Diana

Režie: Oliver Hirschbiegel

Obsazení: Naomi Watts, Naveen Andrews, Douglas Hodge, Geraldine James ad.

Co říká distributor: Lady Dianu, princeznu z Walesu, zná téměř každý. Jen málokdo však zná skutečnou Dianu Spencerovou, jen málokdo v ní vidí obyčejnou ženu. Film Diana není klasickým životopisem, zaměřuje se na poslední dva roky jejího života, kdy opustila královskou rodinu a tísnivý život v Buckinghamském paláci. Na roky naplněné novou chutí žít, neúnavnou charitativní prací a milostným vztahem, v jaký už ani nedoufala. Jméno její lásky bude pro mnohé překvapením. Stejně jako vynalézavé triky a převlečení, které musela princezna Diana používat ke schůzkám se svým partnerem mimo dosah štvavých fotografů a ochranky.

Verdikt: Nejít

Žánrově je Diana typická červená knihovna ve stylu adaptací Daniele Steelové, kterou od televizních produkcí podobného typu odlišuje jen nákladnější výprava. Syžet jako by vypadl z harlekýnovského románku. Vlastně by to byla celkem neškodná limonáda se šroubovanými dialogy a prkennými hereckými výkony, kdyby se tvůrci nezaštiťovali skutečnými událostmi.

Scénář vznikl podle bulvárního neautorizovaného životopisu založeného na drbech Dianiných „přátel", skutečná „láska“ – lékař Hasnat Khan – nikdy nic o svém vztahu k Dianě médiím neprozradil a být jím a vidět tu paňácovitě vykreslenou karikaturu sama sebe na plátně, vážně bychom zvažovali přinejmenším žalobu na ochranu osobnosti.

Celý film nakládá volně nejen s fakty. Neuvěřitelně diletantsky zacházejí tvůrci i s dobovými reáliemi. Když se Khan při prvním setkání ptá Diany, jak se s ní může zkontaktovat, odpoví princezna, že má mobil jako každý a že na rozdíl od ostatních lidí má čtyři. Problém je, že v roce 1995 mobilní telefony sotva začínaly. V jiné scéně se zase objevují eura, i když tato měna byla zavedena do oběhu až v roce 2002.

Naomi Watts není Dianě typově podobná, a tak se snaží, seč může, aby napodobila alespoň její dikci a mimiku. Bohužel jí ovšem už nestačí síly na to – a chatrný scénář jí v tom vůbec nepomáhá –, aby své postavě vtiskla aspoň trochu konzistentní charakteristiku. Vidět tuto výbornou herečku, jak se na plátně snaživě překonává ve špatném filmu, skoro fyzicky bolí.

I když tvůrci chtějí Dianě evidentně postavit pomník, působí bezděčně z plátna na člověka, který se o ni nikdy nijak valně nezajímal, jako sobecká, manipulativní a povrchní osoba.