Zahraničí - Šestnáctiletá Číňanka Jie Š'-wen zlepšila v polohovém závodě na400 metrů na londýnské olympiádě svůj dosavadní rekord o více než dvě vteřiny a posledních padesát metrů uplavala rychleji než krátce před ní v mužském finále vítězný Američan Ryan Lochte.
Nejen v Londýně je tak rázem o čem mluvit. Kdyby podobného úspěchu dosáhla plavkyně z Evropy, USA nebo Austrálie, možná by se tolik nestalo. Ale Jie Š'-wen je z Číny, takže nechybí podezření z dopingu nebo čehosi, co z dívenky z města Chang-čou učinilo téměř zázrak přírody.
Němečtí experti hovoří o možném dopingu, zatímco americký kouč John Leonard podezírá Číňany rovnou z genetické manipulace. Tedy z toho, že v říši středu existuje nějaký program, který ze sportovců dělá tak trochu mutanty, a pak vlastně žádný doping, který by kontrola v dějišti her odhalila, nepotřebují.
Jde o hodně. Před čtyřmi lety v Pekingu Čína poprvé porazila v počtu medailí Spojené státy a Londýn má buď potvrdit, nebo vyvrátit teorii, že Číňany už nebude možné z trůnu sesadit, přičemž Rusko už před časem boj o medailové vítězství vzdalo a smířilo se s bojem o třetí místo.
Přesvědčení, že Číňané nehrají fér, pochází z historických zkušeností. V honbě za úspěchy, které zvýšily prestiž země, to právě plavci v minulosti poněkud přehnali. Pozitivní test mělo sedm plavců na Asijských hrách v Hirošimě v roce1994 apak znovu čtyři na světovém šampionátu v Perthu o čtyři roky později.
Bývalý čínský trenér nyní žije v Austrálii a připouští, že v osmdesátých a devadesátých letech existoval program řízeného dopingu, který měl umožnit mnoha sportovcům dosáhnout úspěchu.
Vzorem byla nepochybně Německá demokratická republika. V sedmdesátých a osmdesátých letech dosahovala na olympiádách a třeba i atletických šampionátech takových medailových žní, že to vzhledem k počtu obyvatel NDR bylo obdivuhodné.
Když se ale komunistický režim zhroutil a Německo sjednotilo, ukázalo se, že východoněmecký sport se řídil heslem Navrch huj, vespod fuj. Státem řízený program masového dopování sportovců, který měla pod palcem tajná policie Stasi, přinesl medaile, ale později také postiženým vážné zdravotní problémy, přičemž mnozí ani o braní zakázaných a nebezpečných látek nevěděli.
A přitom v době, kdy k tomu docházelo, se až na výjimky na mezinárodních akcích na žádné porušování předpisů u východoněmeckých sportovců nepřišlo.
Takže je dnešní Čína novou NDR? A pokud jsou dnes dopingové kontroly dokonalejší než před dvaceti třiceti lety, je možné, že Číňané vymysleli něco, co nelze odhalit?
Vyloučit to nemůžeme, ale uvědomme si několik faktů. Čína je země s více než miliardou obyvatel. Čili má z čeho vybírat a lidí s fyzickými předpoklady a talentem na nějakou fyzickou činnost se tam zkrátka objeví více než jinde.
Sportovní analytici uznávají, že Číňané mají propracovaný systém vyhledávání talentů a pak práce s nimi. Vybraní jedinci podstupují nelítostný dril, kterým dopředu platí za úspěch a uznání, což jsou pojmy, které mají v čínské konfuciánské tradici obrovský význam a v motivaci čínských sportovců nepochybně hrají nemalou roli.
V Číně také působí i zahraniční trenéři, příprava se zdokonaluje a například někteří čínští plavci byli na „zkušené“ v Austrálii.
A nakonec otázka: Riskovali by Číňané státem posvěcený podvod takového rozsahu, který by v případě odhalení hrozil diskreditací všech úspěchů, kterých čínští sportovci dosáhli, včetně pořádání pekingské olympiády?
