Rekonstrukce - Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, se na Novém Zélandě odehrává dlouho očekávaná premiéra filmového Hobita. Na jednu stranu srdeční záležitost pro fanoušky, na stranu druhou snímek, který je se svými 500 miliony dolarů nejdražší filmovou produkcí všech dob.
Pokud připočítáte dodatečné náklady - především dotáčky a propagaci tří dílů, kdy se reklama u blockbusteru může vyšplhat ke dvěma stům milionů za jeden film -, máme tu obrovský kolos, který se může směle měřit s velkoprodukcemi Kleopatry, Vojny a míru či Metropolis, jež dnes žebříčku nejdražších filmů nekralují jen kvůli mnohaleté inflaci.
Ponechme otevřené, jestli tvůrcům zbyly při kočírování takového projektu síly k plnění fanouškovských snů. Podívejme se na samotnou produkci.
Pokud byste totiž očekávali, že si studia MGM, New Line Cinema a v závěsu Jacksonovy WingNut Films vše ohlídaly a nenechaly prostor k zaváhání, takže popisovat jejich práci bude značně rutinní a nezajímavé, byli byste na omylu. Hobit zažil nejednu silnou bouři, která si vyžádala leckdy nečekané oběti.
Na konci spletité cesty „tam a zase zpátky“ je vědomí, že se vznik Hobita zásadně liší od situace Pána prstenů, jakkoliv se režisér Peter Jackson tváří opačně.
Jde o velkoprodukci koncipovanou tak, aby v první řadě pomohla MGM a New Line v nelehké finanční situaci. Už to není nadšenecké dílo vydupané jediným tvrdohlavým filmařem, ale racionální obchodní tah.
Ale po pořádku.
Hádky, žaloby, urážky
O Hobitovi se mluvilo takřka od premiéry Návratu krále, seriózněji od roku 2006.
V první řadě však bylo složité produkci vůbec spustit, protože Peter Jackson a New Line Cinema se rozešli ve zlém.
Studio označilo režiséra za „příliš chamtivého“, proto „pro New Line už nikdy režírovat nemůže.“ Vše zapříčinila Jacksonova žaloba New Line, v níž požadoval audit financí pramenících z počítačových her na motivy prvního dílu Pána prstenů. Nedostal totiž podíl.
Vlastně šlo spíš o gesto, protože peníze již zpětně nepožadoval.
Vcelku tedy banální, přesto nepříjemná situace. Po slovech spoluzakladatele studia Roberta Shaye o hamounovi však Jackson otočil – přestože doposud zastával názor, že by měl režírovat Hobita za každou cenu, od této chvíle trval na tom, že se, pokud se vztahy urovnají, produkce zúčastní maximálně jako výkonný producent a scenárista.
Během dalšího roku se vztahy zklidnily a už v roce 2007 New Line Cinema spolu s MGM oznámily, že na roky 2011 a 2012 plánují dvojdílnou adaptaci Hobita, s Jacksonem a jeho WingNut Films na producentské židli a rozpočtem 150 milionů na každý díl (oproti 94 u Pána prstenů).
Aby nebyl moc velký klid, právě v tuto dobu zažaloval studia The Tolkien Trust o 220 milionů dolarů kvůli nedoplacenému podílu z celkových tržeb z Pána prstenů. V rychlosti mu bylo vyplaceno milionů necelých 70 a k většímu zdržení nedošlo.
Del Toro málem režisérem
V dubnu 2008 byl konečně vybrán režisér, a sice Guillermo del Toro. S otcem filmového Hellboye a Faunova labyrintu si Jackson, zdá se, z počátku padnul do noty a společně s Philippou Boyensovou mohli připravovat scénář.
Del Toro sliboval vlastní uchopení Tolkienova světa. První díl mělo být podle něj samostatné, na Pánovi prstenů téměř nezávislé dobrodružství, druhý měl pak jeho vizi spojit s tou Jacksonovou z minulé dekády. Považoval to za velkou výzvu a odpovědnost.
Pak ale přišla největší zkouška. Světem otřásla finanční krize, filmový průmysl nezůstal ušetřen. Pro Hobita šlo o nejhorší možnou chvíli. Studio MGM se ocitlo na pokraji krachu, zrušilo dokonce natáčení třiadvacátého Bonda a rozhodlo se veškerou skomírající energii vložit právě do Hobita, jemuž pomalu, ale jistě bobtnal rozpočet z tří set milionů až k pěti stům.
Ačkoliv studio rozhodlo, že se prstenovského prequelu jako své jediné produkce nevzdá, bylo jasné, že sbírat na něj sílu bude nutně trvat o něco déle. Minimálně o rok víc, než se čekalo.
Na rozdíl od Sama Mendese v případě Skyfallu ale del Toro neměl tolik trpělivosti. Dál sice připravoval preprodukci, všechny náčrty, kulisy, rozpis scén a zdálo se, že u filmů vydrží. Hobit se dokonce dostal do stadia, kdy byl „hotový na papíře“. 28. května 2010 však projekt oficiálně opustil.
