Looper

Režie: Rian Johnson

Obsazení: Joseph Gordon-Levitt, Bruce Willis, Emily Blunt, Paul Dano, Jeff Daniels ad.

Co říká distributor: Loopeři jsou nájemní zabijáci, kteří pracují pro zločineckou organizaci. Jejich úkol je tradiční: zastřelit nepohodlnou osobu a zbavit se těla. Odměnu za vykonanou práci pak vždy najdou přímo u své oběti. Existuje pro ně pouze jediné pravidlo – za žádnou cenu nikdy nesmí nechat svůj cíl utéct. Joe patří mezi loopery, spolehlivě vykonává svou práci a užívá si luxusního, bezstarostného života. A to až do chvíle, kdy dostane další zakázku. Před jeho připravenou zbraní se objeví on sám, jen o něco starší. Tato situace se mohla přihodit jedině díky další zvláštnosti této práce – organizace looperům totiž jejich „klienty“ posílá z budoucnosti. Popravované oběti jsou transportovány zpět v čase, a to přímo před hlaveň určeného loopera. A Joeovi zbývá jen zlomek vteřiny k zásadnímu rozhodnutí – má zastřelit sám sebe?

Verdikt: Jít

Scifistu vždycky potěší, když se objeví film, který není koncipovaný jako střílečka ve futuristických kulisách, ale přichází s více či méně neotřelou verzí možné budoucnosti. Looper se bohužel nikdy nestane klasikou. Na to je příliš nedomyšlený jako fikční svět a neobratný jako vyprávění. Rozhodně ale v přívalu distribučních titulů představuje dílo, které se nebojí přijít s komplikovanějším příběhem, u něhož je třeba občas přemýšlet a místo zírání na opulentní triky sledovat vývoj postav.

Jde o neotřelou story - a to právě díky postavám. V Looperovi totiž není žádný výslovně kladný hrdina, ale jde o soubor psychopatů, hajzlíků a nevypočitatelných entit, kdy i ta relativně nejkladnější ženská hrdinka pravděpodobně nemá nejčistší minulost. U hlavního hrdiny si člověk koneckonců většinu času není vůbec jistý, jestli je větší svině ve své mladší, nebo ve své budoucí verzi, ačkoli v obou má pro své jednání vlastní poctivě sobecké důvody. Vynikající je i mafiánský boss v podání Jeffa Danielse, který je tu řádně prohnilý… a tlustý.

Takhle střižených sci-fi se v kině moc neobjevuje a občas člověk rád vezme zavděk i filmem, který má možná očividné nedostatky - ale vyhrává třeba na herce a na dobře uspořádané nápady.

-

Závěť (festivalový název)

Režie: Christian Sønderby Jepsen

Co říká distributor: Henrik i jeho starší bratr Christian jsou zadlužení a mají problémy s drogami a alkoholem. Jejich situaci by mohlo vyřešit dědictví po bohatém dědečkovi, který nedávno zemřel. Cesta za penězi se nicméně každým krokem komplikuje, jak si na dědictví činí nárok další rodinní příslušníci. Ruční kamera umožňuje tvůrcům vytvořit intimní a bezprostřední pohled na vyhrocené rodinné vztahy, které přerůstají v otevřený konflikt.

Verdikt: Jít

Dánský dokument Závěť, který uvádí MF Dokumentárních filmů Jihlava, velmi svádí ke srovnání s hranými filmy.

Tvůrci měli neobyčejné štěstí, že se události, které zaznamenávali, odehrály přesně podle zákonitostí filmových příběhů, a navíc se jim podařilo celý snímek natočit a sestříhat jako ucelený příběh.

Nejenže protagonisté i výchozí situace filmu vypadají jako z nějakého dánského rodinného dramatu, ale také se podle jeho pravidel vyvíjí, a to včetně ironické pointy na závěr. Režisér Christian Sønderby Jepsen navíc film natočil ruční digitální kamerou, takže jeho styl připomíná postupy manifestu Dogma 95.

Vývoj „vyprávění“ filmu přitom Jepsen samozřejmě neměl pod kontrolou. Obdiv ale nepochybně zaslouží to, jak plynule a hladce se mu podařilo natočený materiál sestříhat tak, aby se kameraman i jeho práce stali v zobrazovaných situacích téměř zcela neviditelnými.

Díky tomu všemu se na film dá dívat v podstatě jako na chytlavý a napínavý příběh, který má zápletku, konflikt a dokonce i závěrečné ponaučení. Ale důležitější než vývoj děje je v dokumentu stejně pozorování jednotlivostí. A v tomhle ohledu je Závěť pozoruhodná především jako výpověď o zcela odcizených rodinných vztazích.