Americká NASA chce navázat na úspěšné působení vozítka Curiosity na povrchu Marsu a přistát na rudé planetě s dalším automatickým průzkumníkem. Vozítko Perseverance má po náročném přistávacím manévru na Marsu hledat především fosilní známky života a odebírat geologické vzorky, které by se v budoucnu měly dopravit na Zemi.
Od okamžiku, kdy modul vstoupí do nejvyšších vrstev atmosféry Marsu, po přistání na povrchu planety uplyne asi sedm minut. Vědci tuto krátkou dobu nazývají „sedm minut hrůzy“. Nejenže přistání je velmi komplikované kvůli různé hustotě atmosféry, vysokým teplotám a nerovnému povrchu, ale vozítko se navíc musí navigovat samo. Časové zpoždění mezi Marsem a Zemí je necelých 12 minut, a proto nemohou vědci z NASA do procesu nijak zasáhnout.
Perseverance se navíc snaží přistát přímo u kráteru Jezero, na jednom z nejobtížnějších terénů vůbec. Vědci tak museli vylepšit a doplnit technologii z předchozích misí, aby to bylo možné.
Sestupný modul se oddělí od části lodi, která zajišťovala meziplanetární let, asi 10 minut předtím, než vstoupí do atmosféry Marsu. Během řízeného vstupu do atmosféry se může naklánět, aby upravil přistávací oblouk. Zároveň přitom bude kompenzovat rozdíly v hustotě atmosféry.
Díky nové technologii je plánovaná přesnost místa přistání desetkrát větší než u vozítka Curiosity v roce 2012 a skoro třistakrát větší než u prvního vozítka na Marsu Sojourner v roce 1997.
K největšímu zahřátí dojde asi 75 vteřin po vkročení do atmosféry, kdy teplota povrchu tepelného štítu dosáhne přibližně 1300 stupňů Celsia.
Po odpojení tepelného štítu se odhalí radar a kamera, které pomohou vozítku rychle vybrat nejlepší místo pro přistání. Místo dosedu se tak může posunout až o 600 metrů oproti plánu. Tento systém se jmenuje Terrain-Relative Navigation.
Senzory MEDLI2 budou během celého průchodu marsovskou atmosférou sbírat údaje o okolních podmínkách. Tyto informace pomohou inženýrům lépe navrhnout pilotované mise, které by v budoucnu mohly na jiných planetách přistávat bezpečněji a s větším nákladem.
Jen 2,19 kilometru nad zemí se modul oddělí od zadního krytu s padákem. Celkem osm přistávacích motorů pomůže vozítku bezpečně dosednout a zároveň zpomalí jeho přistání. Až se motory zapnou, bude vozítko klesat rychlostí asi 306 kilometrů za hodinu ve výšce 2100 metrů. Až bude jen 20 metrů nad zemí, zpomalí na pouhých 2,7 kilometru za hodinu.
Ve výšce 20 metrů začne tzv. manévr nebeského jeřábu. Vozítko zavěšené na nylonových lanech se spustí o 7,6 metru níže než zbytek modulu.
Až modul zaznamená, že vozítko bezpečně přistálo v kráteru Jezero, pyrotechnicky vystřelené čepele přestřihnou lana a zbytek lodi odletí stranou, než v bezpečné vzdálenosti od Perseverance také dopadne na Mars.
Během přistání bude nad vozítkem přeletovat planetární sonda Mars Reconnaissance Orbiter. Pokud bude přistávání probíhat podle plánu, obdrží sonda od modulu podrobné technické informace, které pošle na Zemi. Pokud bude mise úspěšná, vozítko přistane ve 21:55 našeho času.
Krátce po přistání se počítače vozítka přepnou do nové fáze, zaměřené na zkoumání povrchu Marsu. Tím se automaticky spustí celá řada úkonů.
Jedna z vůbec prvních věcí, které Perseverance udělá, je pořízení snímku přední a zadní kamerou jen několik minut po přistání. První fotografie vzniknou skrz průhlednou vrstvu na čočkách, která kamery chrání před prachem, a budou nejprve v nízké kvalitě. Postupně ale vozítko pořídí další snímky v lepším rozlišení. Navíc by mělo přenášet obraz i zvuk z dalších kamer a mikrofonů, takže i široká veřejnost na Zemi uvidí a uslyší, jaké to je, přistát na Marsu.
Mise vozítka na povrchu planety potrvá jeden marsovský rok. Ten odpovídá 687 zemským dnům nebo 669 marsovským. Jeden marsovský den má pak 24 hodin a 39 minut. Vědecký tým ze Země se tak v první části mise bude řídit tamním časem. Během těchto 90 marsovských dnů vozítko aktivuje všechny své přístroje a zkontroluje, jestli vše funguje, jak má. Upgraduje svůj software a zkušebně se projede několik metrů po Marsu.
Na Mars míří s vozítkem Perseverance také 43 trubičkových pouzder na odebrané geologické vzorky. Úkolem těchto pouzder bude chránit odebrané vzorky po dobu deseti let, během nichž by se měly dostat zpět na Zemi. To představuje extrémně vysoké nároky na technologické zpracování těchto pouzder. Musí být velmi lehká, maximálně odolná, aby přežila požadavky zpáteční cesty, a naprosto čistá, aby si budoucí vědci mohli být jisti, že to, co analyzují, je stoprocentní vzorek z Marsu nekontaminovaný ničím, co má původ na Zemi.
Podle plánu si pro vzorky přiletí jiná sonda, která s nimi vyletí na oběžnou dráhu Marsu. To bude další výjimečná chvíle celé mise. Ještě nikdy žádná člověkem vyrobená sonda nestartovala z cizí planety. Na oběžné dráze si náklad vyzvedne třetí sonda, která vzorky povrchu Marsu dopraví až na Zemi. S cestou nazpět pomůže Evropská vesmírná agentura (ESA).
S vozítkem letí na Mars taky speciální vrtulník (The Mars Helicopter), který bude zkoušet vůbec první let na cizí planetě. Svou misi začne na jaře příštího roku po svém přistání. Během 30 marťanských dnů provede několik testovacích letů, které budou trvat jen do 30 vteřin. Vrtulník se nejdříve vznese zhruba metr nad zem, pak se budou vědci z NASA pokoušet o delší lety.
Mise, vědecké objevy i plány na vstup člověka na rudou planetu. Redakce Aktuálně.cz sleduje klíčové momenty výzkumu Marsu, na kterém se podílí řada zemí světa. Zobrazit více »
Texty: | Dominika Perlínová Štěpán Plaček Simona Frendrychová |
Grafika, animace a kódování: | Denis Chripák |
Zdroje: NASA/JPL-Caltech
3D modely: NASA/JPL-Caltech