Expendables: Postradatelní 2
Režie: Simon West
Obsazení: Sylvester Stallone, Jason Statham, Liam Hemsworth, Dolph Lundgren, Jean-Claude Van Damme ad.
Co říká distributor: Stará známá banda Postradatelných se dá opět dohromady poté, co ji tajný agent CIA Church (Bruce Willis) povolá, aby jim zadal zdánlivě jednoduchou zakázku. Akce se však příliš nevydaří a jeden člen Postradatelných během ní dokonce zemře. Jeho parťáci se ho rozhodnou pomstít; rozpoutají přitom peklo na zemi, ve kterém se mimochodem válí i pět tun čistého plutonia, které by naši planetu hravě vychýlilo z osy. Tuhle třaskavou směs musí Postradatelní zajistit dřív, než bude pozdě. To je ovšem brnkačka ve srovnání se šťavnatou pomstou za kamarádovu smrt.
Verdikt: Ale no tak... jít
S filmem se to má asi takhle. Je tu stará partička, nový člen týmu (asijská bojovnice, která pokukuje po Stallonovi) a nová mise: získat z havarovaného letadla kdesi krabičku s čímsi, jinak se někdo rozzlobí a bude zlý.
Po dalších osmnácti minutách filmu přijde konec dějového aktu, když se objeví padouch s přízvukem a tváří Van Damma, krabičku sebere, někoho nesmyslně (protože to padouchové dělají) zabije. Hrdinové onoho příběhu někoho pohřbí a Stallone ve dvaačtyřicáté minutě koutkem svěšených úst skrze zuby zaskřípe, že další plán je „najít a zničit" - ovšem povídali, že mu hráli.
Aby měl totiž film optimálních devadesát minut, prostě je třeba někde nahrabat dvacet minut navíc - a tak se hrdinové toulají po opuštěných městech, povídají si o jídle a pronášejí hlubokomyslné dialogy.
Scény na sebe logicky nenavazují, od scény ke scéně je posouvá náhoda... a Norris, který pronese: „Zkuste se podívat do města X, jsou tam lidé, kteří nemají rádi tytéž, které nemáte rádi vy.“ (Tak tam jdou, aby byl prostor pro další náhodnou akci.)
Přesto všechno… Postradatelní 2 představují mnohem odvážnější konceptuální dobrodružství než hloupější, byť dějově i rytmicky soudržnější první díl. Ve spoustě aspektů selhávají, nedrží pohromadě a do promyšlenosti třeba i Avengers schází Postradatelným spousta bodů. Ale v něčem je tohle stařecké dobrodružství nostalgicky funkční a v jistém slova smyslu obdivuhodné.
-
7 dní v Havaně
Režie: Laurent Cantet, Benicio Del Toro, Julio Medem ad.
Obsazení: Josh Hutcherson, Daniel Brühl, Emir Kusturica, Elia Suleiman ad.
Co říká distributor: 7 dní, 7 režisérů, 1 vášnivá Havana
Povídkové filmy zaštítěné slavnými režiséry a spojené prostředím nějaké slavné turistické destinace jsou z producentského hlediska docela vděčná záležitost. Osvědčená filmařská jména a možnost propagovat v příznivém světle atmosféru některé ze známých metropolí jsou lákadlem pro finanční partnery. Po snímcích Paříži, miluji tě a New Yorku, miluji tě si podobný model zvolili španělsko-francouzští producenti filmu Sedm dní v Havaně…
Verdikt: Jít
Údělem a prokletím projektů tohoto typu je logicky roztříštěnost a nekompaktnost. Na rozdíl od ,,Paříže“ a ,,New Yorku“ se ovšem „Havanou“ line - každou z obsahově a stylisticky zcela odlišných povídek - společný melancholický spodní tón, kterým i bez nějakého laciného moralizování prosvítá tíha existence v zemi, která se orwellovskou hantýrkou už přes půlstoletí prohlašuje za ostrov svobody.
Na filmu je znát, že ačkoli ho až na výjimku v podobě Juana Carlose Tabía režírovali cizinci, tři ze sedmi scénářů napsal a na zbytek dohlížel kubánský spisovatel Leonardo Padura.
Nejslabším dílem mozaiky je poněkud kýčovitá a sentimentální historka Julia Medema o barové zpěvačce, která se rozhoduje, jestli má odjet do Španělska s producentem (kterého hraje Daniel Brühl) a ukončit vztah s profesionálním baseballistou, který jí zase nabízí, že s ní uteče do Ameriky... Z jaké telenovely se tohle vystřihlo? Ostatní povídky ovšem mají vyrovnanou kvalitu a strávit v tomhle končícím létu dvě hodinky pod silným karibským sluncem s vypravěči nejrůznějších tvůrčích naturelů není volba, kterou by si člověk musel vyčítat.
