Odpad město smrt

Režie: Jan Hřebejk

Obsazení: Gabriela Míčová, Jiří Černý, Martin Finger, Stanislav Majer, Martin Pechlát, Dana Poláková

Co říká distributor: Filmový scénář Reinera Wernera Fassbindera byl předlohou divadelní inscenace režiséra Dušana Pařízka. Z tohoto scénáře a divadelního zpracování vychází nový film Jana Hřebejka o prostitutce Romi, která je ve svém povolání málo úspěšná. Na své zákazníky je až příliš jemné povahy. Čím umanutěji ji však její pasák Franz posílá na ulici, tím více se Romi přibližuje úplnému zhroucení. Jednou ji osloví spekulant s realitami, který sám sebe nazývá „bohatým Židem“: nepožaduje po ní sexuální služby. Stačí, aby mu vyprávěla, a za to ji doslova královsky odměňuje. Její tak náhlé štěstí s ní však nikdo nesdílí. Kolegyně i její stávající klienti se od ní odvracejí, a stejně tak i Franz, jehož miluje, říká: kšeftování s Židem smrdí. Celý příběh se odehrává v prostředí rozpadajícího se města, při jehož sanování se politici nepokrytě dělí o zisky se spekulanty a lobbisty, to vše pod ochranou policie.

Verdikt: Doporučujeme divadelním fanouškům

Nový Hřebejkův film se dá popsat dvěma slovy: Neexhibující adaptace. Snímek pokorně slouží tomu, aby vynikl um jedné silné divadelní generace. Nic míň, ale taky nic víc.

Hraje se přímo v centru Prahy: v pasáži Lucerna a na Václavském náměstí. Je to ale umístění spíše symbolické, kromě jedné delší monologové scény natočené v nočním vekslácko-erotickém mumraji na Václaváku se většina filmu odehrává v bezčasí, které zprostředkovávají kulisy prvorepublikové pasáže a interiér striptýzového baru Carioca, kde se čas zastavil úplně.

Všichni aktéři vydávají ze sebe to nejlepší, co od nich známe z divadla, Insider by vyzdvihl dva herce: minimalistický projev Martina Fingera v roli zbohatlického manipulátora je ve své úspornosti dokonale zlověstný a pudově se projevující Franz je skvělou parketou pro jednoho z nejnedoceněnějších herců své generace Stanislava Majera. Říká se, že český film má nedostatek mužných typů: tady jeden skvělý čeká na svou šanci.

Na filmový pás se podařilo úspěšně přenést empatii k postavám. Ale i tak zůstává Hřebejkův divadelně stylizovaný snímek spíše v kategorii „zajímavý experiment" než „plnohodnotný filmový zážitek“.

-

Atlas mraků

Režie: Tom Tykwer, Lana Wachowski, Andy Wachowski

Obsazení: Tom Hanks, Hugo Weaving, Jim Sturgess, Hugh Grant, Halle Berry, Susan Sarandon ad.

Co říká distributor: Filmová adaptace románu Davida Mitchella vypráví šest žánrově odlišných příběhů, které se odehrávají v různých časech a na různých místech od začátku 19. století až po postapokalyptickou budoucnost. Film zobrazuje myšlenku kontinuální propojenosti našeho bytí a především našich činů napříč časem a prostorem, kde všechno má svoji příčinu i následek, smysl, kde se vrahova duše promění ve velkého hrdinu a kde jediný laskavý skutek v přítomnosti vyvolá revoluci v daleké budoucnosti.

Verdikt: Jít

Film působí neotřele, střídavě proplétá šest různých příběhů z různých období lidstva; vcelku jde o docela uhrančivé filmové dobrodružství. Notabene s plejádou hollywoodských hvězd.

Co ale snímku vytýkáme: Analyticky, formálně i významově jde o poněkud mechanické dílo. Vypravěčského potenciálu literární předlohy film nejenže nevyužil, ale vlastně ho úplně opomněl a vypreparoval z něj jen šest příběhů a... velmi přeneseně řečeno... nelineárně uspořádanou manifestaci děje.

Aby se náhodou divák nezapotil, na pouti napříč časem fikčního světa je neustále provázen vypravěči mimo obraz, kteří dodávají veškeré potřebné informace. Jako třeba jména postav. Každou představu či flashback jasně časově, prostorově či významově oddělí. V průběhu vyprávění tak vypravěči mimo obraz pravidelně pronášejí návodné věty, které pomáhají pochopit stav, vytvořit si hypotézu či odhalit nějaké poselství. A aby to bylo ještě pochopitelnější, bezskrupulózní zlo vždy hraje Hugo Weaving, běžné lidi (jak jinak) Tom Hanks, důvěřivé postavy Halle Berryová a morálně nestabilní slabochy Jim Broadbent.

Nic filmařsky revolučního či zásadně ozvláštňujícího a nic významově hlubokého ve filmovém Atlase mraků není. Ačkoli „pravd“ byste tu našli tak na dvě knížečky Coelhových citátů.