Apollo 11
Doletět na Měsíc a bezpečně se vrátit na Zemi
V roce 1961 představil americký prezident John F. Kennedy plán vyslat do konce dekády člověka na Měsíc. Čerstvě zvolená hlava státu slibovala v době studené války obnovit nadvládu USA na vědeckém poli. Spojené státy v té době prohrávaly vesmírné závody, které vedly se SSSR. Sověti vyslali do vesmíru první satelit, prvního psa i prvního člověka. Američané to chtěli změnit. „Rozhodli jsme se letět na Měsíc. Ne proto, že je to snadné, ale právě proto, že je to obtížné,“ pronesl Kennedy o rok později k Američanům dnes už slavná slova.
Snadné to nebylo. A nebylo to ani levné. Na sedmnácti misích programu Apollo, který odstartoval v roce 1961, pracovalo kolem 400 000 lidí. Prezident Kennedy sám původně odhadl rozpočet mise na sedm miliard dolarů, nakonec ale stál americkou vládu 25 miliard dolarů, což odpovídá zhruba 170 miliardám dnešních dolarů.
Vyslat člověka na Měsíc ale nebyl jen tah v politickém boji mezi dvěma mocnostmi. Šlo o historickou událost, ze které mohlo těžit celé lidstvo. Vzorky z měsíčního povrchu se na zkoumání dostaly i do tehdejšího Československa.
Astronauti
Posádka Apolla 11 byla jmenována koncem roku 1968. Astronaut Michael Collins, který se zotavoval z operace kostních výrůstků na páteři, se k ní přidal až v lednu 1969.
Do startu mise vypadaly životy tří astronautů jednotvárně. Tvrdá práce, hodiny strávené na simulátorech, časté cestování, poctivé studium, udržování fyzické kondice. Jen málokdy si brali volno o víkendech, jen málokdy měli čas na vlastní rodiny. Místo toho se jezdili dívat na to, jak se sestavují části jejich vesmírné lodi. Udržet si fyzičku bylo na nich samotných. Jednou za rok ale museli projít přísným lékařským vyšetřením. NASA počítala s tím, že psychickými zkouškami prošli astronauti na letecké škole. Přípravy se proto soustředily na jejich znalosti. Všichni tři museli svou kosmickou loď dokonale znát a ovládat.
Průběh mise
Vesmírná raketa Saturn V odstartovala s lodí Apollo 16. července 1969 z Kennedyho vesmírného střediska na floridském mysu Canaveral v 9:32 ráno místního času (15:32 SELČ). Neil Armstrong, Buzz Aldrin a Michael Collins seděli v řídicím modulu lodě Apollo 11 nazvaném Columbia.
Na místě bylo kolem 3500 novinářů z 56 zemí světa. Start rakety živě přenášely televizní stanice ve 33 zemích. Jen v USA sledovalo událost u obrazovek odhadem 25 milionů diváků. Mezi nimi i americký prezident Richard Nixon ve své oválné pracovně. Další miliony lidí po celém světě poslouchaly rozhlasový přenos.
9:32
Start rakety
Vesmírná raketa Saturn V odstartovala s lodí Apollo 16. července 1969 z Kennedyho vesmírného střediska na floridském mysu Canaveral v 9:32 ráno místního času (15:32 SELČ). Neil Armstrong, Buzz Aldrin a Michael Collins seděli v řídicím modulu lodě Apollo 11 nazvaném Columbia.
9:34
Oddělení prvního stupně
Je oddělen první stupeň rakety a následně zažehnuty motory druhého stupně.
9:35
Oddělení mezistupně a věže
Odhozena mezistupňová konstrukce a záchranná věž.
9:39
Druhý stupeň odpojený
Odpojení druhého stupně rakety a dočasné zažehnutí motoru třetího stupně.
9:44
Na oběžné dráze
Po 12 minutách se raketa dostává na oběžnou dráhu Země.
12:22
Z orbity k Měsíci
Po jednom a půl obletu Země se znovu na šest minut zapálí třetí stupeň Saturnu (S-IVB), který vede Apollo na dráhu k Měsíci.
12:49
Přestavba lodi
Posádka přestavuje loď. Odpojuje velitelský modul, otáčí ho a připojuje k lunárnímu modulu.
13:49
Odpojení třetího stupně
Posádka odpojí nepotřebný třetí stupeň Saturnu a míří k Měsíci. Cesta trvá tři dny.
17. července
Kontakt se Zemí
Astronauti se spojili se Zemí, v televizi běží několik reportáží z kosmické lodi.
18. července
Přesun do lunárního modulu
Armstrong a Aldrin se přesouvají do lunárního modulu, aby ho zkontrolovali. Přes televizní přenos opět zdraví diváky na Zemi.
19. července 13:21
Na orbitě Měsíce
Apollo letí kolem Měsíce a dostává se k jeho odvrácené straně. Posádka zažehla pohonný motor a napojuje se na jeho oběžnou dráhu. Astronauti se dívají na Moře klidu, místo, u kterého mají za několik hodin dva z nich přistát.