Nakonec přece jenom Jackson
Jak by Hobit vypadal pod jeho vedením, se už nedozvíme. Nejspíš zásadně jinak, než když se režie nakonec chopil Jackson osobně.
Nejprve sice hledal náhradu, mluvilo se o Brettu Ratnerovi (X-Men 3), Neillu Blomkampovi (District 9), Davidu Yatesovi (Harry Potter 5-8) či Davidu Dobkinovi (Nesvatbovi), nakonec ale dostál slovu, že když se rychle neobjeví nikdo, kým by si byl zcela jistý, ujme se režie sám. Další zdržování bylo ostatně nepřípustné.
Jackson hned zkraje shodil ze stolu dosavadní del Torovu práci. Ponechal ho sice coby spoluautora scénáře, trvá ale na tom, že vzhled filmu pojal zcela od píky. Ačkoliv si prý del Torovy vize cenil, on sám by se necítil dobře, kdyby na ni měl navazovat.
Vybudil tím ovšem dohady o tom, jestli byl jediným motivem del Torova odchodu skutečně časový posun produkce, nebo sílící spory mezi ním a Jacksonem. Obzvlášť ohledně technických aspektů - jako formát obrazu, třetí rozměr a nakonec mainstreamem neozkoušené vysokofrekvenční natáčení v dvojnásobném počtu okének za vteřinu.
Del Toro navíc velmi prosazoval svého dvorního kameramana Guillerma Navarra.
Ať tak či onak, 21. března 2011 začalo fyzické natáčení s Peterem Jacksonem v čele štábu a fanoušky překvapivě rychle přijatým britským hercem Martinem Freemanem jako Bilbem Pytlíkem.
Dva, dobře. Ale tři?
Nyní, když už si byl svět jistý, že Hobit vznikne, mohlo se začít blíže řešit, o čem že to dva díly podle tenké dětské knížky vlastně budou.
Nejdřív se mělo za to, že knižní předloha inspiruje pouze první filmový díl, druhý pak bude dějově spojovat Hobita a Společenstvo prstenů. To by ostatně odpovídalo i del Torově režijní koncepci. Nakonec ale tak riskantní rozhodnutí nepadlo a bylo oznámeno, že různé Tolkienovy dodatky budou zakomponovány do knihy Hobit v celém rozsahu.
Nejbizarnější část produkce ale byla ještě stále před námi.
Až po ukončení fyzického natáčení, tedy 30. června 2012, bylo oznámeno, že druhý díl Hobita bude rozpůlen vedví, takže části budou opět tři. Uváděné s ročními rozestupy v prosinci 2012, 2013 a 2014. Zkrátka model Pána prstenů.
S tím rozdílem, že Pán prstenů je komplikovaný román značného rozsahu dělený do šesti knih, kdežto Hobit nesrovnatelně tenčí pohádka určená Tolkienovým dětem na dobrou noc.
To už měla za sebou Neočekávaná cesta začátek reklamní kampaně a internetem i tištěnými médii kolovaly první zvěsti o rozpačitém 48 fps, jež z rozpracovaných testovacích záběrů novináře příliš nepotěšilo. O Hobitovi se začalo víc pochybovat, rozdělení na tři díly pověsti příliš nepřidalo.
Ačkoliv fanoušci to neradi slyší, motivy k takovému náhlému rozdělení mohou být těžko jiné než čistě finanční. Třetina navíc, pravděpodobně minimálně miliarda dolarů, se přece jen neodmítá. A co si budeme nalhávat, o výdělek tu jde především.
Ačkoliv studiu MGM poskytl nečekanou injekci přece jen oživený James Bond, společnost se stále pohybuje na tenké hraně a Hobit je pro něj v první řadě cestou z krize. Třetí díl je pojistka „zadarmo“.
Není to Pán prstenů
Aby si producenti diváky nerozhněvali, zrušili širokou distribuci haněného vysokofrekvenčního promítání. Revoluční obraz, po němž zvlášť náročnější návštěvníci IMAX pláten volají už nějakou dobu, se tak nejspíš pozdrží, protože na pracovní projekci se zdál novinářům až příliš ostrý, televizní a nefilmový.
Co na tom, že záběry nebyly dokončené a tento dojem mohl být dost dobře zapříčiněn spíše tím - či Jacksonovou režií - než ostřejším obrazem?
Distribuce kopií v 48 fps se každopádně zásadně omezila a v Česku si takto Hobita vychutnáme pouze v jediném sálu v zemi. Zalekli se tvůrci prvních reakcí, nebo technologie skutečně nevyhovuje? To se dozvíme za necelý měsíc.
Komplikovaná produkce každopádně došla ke zdárnému konci, přesněji už k němu nemůže nedojít. Přežila krizi, výměnu režiséra, bobtnání rozpočtu. V její finanční úspěch doufat nemusíme – ten jistě přijde. Ve spokojenost diváků naopak doufejme tím spíš.
Martin Svoboda
