Babovřesky
Režie: Zdeněk Troška
Obsazení: Lukáš Langmajer, Veronika Žilková, Jana Synková, Lucie Vondráčková, Pavel Kikinčuk ad.
Co říká distributor: Letní komedie Zdeňka Trošky ze života současné jihočeské vesnice Babovřesky s nadhledem a komediální nadsázkou, tak trochu v duchu Slunce, seno, sleduje kupící se nedorozumění a souhry náhod, které pořádně zamotají hlavu jejím obyvatelům. V příběhu nechybí láska, žárlivost, závist, intriky a zejména vtipné okamžiky, v nichž se někteří i najdou. Slovy režiséra: „Je to prostě film tak 'trošku' ze života.“
Verdikt: Proboha, nechoďte
Zdeněk Troška už své filmové fanoušky několikrát zavedl do pekla pohádkového i diváckého, ale v jeho bohaté kariéře se mu snad nepodařilo pocit inferna vyvolat tak naléhavě jako v jeho posledním opusu Babovřesky.
Neuvěřitelná stopáž této slátaniny - 133 minut - dává návštěvníkovi kina dostatek prostoru na to, aby se ho zmocnila přesvědčivá iluze, že byl za své viny uvržen do krajiny věčného trápení. Takovou moc jako Babovřesky mají pouze výjimečná kinematografická díla.
Trefovat se by bylo možné do všeho a všech. Třeba do party dementních babek, která je jakýmsi hybatelem dění zalidněného Troškova univerza. Proč spolu komunikují jenom v citoslovcích a neartikulovaných výkřicích? A jak si rozumí? Nebo do product placementu: Babovřesky jsou příkladem jeho nejmasivnějšího použití v novodobé české filmové historii. Pokud TO tedy nepatří do děje. Tak třeba: zástupce obecní honorace, tedy starosta Stehlík, je tak zblblý poslechem komerčního rádia, že se do telefonu výhradně hlásí „tady Impulsovi“. Propagace arménského cukrářského výrobku mu zas vlezla na mozek natolik, že medovník konzumuje ke snídani i k večeři, a dokonce chce manželce koupí tohoto pamlsku připravit překvapení k narozeninám. Jiný z hrdinů zase nesundá ze svého těla tričko s výrazným nápisem Diesel, což vzbuzuje jisté pochybnosti o jeho hygienických návycích… Trapností nade vše je pak propagace Deníku Metro. Jen člověk mdlého rozumu by se vší vážností předstíral, že v tomto plátku distribuovaném ve vestibulech pražského metra mohl vyjít inzerát na místo asistentky starosty jihočeské vesnice.
K tomu si připočtěte, že Troška se nebojí spolehnout na „první jetí“. Neopakování záběrů, které bychom my, nepřejícníci, mohli považovat za pokažené, je součástí strategie, jak v divákovi v součinnosti s obsahem ještě posílit sebevražedné pocity.