20. července 8:52
Přípravy na přistání
Neil Armstrong a Buzz Aldrin se znovu přesouvají z řídicího modulu Columbia do lunárního modulu Eagle, aby ho naposledy zkontrolovali. Finální přípravy na přistání na Měsíci započaly.
13:44
Odpojení modulu Eagle
„Orel má křídla!“ volá Neil Armstrong. Lunární modul Eagle se odpojil od velitelského modulu Columbia. Michael Collins zůstal sám na palubě řídicího modulu, který dál krouží kolem Měsíce na jeho oběžné dráze.
15:05
Eagle startuje
Armstrong s Aldrinem startují motory lunárního modulu.
16:05
Sestup k Měsíci
Armstrong s Aldrinem startují motor podruhé a lunární modul Eagle začíná sestupovat k Měsíci.
16:17
Přistání na Měsíci
Oba astronauti brzy zpozorují, že měsíční krajina se mění rychleji, než by měla. Eagle přistává o několik kilometrů dál, než bylo v plánu.
Vychýlení z plánované trasy spouští hned několik poplašných výstrah navigačního a řídicího počítače. Napětí v řídicím středisku NASA houstne. Operátor po chvílí rozhodne, že je bezpečné pokračovat. Posádka Eaglu z okna vidí, že je počítač naviguje přímo ke kráteru plnému velkých kamenů. Palivo v nádržích sestupného stupně ubývá. Kapitán Armstrong přebírá ruční řízení, hledá vhodné místo na přistání a v 16:17 přistává na povrchu Měsíce.
„Signál kontakt,“ hlásí Aldrin řídicímu středisku na Zemi, když se první část lunárního modulu dotýká Měsíce. O tři vteřiny později modul dosedá a Armstrong vypíná motor.
Celý manévr trval 12 minut. V nádrži zbylo palivo na méně než 30 vteřin. „Houstone, tady je základna Tranquility. Orel přistál,“ oznámil Armstrong úspěšné přistání první lidské posádky na Měsíci.
Namísto naplánovaného spánku se astronauti rozhodli chystat se na výstup z modulu. Po třech a půl hodinách příprav otevírá Armstrong průlez lunárního modulu a začíná sestupovat po žebříku. Od povrchu Měsíce ho dělí devět schodů, ve skafandru si nevidí na nohy. Na boku lunárního modulu zapíná kameru. Záběry, jak sestupuje na Měsíc, se vysílají v televizi pro nejméně 600 milionů lidí na Zemi.
Po 109 hodinách a 42 minutách od startu z mysu Canaveral a šest a půl hodiny po přistání lunárního modulu vstupuje Neil Armstrong jako první člověk v historii na Měsíc.
„Je to malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo,“ pronáší památnou větu. Asi za 20 minut se k němu připojuje Buzz Aldrin.
Pobyt na Měsíci
Neil Armstrong a Buzz Aldrin strávili na Měsíci asi dvě a půl hodiny. Sbírali vzorky povrchu, fotografovali všechno, co viděli. Práce šla pomaleji, než se předpokládalo. Kvůli slabé gravitaci se museli po měsíčním povrchu pohybovat pomocí dopředu pečlivě naplánovaných skoků připomínajících koňský cval. Rozmístili na Měsíci vědecké přístroje včetně například seizmografu a vztyčili vlajku Spojených států.
Kromě toho po sobě na Měsíci zanechali první lidské stopy a plaketu podepsanou celou tříčlennou posádkou Apolla 11 a prezidentem Nixonem. Na plaketě je nápis: „Zde se lidé z planety Země poprvé dotkli nohama Měsíce. Červenec l. P. 1969. Přišli jsme v míru jménem celého lidstva.“
Armstrong s Aldrinem naložili krabice s nasbíranými vzorky, které vážily dohromady 22 kilogramů, a nastoupili zpátky do lunárního modulu. Čekal je několikahodinový odpočinek, než je řídicí středisko probudilo. Je čas začít se vracet na Zemi.
Návrat na Zemi
Po celou dobu na Armstronga a Aldrina v řídicím modulu Columbia čeká Michael Collins. Modul dál obíhá Měsíc po jeho oběžné dráze a čeká, až Aldrin s Armstrongem odstartují a připojí se s lunárním modulem k němu. Myslí na to, že tenhle manévr zkoušeli nejvíc. V hlavě se vrací ke všem 18 možným scénářům, jak to může dopadnout.
