Před rokem dosedlo na Mars vozítko Perseverance. Zvládlo složitý přistávací manévr, během kterého si muselo poradit bez pomoci vědců z americké NASA. Kromě unikátních snímků rudé planety sbírá i geologické vzorky, které by se v budoucnu měly dopravit na Zemi. Vezlo s sebou i vrtulník Ingenuity, který provedl vůbec první let na cizí planetě.
Od okamžiku, kdy modul vstoupil do nejvyšších vrstev atmosféry Marsu, po přistání na povrchu planety uplynulo asi sedm minut. Vědci Vědci této krátké době přezdívali „sedm minut hrůzy“. Nejenže přistání bylo velmi komplikované kvůli různé hustotě atmosféry, vysokým teplotám a nerovnému povrchu, ale vozítko se navíc muselo navigovat samo. Časové zpoždění mezi Marsem a Zemí je necelých 12 minut, a proto nemohli vědci z NASA do procesu nijak zasáhnout.
Perseverance navíc přistávala přímo u kráteru Jezero, na jednom z nejobtížnějších terénů vůbec. Vědci tak museli vylepšit a doplnit technologii z předchozích misí, aby to bylo možné.
Sestupný modul se oddělil od části lodi, která zajišťovala meziplanetární let, asi 10 minut předtím, než vstoupil do atmosféry Marsu. Během řízeného vstupu do atmosféry se mohl naklánět, aby upravil přistávací oblouk. Zároveň přitom kompenzoval rozdíly v hustotě atmosféry.
Díky nové technologii bylo plánovaná přesnost místa přistání desetkrát větší než u vozítka Curiosity v roce 2012 a skoro třistakrát větší než u prvního vozítka na Marsu Sojourner v roce 1997.
K největšímu zahřátí došlo asi 75 vteřin po vkročení do atmosféry, kdy teplota povrchu tepelného štítu dosáhla přibližně 1300 stupňů Celsia.
Po odpojení tepelného štítu se odhalily radar a kamera, které pomohly vozítku rychle vybrat nejlepší místo pro přistání. Místo dosedu se tak mohlo posunout až o 600 metrů oproti plánu. Tento systém se jmenuje Terrain-Relative Navigation.
Senzory MEDLI2 během celého průchodu marsovskou atmosférou sbíraly údaje o okolních podmínkách. Tyto informace pomohou inženýrům lépe navrhnout pilotované mise, které by v budoucnu mohly na jiných planetách přistávat bezpečněji a s větším nákladem.
Jen 2,19 kilometru nad zemí se modul oddělil od zadního krytu s padákem. Celkem osm přistávacích motorů pomohlo vozítku bezpečně dosednout a zároveň zpomalilo jeho přistání. Když se motory zapnuly, klesalo vozítko rychlostí 306 kilometrů za hodinu ve výšce 2100 metrů. Když bylo jen 20 metrů nad zemí, zpomalilo na pouhých 2,7 kilometru za hodinu.
Ve výšce 20 metrů začal tzv. manévr nebeského jeřábu. Vozítko zavěšené na nylonových lanech se spustilo o 7,6 metru níže než zbytek modulu.
Když modul zaznamenal, že vozítko bezpečně přistálo v kráteru Jezero, pyrotechnicky vystřelené čepele přestřihly lana a zbytek lodi odletěl stranou, kde v bezpečné vzdálenosti od Perseverance také dopadl na Mars.
Během přistání nad vozítkem přeletovala planetární sonda Mars Reconnaissance Orbiter. Sonda od modulu obdržela podrobné technické informace, které během jeho přistání poslala na Zem. Vozítko na Marsu přistálo 18. února 2021 ve 21:55 našeho času.
Krátce po přistání se počítače vozítka přepnuly do nové fáze, zaměřené na zkoumání povrchu Marsu. Tím se automaticky spustila celá řada úkonů.
Jedna z vůbec prvních věcí, které Perseverance udělalo, bylo pořízení snímku přední a zadní kamerou jen několik minut po přistání. První fotografie vznikly skrz průhlednou vrstvu na čočkách, která kamery chrání před prachem, a byly nejprve v nízké kvalitě. Postupně ale vozítko pořídilo další snímky v lepším rozlišení. Navíc přenášelo obraz i zvuk z dalších kamer a mikrofonů, takže i široká veřejnost na Zemi mohla zažít, jaké to je, přistát na Marsu.
Mise vozítka na povrchu planety potrvá jeden marsovský rok. Ten odpovídá 687 zemským dnům nebo 669 marsovským. Jeden marsovský den má pak 24 hodin a 39 minut. Vědecký tým ze Země se proto v první části mise řídil tamním časem. Během těchto 90 marsovských dnů vozítko aktivovalo všechny své přístroje a ověřilo, že vše funguje, jak má.
Mise Perseverance na snímcích NASA. Úspěšné lety vrtulníku i odběr vzorků.
Na Mars zamířilo s vozítkem Perseverance také 43 trubičkových pouzder na odebrané geologické vzorky. Úkolem těchto pouzder je chránit odebrané vzorky po dobu deseti let, během nichž by se měly dostat zpět na Zemi. To představuje extrémně vysoké nároky na technologické zpracování těchto pouzder. Musí být velmi lehká, maximálně odolná, aby přežila požadavky zpáteční cesty, a naprosto čistá, aby si budoucí vědci mohli být jisti, že to, co analyzují, je stoprocentní vzorek z Marsu nekontaminovaný ničím, co má původ na Zemi.
Podle plánu si pro vzorky přiletí jiná sonda, která s nimi vyletí na oběžnou dráhu Marsu. To bude další výjimečná chvíle celé mise. Ještě nikdy žádná člověkem vyrobená sonda nestartovala z cizí planety. Na oběžné dráze si náklad vyzvedne třetí sonda, která vzorky povrchu Marsu dopraví až na Zemi. S cestou nazpět pomůže Evropská vesmírná agentura (ESA).
S vozítkem letěl na Mars taky speciální vrtulník Ingenuity, který byl technologicky nejvyspělejší součástí mise, protože zkoušel vůbec první let na cizí planetě. Poprvé se proletěl už 19. dubna 2021. Jednalo se o testovací let asi metr nad zemí, který trval okolo 30 minut. Zatím poslední, devatenáctý let vrtulník provedl 15. prosince. Ve vzduchu Ingenuity strávil celkem 34 minut a 31 vteřin a uletěl vzdálenost 3,86 kilometru.
Více o vrtulníku Ingenuity »
Mise, vědecké objevy i plány na vstup člověka na rudou planetu. Redakce Aktuálně.cz sleduje klíčové momenty výzkumu Marsu, na kterém se podílí řada zemí světa. Zobrazit více »
Texty: | Dominika Perlínová Štěpán Plaček Simona Frendrychová |
Grafika, animace a kódování: | Denis Chripák |
Zdroje: NASA/JPL-Caltech
3D modely: NASA/JPL-Caltech