající se téměř celá v letadle s porouchaným podvozkem testuje hranice diváckého vkusu podobně jako autorovy podvratné fláky z 80. let, v nichž hrála hlavní roli nespoutaná a svobodně manifestovaná sexualita včetně různých do té doby nepříliš tolerovaných odchylek.

Sex je hlavním motivem většiny dialogů a gagů v Rozkoši v oblacích, ale jestli tenhle film něco dokazuje, tak je to rčení, které říká, že do jedné vody dvakrát nevstoupíš. Za těch více než třicet let od Almodóvarových začátků se změnil svět a kdysi provokativní témata se stala běžnou součástí mainstreamu.

Nyní režisér zalidnil palubu svého alegorického letadla mířícího do záhuby postavami, s nimiž člověk těžko dokáže navázat nějaký emociální kontakt. Jsou totiž tak zkarikované, že se s nimi lze jen těžko ztotožnit, ale zároveň jsou vykresleny tak smířlivě a s pochopením, že se jim dá jen těžko vysmát.

Problematické jsou karikatury postav homosexuálů, které podle některých reakcí nenacházejí moc pochopení ani v queer komunitě. A strážce genderového vkusu pobouřila i scéna sexuálního zneužití bezmocného muže.

Rozkoš v oblacích je snímek o lidech, kteří si nechtějí připustit vážnost své situace, natočený způsobem, který nás manipuluje k tomu, abychom se na dění na plátně dívali jejich nesmyslně optimistickou, podroušenou optikou. Přes všechnu sofistikovanou podvratnost je tahle komedie jedním ze slabších Almodóvarových snímků. Pod její fasádou se ale skrývá více významů, než se na první pohled zdá.

-

Mekong Hotel

Režie: Apichatpong Weerasethakul

Obsazení: Jenjira Pongpas, Chatchai Suban, Maiyatan Techaparn, Sakda Kaewbuadee

Co říká distributor: Mekong Hotel nás zavádí do hotelu poblíž řeky Mekong na severovýchodě Thajska, v místě, kde řeka tvoří hranici mezi Thajskem a Laosem. Režisér zkouší se svým štábem v pokojích a dalších prostorách hotelu film nazvaný Zahrada extáze, který napsal již před mnoha lety. Snímek střídá realitu s fikcí a pokouší se vyjádřit vazby mezi dcerou a matkou-upírkou, vztahem mladých milenců a řekou.

Verdikt: Jít

Thajský režisér a vizuální umělec Apichatpong Weerasethakul je po zásluze jednou z nejzářivějších hvězd současné artové kinematografie. S hrstkou několika málo podobně umanutých jedinců usilovně bourá zažité vyprávěcí konvence, rozšiřuje výrazový rejstřík filmu a používá k tomu zcela originální filmovou řeč.

Platí to i pro jeho poslední opus Mekong Hotel, subtilní hodinový snímek někde na pomezí regulérního filmu a videoartu.

Většina scén se odehrává na terase s obřím tokem Mekongu v pozadí. Voda je živel ničivý i léčivý, je to emblém zkázy i znovuzrození. Poslední, asi pětiminutový záběr na řeku, po níž se sem a tam prohánějí motorové čluny, může člověku, kterému se podařilo naladit na Apichatpongovu vlnu, přinést nečekaně silnou katarzi.

Je to krásně natočený a stylově čistý film, jenž se vzpírá racionálnímu rozboru, ale který se trefuje na dřeň emocí jako podařené haiku.