NASA ukázala další pohledy do vesmíru: Úchvatné výrony Slunce

6/28 Přehled fotografií
Umělecká vizualizace nového tvaru heliosféry na obrázku, který NASA zveřejnila 9. 6. 20011. Vědecká data získaná sondou Voyager naznačují, že okraj naší sluneční soustavy není hladký a souvislý, nýbrž že je tvořený mořem turbulentních magnetických bublin. Vědci použili k analyzování dat z Voyageru nový počítačový model a díky němu zjistili, že magnetické pole slunce je ve vzdálených oblastech tvořeno obřími bublinami , které mají přibližně 160 milionů kilometrů v průměru. Tyto bubliny vznikají, když se přeskupují magnetické siločáry. Nový model naznačuje, že siločáry se pak rozpadají v hraničních oblastech na samostatné struktury nepropojené s magnetickým polem slunce. Vědci publikovali tato zjištění v červnovém čísle časopisu Astrophysical Journal. Heliosférický plazmový chvost je naplněný "magnetickými bublinami" (znázorněnými červeně), které tvoří oblast za heliopauzou.
Umělecká vizualizace nového tvaru heliosféry na obrázku, který NASA zveřejnila 9. 6. 20011. Vědecká data získaná sondou Voyager naznačují, že okraj naší sluneční soustavy není hladký a souvislý, nýbrž že je tvořený mořem turbulentních magnetických bublin. Vědci použili k analyzování dat z Voyageru nový počítačový model a díky němu zjistili, že magnetické pole slunce je ve vzdálených oblastech tvořeno obřími bublinami , které mají přibližně 160 milionů kilometrů v průměru. Tyto bubliny vznikají, když se přeskupují magnetické siločáry. Nový model naznačuje, že siločáry se pak rozpadají v hraničních oblastech na samostatné struktury nepropojené s magnetickým polem slunce. Vědci publikovali tato zjištění v červnovém čísle časopisu Astrophysical Journal. Heliosférický plazmový chvost je naplněný "magnetickými bublinami" (znázorněnými červeně), které tvoří oblast za heliopauzou. | Foto: Reuters