Washington - Více než třicet let panovaly mezi vědci vášnivé diskuse o příčinách vyhynutí dinosaurů. K jejich vyřešení přispěli svým výzkumem i čeští vědci.
Snad definitivní tečku za dohady teď přináší mezinárodní panel 41 vědců, který potvrzuje: Konec dinosaurů má na svědomí dopad planetky (asteroidu) do oblasti dnešního Mexického zálivu.
Hlavního podezřelého našli čeští astronomové
V roce 2007 se americko-českému týmu vědců podařilo najít i samotného viníka masového vymírání živočišných a rostlinných druhů před 65 miliony lety. Vědci z Southwest Research Institute (SwRI) a Karlovy univerzity zjistili s pravděpodobností na 90 procent, že kráter Chicxulub na Yucatánu vyhloubil fragment z planetky (298) Baptistina. Asteroid obíhá okolo Slunce mezi Marsem a Jupiterem.
exoplanety.cz
Článek byl připraven ve spolupráci s portálem exoplanety.cz, který se zabývá planetami mimo naši Sluneční soustavu a životem ve vesmíru. Nabízí také zasílání elektronického časopisu zdarma.Planetka Baptistina měla podle počítačových simulací původně asi 170 km. Nárazem tělesa o průměru asi 60 km před 160 miliony lety se Baptistina rozlomila na 300 fragmentů o velikosti větší jak 10 kilometrů a 140 000 objektů o průměru větším jak jeden kilometr. Těmto tělesům dnes říkáme Baptistina rodina planetek. Až 20 procent z těchto těles se mohlo vydat do vnitřních částí planetárního systému a až dvě púrocenta mohla narazit do Země. Následky katastrofální srážky nalézáme ve vesmíru ještě dnes. Až 20 procent blízkozemních planetek by mohlo mít původ v rodině asteroidu Baptistina. Také známy kráter Tycho o průměru 85 km, který na povrchu Měsíce naleznete už menším dalekohledem a jehož stáří se odhaduje na 108 milionů let, má na svědomí zřejmě fragment z planetky Baptistina.
Ještě chyběl kráter
Na počátku osmdesátých let přišel americký vědec Luis Walter Alvarez s odvážnou teorií, podle které stojí za vyhynutím dinosaurů před 65 miliony lety kolize Země s planetkou.
Málokdo ví, že s podobnou myšlenkou přišel ještě dříve český astronom Ladislav Křivský (1925-2007). Alvarez byl však laureát Nobelovy ceny a své úvahy podložil konkrétními důkazy, takže odborná literatura dnes cituje jeho jméno. Alvarez svou teorii zakládal na objevu velmi silné vrstvy iridia právě z doby, kdy podle fosilních záznamů došlo k masovému vymírání rostlinných i živočišných druhů. Iridium se na Zemi vyskytuje jen vzácně, pro planetky je však typické.
Teorii o cizím kosmickém vetřelci ale vědecká obec tehdy smetla ze stolu. Alvarez neměl v rukou hlavní důkaz - kráter.
Díra v Yucatánu
Paradoxem je fakt, že kráter byl v té době už dávno objeven. V roce 1978 si geofyzik Glen Penfield procházel měření, která provedl na mexickém poloostrově Yucatánu pro mexickou státní naftařskou společnost PEMEX (PEtróleos MEXicanos) za účelem hledání ropy.
Penfield si povšiml v geofyzikálních měřeních zvláštního šumu, jenž naznačoval přítomnost velkého oblouku pod vrstvou sedimentů. V archívu následně dohledal další měření už ze šedesátých let potvrzující jeho podezření na ukrytý impaktní kráter. Své závěry si ale musel nechat pro sebe, neboť na informace bylo z komerčních důvodů uvaleno informační embargo. Svět se o existenci kráteru dozvěděl až o tři roky později, kdy ho na mezinárodní konferenci ohlásil zaměstnanec PEMEXU Antonio Camargo.
Existenci kráteru později potvrdily další geofyzikální měření i geologické vrty. Pojmenovaný byl podle vesnice Chicxulub, nacházející se téměř přesně nad jeho středem. Při procházce po poloostrově Yucatán dnes už žádné známky dávné katastrofy nenajdeme. Kráter Chicxulub o průměru více jak 180 km je ukryt pod vrstvou sedimentů a z velké části také pod hladinou Mexického zálivu. Geologické vrty prováděli na Yucatánu v minulých letech i vědci pod záštitou ICSDP (International Continental Scientific Drilling Program). Jedná se o mezinárodní organizaci, která finančně a logisticky podporuje geologické vrty na zajímavých místech. Mezi 19 členskými státy je také Česká republika.
Vášnivé diskuse končí
Mnoho vědců však ani nalezení kráteru nepřesvědčilo. Jako houby po dešti se v uplynulých letech objevovaly konkurenční teorie. Některé studie hovořily o tom, že za vyhynutím dinosaurů mohou být obří sopečné erupce, které se v té době projevovaly v Indii. Další studie zase nabízely jiné možné krátery.
Teprve nyní přichází mezinárodní panel 41 vědců se závěry rozsáhlých simulací, založených na výzkumu kráteru Chicxulub i dalších konkurenčních teoriích. Podle závěrů, zveřejněných v nejnovějším čísle časopisu Science, je "oficiálním" původcem masového vymírání před 65 miliony lety kráter Chicxulub.
Podle vědců se Země tehdy střetla s planetkou o průměru asi 15 kilometrů. Dopad kosmického vetřelce způsobil vlny tsunami o výšce až několika set metrů, rázové vlny a destrukci rozsáhlého okolí. Vyvržený materiál zažehl na celé planetě rozsáhlé požáry.
Při dopadu bylo do atmosféry vymrštěno obrovské množství prachu. Ten postupem času zastínil slunce na celé planetě. Nastala tma a chlad. Rostliny nemohly uskutečňovat fotosyntézu, celý potravinový řetězec se zhroutil a přišla smrt pro většinu tehdejší fauny a flory.
Důkaz přináší i plankton
Ve prospěch mexického kráteru nyní hovoří také nová studie vědců z americké Pennsylvania State University. Ti se zabývali výzkumem vápenatých schránek nanoplanktonu, jenž je velmi důležitým prvkem potravinového řetězce ve světových oceánech a mořích. Jeho masové vyhynutí před 65 miliony lety byl šach mat pro většinu tehdejších mořských obyvatel.
Vědci zjistili, že vymírání nanoplanktonu nebylo rovnoměrné. Nejvíce to odnesla severní polokoule, kde vymřelo mnohem více nanoplanktonu a také regenerace mu trvala podstatně déle ve srovnání s polokoulí jižní.
Nad severní polokouli (kam planetka dopadla) byla větší a podstatně déle trvající tma. Právě kvůli tomu zřejmě vyhynulo procentuálně více nanoplanktonu na severní než na jižní polokouli. Rozdílnou délku obnovy nanoplanktonu to však nevysvětluje. Podle vědců mohly být na vině toxické kovy z kosmického vetřelce, které doslova zamořili oceány na severní polokouli.
Více o novém objevu čtěte v článku na portále exoplanety.cz.
