Za kulisy událostí – Z právě vznikající expertní komise, která by měla navrhnout důchodovou reformu s delší životností, než jak se to podařilo Nečasově vládě s druhým pilířem, mohou vzejít spektakulární doporučení. Že skončí druhý pilíř, je danost, podle Martina Potůčka, který bude komisi šéfovat (dostal nabídku od ministryně práce a přijal ji), jsou ale nutné také změny v prvním pilíři, tedy ve státních penzích.
„Celý náš penzijní systém je hodně nespravedlivý,“ řekl Insideru Potůček, expert ČSSD na důchodovou problematiku, který patří také do týmu poradců premiéra Bohuslava Sobotky. První nespravedlnost, kterou by rád změnil, se ukrývá ve společném hospodaření rodičů pečujících o nezaopatřené děti. Každý z partnerů odvádí sociální pojištění ze svého platu na svůj „účet“ v prvním pilíři zvlášť.
„Přitom se společně starají o děti a velmi často je to tak, že partnerka péčí o rodinu kompenzuje nižší nebo žádný příjem z pracovní činnosti. V okamžiku, kdy oba dva odejdou do důchodu, tak už spolu nemusejí žít – a rozdíly ve výpočtu důchodů jsou markantní a neodpovídají vkladu, který tito partneři investovali do výchovy dětí. Myslím, že bychom měli uvažovat o změně,“ vysvětluje.
Příjmy by se podle jeho úvahy takovým partnerům mohly sčítat a dělit dvěma. Každý by tedy po dobu, kdy se starali o nezaopatřené děti, získával stejnou část pro budoucí výpočet svého důchodu z prvního pilíře. „Mohlo by se takto uvažovat dokonce i o společně hospodařících bezdětných párech. Vše lze spočítat, na vše existuje evidence,“ dodává Potůček, podle kterého by stejný princip bylo dobré zavést i pro situaci, kdy jeden z partnerů je na rodičovské dovolené.
Přiznává, že by takováto změna ještě více zatížila důchodový účet, který je už nyní v minusu přesahujícím 50 miliard korun. Šlo by podle něj ovšem jen o mírné zvýšení v dlouhém čase, což je podle něj přijatelná cena za spravedlivější systém.
Otevřený systém
Originální řešení by se Potůčkovi líbilo také u případného zastropování důchodového věku. V Česku od roku 2011 platí zákon, podle kterého důchodový věk v čase roste a není nikterak omezena maximální hranice pro odchod do důchodu. Dnešní novorozenci by podle tohoto zákona do důchodu šli ve zhruba 72 letech.
Potůček by nejraději zavedl zcela otevřená pravidla. „Mně by se nejvíce líbil systém, ve kterém by pevná hranice odchodu do důchodu vůbec nebyla stanovena a lidé by se mohli sami rozhodnout, kdy chtějí odejít do důchodu. Ideální by podle mě byl otevřený systém, z nějž by bylo možno vybírat (byť jen v „bezpečném“ poměru) prostředky i v průběhu ekonomicky aktivní fáze života,“ říká Potůček.
V jeho ideálním světě byste se například ve čtyřiceti rozhodli, že chcete podniknout cestu kolem světa, čerpali byste si na tu dobu důchod ze zaplaceného pojistného a úměrně byste si tím snížili nárok na budoucí důchod. „Svět a život jsou mnohem dynamičtější, než byly před zhruba 130 lety, kdy povinný důchodový systém poprvé zavedl kancléř Bismarck v Německu. Proč by například nemohlo být možné pobírat část důchodu a zároveň vydělávat ještě před tím, než odejdu do důchodu takzvaně na sto procent?“ ptá se Potůček.
K prosazení jeho záměrů je ale ještě daleko. Komise, která teprve vzniká, a jména jejích dalších členů nejsou zatím známa, bude složena z lidí ze všech parlamentních stran. To může výrazně obrušovat jakékoli „extrémní“ návrhy, zvláště pokud jejich realizace bude podmíněna přílivem dalších peněz do důchodového systému.
Jiří Hovorka
