Rozhovor - Češi letos završí dvacet let "na svobodě". Či spíše dvacet let od pádu komunistického režimu. Za ta léta se pozvolna měnily všechny oblasti žití. U jedné z nich lze však těžko použít slovo "pozvolna": Oblast výpočetní techniky udělala za dvacet let naprosto zásadní skok.

"Počítače už dnes dokážou programovat hudbu. Ale ta se zatím nevyrovná tomu, co dokáže skladatel-člověk," říká v rozsáhlém rozhovoru pro Aktuálně.cz uznávaný teoretik informatiky Milan Mareš.

Přestože však tvůrčí a analytické myšlení je vlastní pouze člověku, školní výuka je příliš nerozvíjí, povzdechl si profesor Mareš v rozhovoru a soužití lidí a počítačů, který jsme pro lepší přehlednost rozdělili do tří dílů. Toto je první z nich. (Druhou a třetí naleznete ZDE a ZDE).

Omyl v předpovědi

A.cz: Uznávaný průkopník počítačové techniky Ken Olsen se proslavil svým výrokem z roku 1977, že "není důvod, proč by každý člověk měl mít doma počítač". Jak se mohl takhle mýlit?

Chápu, že se nedalo předpokládat, jak překotný bude vývoj počítačů. Před třiceti lety, a to není zas tak dávno, fyzikové uměli udělat atomovou pumu i jaderný reaktor, určovali pohyby nebeských těles a propočítávali lety kosmických lodí, a používali k tomu kalkulačku, která měla po levé ruce kličku, tou pravou rukou obsluhovali klávesy.

To se pak měnilo, ale pomalu. Opravdový zlom nastal až v devadesátých letech, kdy fyzikové z laboratoře jaderného výzkumu CERN v Ženevě dali zadarmo veřejnosti k dispozici web, který vyvinuli vlastně jako vedlejší produkt svého výzkumu, protože potřebovali snáze pracovat s daty.

Před časem jsem viděl v prodejně jahod v Kunraticích dvě takové venkovské babky. I když Kunratice jsou část Prahy, ne úplný venkov.. Povídaly si, kde jsou slevy, že si to přečetly na internetu, a ani se při tom nepokřižovaly. I pro ně už je počítač něčím samozřejmým. Ale zpátky ke Kenu Olsenovi. On ten svůj proslulý výrok myslel trochu jinak.

A.cz: Vysvětlil to později tak, že reagoval na otázku, jestli budou mít lidé doma počítač, který by jim řídil domácnost, například automaticky rozsvěcoval světla, připravovat jídla, sledovat množství zásob v ledničce. To už dnes existuje ve vývojových laboratořích, a brzy to možná budeme mít opravdu i doma.

Technicky to už je samozřejmě možné. Je zapotřebí jen dotáhnout do praxe pár detailů. Například aby každé balení potravin obsahovalo radiofrekvenční identifikační čip s údaji o výrobku, takže počítač sám snadno vyhodnotí, jaké jídlo je v lednici, jakému se už blíží konec doby trvanlivosti, co chybí a je třeba to objednat.

Jinou věcí je, jestli to lidé opravdu budou chtít.

Foto: Aktuálně.cz

Čtěte blog Milana Mareše na Aktuálně.cz

Nerozvíjené analytické myšlení

A.cz: Myslíte to tak, že vývoj počítačů a vůbec techniky jde tak rychle, že mu velká část populace nestačí?

Technické novinky obvykle začínají tak, že jsou složité a pro většinu lidí nesrozumitelné. Pak za nějakou dobu, a ta je stále kratší, se novinka přizpůsobí lidským dimenzím, aby se v tom nakonec vyznala i ta babka ve frontě na jahody. Tady jde o to, aby technika sloužila lidem, a ne lidé technice. A to záleží na rozhodnutí lidí, co budou používat a co ne.

A.cz: Není překvapivé, že děti stále více sedí u počítače, a přitom neroste zájem o studium technických disciplín a matematika je pro spoustu žáků stále strašákem?

To jsou dvě různé věci. Když se dítě sprchuje, také nic neví o hydrodynamice a o parametrech ventilů, které ovlivňují přívod vody do sprchy. Počítač je prostě nástroj, jehož podstatě už uživatelé nemusí rozumět.

Jinou věcí je, že škola opravdu neumí rozvíjet matematické myšlení, tedy vlastně analytický způsob řešení problémů. Nejsem metodik výuky matematiky a nechci jim mluvit do práce. Ale mrzí mě, že se děti ve škole mechanicky učí takové to matematické řemeslo: násobit, dělit, řešit rovnice.  Ale neučí je rozvíjet strukturované myšlení, tedy že dostanete běžnou řečí formulovaný problém, vy ho předěláte do matematického modelu a vyřešíte. Ve škole se tomu říká slovní úlohy a je to postrach devíti z deseti studentů. A to je špatně.

A.cz: A jak by se to mělo dělat lépe?

Kdybych učil matematiku, řekl bych žákům - vezměte si notýsek a napište si do něj všechny vzorečky a postupy, které chcete. Pak ten notýsek používejte při písemkách a při zkoušení.

Smůla matematiky je, a nejenom u nás, že se děti učí nástroje, tedy učí se vzorečky, ale neučí se to podstatně, tedy které z těch nástrojů se hodí na které problémy. Jako každý ví, že pilou se nedá šroubovat. Vzorečky zapomenete, ani já neumím ty, které zrovna nepoužívám. Když je potřebuji, najdu si je, jako ten šroubovák. Nakonec, vývoj určitě směřuje k tomu, že vy zadáte počítači úkol - vypočítej objem koule, a on si sám ty vzorečky najde a zadání vypočítá.

Od člověka bychom měli čekat něco jiného: tvořivé myšlení. To za něj stroj nezvládne.

Vznik geniální symfonie nenaprogramujete

A.cz: Myslíte, že počítače někdy dosáhnou takové kapacity, aby obsáhly i lidskou schopnost fantazie, imaginace, improvizace?

Neřeknu vám kategorickou odpověď. Tvůrčí činnost je něco nečekaného. Kdežto počítač je deterministické zařízení, dosud každý počítač dělal jen to, co se od něj čekalo a k čemu byl naprogramován. Zatím netuším, co přijde, až vytvoříme a začneme používat kvantové počítače, které budou mnohem výkonnější než ty současné.

Už v padesátých letech dělali Američané pokusy, při nichž vzali hodně skladeb a statisticky vyhodnotili, kolikrát se v nich vyskytuje který tón a kolikrát stejná skupina dvou tří tónů. A pak nechali počítač, aby tóny náhodně generoval se stejnými pravděpodobnostmi. To je to nejjednodušší, co můžete udělat. Tehdy to dělali na westernových písničkách, kterých neměli mnoho, takže jim z toho vlastně vznikla skladba, která ve složitějších pasážích kopírovala dvě písničky a jenom stále skákala z jedné do druhé.

Takový program se dá vylepšit. Ale schopnost vytvořit něco nového a nečekaného, tu zatím mají jenom lidé. Vezměte si Dvořákovu Novosvětskou. Každý věděl, že Dvořák je geniální skladatel a čekal od něj, že složí nádhernou hudbu. Ale že to bude něco tak skvělého jako Novosvětská symfonie, to nikdo nemohl "naprogramovat".

Rozhovor jsme pro přehlednost rozdělili to tří částí (druhou a třetí naleznete ZDE a ZDE).