Martin a Venuše
Režie: Jiří Chlumský
Obsazení: Marek Taclík, Kristýna Boková-Lišková, Zuzana Stivínová ml., Tomáš Hanák ad.
Co říká distributor: Příběh filmu začíná před 10 lety, na vernisáži obrazů, kdy se mladá a nadějná výtvarnice Vendula seznámí se svým budoucím partnerem a manželem Martinem. Společně založí rodinu, mají dvojčata - holčičky - předškolního věku a jednoho kluka, batole. Martin buduje kariéru ve firmě vyvíjející hračky a Vendula se stará o rodinu. Martin je většinu času v práci, snaží se zabezpečit rodinu, na kterou mu nezbývá čas, naopak Vendula se stará o děti a chod domácnosti a nemá žádný prostor pro sebe. Každý dělá pro rodinu maximum, ale zároveň se cítí nedoceněný tím druhým. Události naberou spád uzavřenou sázkou, kdy Martin slíbí, že se postará o děti a domácnost během jednoho měsíce...
Verdikt: Jít
Snímek Martin a Venuše představuje mezi jalovými pokusy českých tvůrců o komediální žánr spíše nadprůměrný počin. Má spád a slušnou kadenci slovních vtipů a situačních gagů - a hlavně - po jeho zhlédnutí člověk nemá pocit, že se právě probrodil břečkou nevkusu.
Na stranu druhou obsahuje humor kolísavé kvality, který nijak nevybočuje ze sitcomových parametrů. A na to, aby film zanechal větší dojem v paměti, jsou všechny dějové peripetie příliš rozverné a odlehčené a nedávají divákům příliš prostoru pro to, aby s jeho hrdiny nějak moc cítili, báli se o ně nebo prožívali jejich dilemata.
Je to škoda, protože základní předpoklad dobré romantické komedie, tedy chemie mezi hlavními představiteli, funguje docela dobře. Oba herci jsou ve svých rolích přesní. Taclíkovi sedí role nezodpovědného, přerostlého kluka, který tráví hodně času v práci a pitkami po ní a trochu moc spoléhá na partnerčinu věčnou toleranci. Boková je zase přesvědčivá jako bývalá bohémka, které se stýská po uměleckém světě a kterou úděl matky v domácnosti rozhodně nenaplňuje.
Film trpí přemírou vedlejších postav a jejich epizod, což je nešvar, který je vidět u většiny českých filmových komedií z poslední doby. Ale jako tip na nenáročně strávený večer Martin a Venuše nemusejí zklamat.
-
Croodsovi
Režie: Chris Sanders, Kirk De Micco
Obsazení: (animovaný) - Nicolas Cage, Ryan Reynolds, Emma Stone, Catherine Keener ad.
Co říká distributor: Dobrodružná komedie vypráví příběh první pravěké rodiny na světě, která se jmenuje Croodsovi. Taťka Grug miluje a chrání svou rodinu. Řídí se svéráznou filozofií pro přežití „Strach je dobrý, změna špatná“ a drží se jí až do chvíle, kdy dojde ke zničení jejich rodinné jeskyně, kde doposud spokojeně bydleli. Grug je nakonec nucen uznat, že lepší než zde jen přežívat je začít znovu někde jinde. A tak Croodsovi podniknou cestu do neznáma, ohromující výlet do krajiny plné nejrůznějších, neuvěřitelných a někdy i pěkně nebezpečných stvoření. Jejich pohled na svět se díky tomu navždy změní.
Verdikt: Jít
Croodsovi nabízejí klasicky schematický a zcela nepřekvapující příběh o tom, jak pravěká rodina pochopila, že smyslem života není strach z neznámého, ale naopak snaha posunout se o stupínek dál. Sděluje tradiční a jistě chvályhodné ponaučení, že generace rodičů a dětí se musí chápat navzájem - ne pouze vyžadovat pochopení od té druhé.
Není to zvlášť objevné, přesto nezávadné a nebránící zážitku z toho hlavního: podívané. O ni právě jde až na prvním místě, což tvůrci demonstrují od samotného počátku.
Snímek začíná tím, co je pro animáky Dreamworks posledních let typické - velmi dynamickou akcí oproštěnou od pravidel hrané filmové tvorby, fyziky a logiky. Představovačka členů rodiny a jejich životní situace je pekelně rychlá, maximálně využívající 3D formát a na zbytek děje navnadí bez problému. Jaká škoda, že k ničemu tak skvěle zrealizovanému jako počáteční lov na vejce během dalších sedmdesáti minut nedojde, a vrchol filmu si tak odbudeme během úvodu.
Humor je všudypřítomný, přesto nenásilný. Málokdy se nahlas zasmějete, zato se skoro určitě budete bez ustání bavit.
Bohužel jsme vzhledem k cílovému publiku ochuzeni o původní dabing. Ten český nejspíš neurazí - na rozdíl od překladu (místo "hug" dát "tlak"? To jako vážně?), jemuž se nedaří zachytit většinu dvojsmyslů.