V rubrice Auto pod vedením Evy Srpové najdete články Martina Freie. Psaní o autech se profesionálně věnuje už 13 let a jednoznačně říká, že je to jeho práce snů. Začínal na nejrůznějších fandovských webech, kde si ho všiml Martin Vaculík, jedna z nejvýraznějších postav české automobilové žurnalistiky. "Za jeho přizvání ke spolupráci jsem dodnes vděčný," prohlašuje Frei. Co dalšího na sebe prozradil v rozhovoru?
10 otázek pro Martina Freie, redaktora rubriky Auto
Byla pro vás novinařina vždy jasná volba?
Vůbec ne. Po gymnáziu jsem vyrazil s horkou hlavou do praxe. A zaměstnání se postupně stále více točila kolem aut - servis, pojištění, asistenční služby. Zažil jsem motoristický svět do detailu, spíš z té "umaštěné" strany. Tahle zkušenost mě dovedla k poněkud odlišnému úhlu pohledu i výběru témat, než jaké vidím u kolegů, kteří vystudovali žurnalistiku.
Co máte na práci novináře nejraději?
Příležitost se stále učit něčemu novému. S nynějším nástupem elektromobility a umělé inteligence je to obzvlášť výživné.
Co naopak rád nemáte?
Psát o zpolitizovaných regulatorních opatřeních, která leckdy ignorují technickou podstatu věci. Kupříkladu konkrétní termín zákazu nejmodernějších spalovacích motorů, když nevíme, jak rychle se budou rozvíjet alternativní pohony.
Jak vypadá běžný den autora textů o autech?
Střetávají se v něm dvě roviny. Jedna je pomalá, s tématy jako výroba baterií, kde je potřeba studovat odborné materiály, ptát se odborníků z praxe nebo akademiků na univerzitách. Druhá je rychlá, když třeba Elon Musk "tweetne", že vykoupí všechny akcie Tesly, a musí se o tom napsat hned za tepla. Někdy je to divočina.
Nebojíte se, že při psaní o tak srdeční záležitosti, jako jsou auta, můžete někoho svými závěry pobouřit?
Pohled na svět, v němž každý civilizační fenomén musí někoho pobuřovat, mi není moc blízký. Mobilita opřená o spalovací motor patří ke klíčovým vynálezům 20. století. Bez ní by západní svět neměl sanitky ani traktory na polích, neporazil by Adolfa Hitlera a nenabídl milionům lidí svobodu individuální mobility. Jako všechno má ale i motorismus své negativní stránky a s nimi musí novinář pracovat ohleduplně. To je rozdíl mezi ním a nejrůznějšími křiklouny na Facebooku.
O jakých autech vás baví psát nejvíce? Jsou to klasické osobáky, luxusní, či užitkové vozy?
Hlavně o autech spolehlivých. Můj táta byl vědec a vozil nás v trabantu. Spolužáci, jejichž tátové řemeslníci si díky melouchům vydělali na nové škodovky, se posmívali, ale když jsem viděl, kolik jich v každém kopci vařilo, i to, že některým třeba upadlo zadní kolo, uvědomil jsem si, že první dojem není všechno. Tato zkušenost ovlivňuje moje psaní dodneška, především u aut z druhé ruky.
Co je potřeba k napsání dobrého testu auta?
Zkušenosti a kontext. Testování vozidel je jen jednou ze součástí novinářské práce. S ostatními se doplňuje. Je třeba sledovat vývoj techniky, rozumět, proč a za jakou cenu se určitá řešení v autech uplatňují a jak se uživatelsky projevují. Mít přehled o konkurenci a nabídnout čtenáři co nejširší pohled.
Jaký článek jste si v poslední době nejvíce užil?
Letos rozhodně apríl o toleranci alkoholu v elektromobilech. Řadu lidí jeho úvod naprosto zmátl a dostali jsme na něj řadu pobavených reakcí. Jinak mě vždy nejvíc baví témata, která teprve objevuji. Zrovna teď to je ekologická stopa elektromobilu a možnosti, jak ji zlepšit.
Máte vysněné auto, které byste si chtěl otestovat nebo koupit?
Za léta v oboru jsem měl to štěstí testovat snad všechno. Kdyby se plnily sny, chtěl bych si koupit jako nové nějaké auto z 90. let. Tehdy už byla technika hodně daleko, benzinové motory nebyly špatné ani v ekologii. Přitom byla tato auta jednodušší a méně choulostivá než dnes.
Co vám v poslední době udělalo největší radost?
Že alespoň někteří evropští politici chtějí zahrnout jadernou energii mezi zelené zdroje. Snad to dobře dopadne. Odklon individuální mobility a zejména nákladní dopravy od fosilních paliv ve větším měřítku není myslitelný bez zajištění regulovaných a spolehlivých zdrojů elektřiny. I když to bude běh na velmi dlouhou trať.
Zajímá vás, kdo je ještě součástí naší redakce? Podívejte se třeba na tváře Aktuálně.cz.
