Zahraničí - Chorvatsko v pondělí 1. července rozšíří Evropskou unii, stane se jejím osmadvacátým členem. Chorvaté se ale moc oslavovat nechystají. Země je už čtvrtým rokem v ekonomické recesi, nezaměstnanost přesahuje jednadvacet procent a není vyloučeno, že poměrné záhy po vstupu bude Záhřeb potřebovat pomoc.
Do Unie vstoupí také zhruba deset tisíc Čechů. Chorvatských Čechů, potomků českých přistěhovalců v této zemi. Insideru poskytla rozhovor předsedkyně Svazu Čechů v Chorvatské republice a ředitelka české základní školy Jana Ámose Komenského ve městě Daruvar Leonora Janotová.
Insider: Co si vlastně Chorvaté slibují za zlepšení od vstupu do Evropské unie?
Hodně spoléhají na to, že se bude v Chorvatsku investovat a že dostanou práci lidé, kteří ji nemají. Nezaměstnanost Chorvaty strašně trápí, to je snad vůbec největší problém. A to i mezi
chorvatskými Čechy, tady v naší oblasti. Některé firmy v posledních letech zkrachovaly. A nic nového nevzniká.
Na venkově je to navíc mnohem horší než v Záhřebu nebo jiných velkých městech. Tady v Daruvaru byla slévárna a strojírenská továrna Dalit, která zaměstnávala přes dva tisíce lidí. Omezila výrobu, dnes má možná dvě stovky zaměstnanců, více ne.
Myslíte si, že Chorvaté budou ve větší míře odcházet za prací do zahraničí, když to teď bude uvnitř Evropské unie snazší?
Střední generace asi moc ne. Ta spoléhá, že se vytvoří pracovní místa doma. Mladí lidé, třeba ti, kteří ještě nemají založené rodiny, ale asi půjdou. Hlavně do sousedních zemí, například do Itálie.
A do České republiky?
Ano. Co se týká tady českých krajanů, tak to zcela určitě je zajímavá destinace. Už teď je jich tam dost zaměstnáno.
Na území, kde žijí Češi, se v první polovině devadesátých let bojovalo v občanské válce. Je toto už definitivně zapomenuto? Je už Chorvatsko jinde?
Minulost to je, ale zapomenout se na to nemůže a nedá. Na lidech, kteří byli zraněni, nebo někdo z jejich blízkých zemřel, to samozřejmě zanechalo psychické stopy. Na všech, kteří to zažili, to zanechalo stopy, to je nevyhnutelné. Každý se s tím vyrovnává po svém. Jak říkám – lidé, kteří o někoho přišli, tím žijí stále.
Máte teď s odstupem let nějaké přesné údaje, kolik Čechů ve válce v letech 1991 až 1995 zahynulo?
Úplně přesně to nevím, ale přibližně sto padesát Čechů. Někteří na frontě, ale zemřeli i lidé, které zasáhlo bombardování nebo házení granátů doma. Deset Čechů zemřelo v Ivanově Sele, nejstarší české krajanské vesnici v Chorvatsku. 21. září 1991 ráno byli nahnáni na náves a tam na ně srbští teroristé naházeli granáty.
Kolik teď žije v Chorvatsku lidí českého původu?
Zhruba deset tisíc. Hlavně tady kolem Daruvaru je, řekla bych, osmdesát procent všech Čechů. Zbytek je rozeset od Slavonského Brodu na severovýchodě přes Rijeku až po Dubrovník úplně na jihu.
Situace Čechů jako národnostní menšiny v Chorvatsku je dobrá? Nejsou žádné problémy nebo diskriminace?
Chorvatsko patří mezi země, kde jsou práva menšin, myslím, respektována velice dobře. Všechny menšiny mají svá sdružení pro zachování kultury nebo jazyka, jsou financovány ze státního rozpočtu. Opravdu nemáme v tomto směru žádný důvod si stěžovat.
A vztahy mezi Chorvaty a Srby? Už ta nenávist z doby války z devadesátých let opadla?
Je to mnohem lepší. Například ještě nějakou dobu po válce bylo nemyslitelné, aby na kulturním programu vystoupil nějaký srbský soubor. Dnes je to normální věc, všichni diváci normálně tleskají.
I v Daruvaru normálně žijí Srbové, ostatně ani během války jich moc neodešlo, jen asi třetina. A z těch, co odešli, se mnozí vrátili, pokud se během války ničím neprovinili.
Martin Novák