Collinsovi se později přezdívá „nejosamělejší muž na světě“. Sám ale v pozdějších rozhovorech popírá, že by se cítil osamělý. „Měl jsem horkou kávu, měl jsem hudbu, kterou jsem si mohl pouštět, měl jsem i rádiové spojení s lidmi, se kterými jsem si mohl povídat,“ vzpomíná později. „Být sám ve stroji ve vzduchu neznámo kde pro mě nebylo nic nového.“
Začátek návratu
21. července 17:24
Opět v modulu Columbia
Lunární modul Eagle se připojuje ke Columbii. Armstrong s Aldrinem přestupují za Collinsem. Ten je zdraví, později vzpomíná, že je chtěl obejmout a políbit, místo toho jim ale jen podal ruku. „Neřekli jsme si ani: ‚Ó, tak vy jste přistáli na Měsíci!‘,“ řekl později v rozhovoru.
19:41
Sbohem lunárnímu modulu
Lunární modul se odpojuje a zůstává na oběžné dráze Měsíce ještě několik měsíců, než se zřítí dolů.
24. července
Přistání v Tichém oceánu
Columbia s Collinsem, Aldrinem a Armstrongem přistála do Tichého oceánu nedaleko Havajských ostrovů.
Řídicí modul zprvu přistál dnem vzhůru, ale během několika minut se s pomocí nafukovacích balónů otočil do správné polohy. Na místo přispěchali vrtulníky a potápěči. Všichni tři astronauti dostali ochranné obleky a putovali do karantény, ve které zůstali téměř měsíc až do 18. srpna.
Astronauti
Neil Armstrong
první člověk na Měsíci
Než se stal astronautem, sloužil Neil Armstrong jako pilot amerického námořnictva. Sloužil v korejské válce, a když se vrátil, vystudoval letecké inženýrství na Purdueově univerzitě a stal se zkušebním pilotem Národního poradního výboru pro letectví v dnešním Armstrongově leteckém výzkumném středisku. Účastnil se více než 900 testovacích letů různých typů letadel. V roce 1962 se přihlásil do oddílu astronautů NASA a o čtyři roky později už letěl do vesmíru jako člen posádky Gemini 8.
Při tréninku na svou další misi, Apollo 11, málem zemřel. V létě roku 1968 se trenažér lunárního modulu, se kterým se učil přistávat, porouchal a začal hořet. Armstrong se katapultoval a tím si zachránil život.
O rok později už se zapsal do dějin. Jako první člověk na světě vstoupil na Měsíc. Po návratu domů se z něj i z jeho kolegů staly slavné osobnosti. Do vesmíru už ale nikdy neletěl a v roce 1971 odešel z NASA. Vyučoval letecké inženýrství na Univerzitě v Cincinnati a pracoval jako manažer v několika velkých společnostech, jako například United Airlines.
Buzz Aldrin
druhý muž na Měsíci
Druhý muž, který se prošel po Měsíci. Narodil se jako Edwin Eugene Aldrin v New Jersey a vystudoval vojenskou akademii ve West Pointu. Jako stíhací pilot bojoval v 50. letech v korejské válce. Aldrin ale nebyl jen voják. Studoval na Massachusettském technologickém institutu (MIT) a v roce 1963 získal doktorát z astronautiky.
Do vesmíru se poprvé dostal jako člen posádky Gemini 12, poslední mise projektu Gemini. Už tady se zapsal do historie. Pořídil během mise úplně první vesmírné selfie na světě.
Po návratu z Měsíce se už nezúčastnil žádné další vesmírné mise a vrátil se zpět k letectvu, kde působil na manažerském postu. Ve své autobiografii Return to Earth (Návrat na Zemi) později přiznal, že po odchodu od NASA trpěl depresemi a alkoholismem. Dál se ale podílel na obhajování vesmírného výzkumu a podporuje snahy vyslat člověka na Mars. Dal se také na herectví, má svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.
Michael Collins
nejosamělejší muž
Třetí a často pomíjený člen posádky Apollo 11, který jako jediný na Měsíc nevstoupil. Ačkoliv po Neilu Armstrongovi a Buzzi Aldrinovi se po jeho povrchu v průběhu let prošlo ještě dalších deset lidí, Collins v roce 1970 odešel do důchodu a svou stopu na Měsíci nikdy nezanechal. Ve své knize pak napsal: „Byl to podnik pro tři muže a já považuji svoji třetinu za stejně nezbytnou jako ty zbylé dvě.“
Narodil se v Římě, kde jeho otec pracoval jako vojenský přidělenec na americkém velvyslanectví. Když prezident J. F. Kennedy oznámil, že chce vyslat člověka na Měsíc, Collins studoval na testovacího pilota na Edwardsově letecké základně v Kalifornii. Do vesmírného programu se hlásil dvakrát, protože napoprvé neuspěl. Astronautem se stal v roce 1963 a do vesmíru letěl poprvé o tři roky později na palubě kosmické lodi Gemini 10, se kterou několikrát obletěl Zemi po oběžné dráze, a dokonce vystoupil do volného vesmíru připoután na laně. Jeho další let už byl na palubě Apolla 11.
Historické chvíle léta roku 1969 strávil sám ve velitelském modulu. Novináři se ho pak často ptali, jestli se cítil osamělý. Ačkoliv to odmítal, do povědomí vstoupil jako „nejosamělejší muž na světě“.
