Systém přerozdělování uprchlíků do všech zemí EU má pomoci těm státům, které v současnosti nesou největší břemeno migrační krize, a rozprostřít zátěž rovnoměrně po Evropě. Uprchlíci, kteří přijdou do Evropy, mají být zaregistrováni v takzvaných hotspotech. Jejichž součástí by měly být i ubytovací kapacity, kde uprchlíci počkají na vyřízení papírů, než budou přemístěni do jedné ze členských zemí Unie. Nemohou si vybírat do které, ale jejich zařazení může pomoci například znalost konkrétního jazyka nebo rodina v dané zemi. Dohromady se má takto přemístit až 160 tisíc uprchlíků. Každá členská země má přijmout určitý počet z nich na základě povinných kvót, které Evropská komise rozdělila podle počtu obyvatel, HDP, nezaměstnanosti jednotlivých států a také počtu žádostí o azyl v uplynulých čtyřech letech.
Problém:
Už samotný návrh povinných kvót vzbudil v několika zemích, především Polsku, Maďarsku, Slovensku a Česku, obrovský odpor. Maďarsko a Slovensko se proti kvótám dokonce odvolaly k soudu. Celý mechanismus ale nefunguje z jiného důvodu. Itálie a hlavně Řecko, ve kterých mají hotspoty fungovat, tvrdí, že se nechtějí stát odkladištěm pro tisícovky lidí. Členské státy podle nich nenabízejí pro uprchlíky volná místa a nejsou ochotné si je dostatečně rychle přebírat.
Ostatní členské státy naopak tvrdí, že si nemohou přebírat uprchlíky, protože:
1) hotspoty vůbec nefungují,
2) uprchlíci v nich nejsou, protože se okamžitě vydávají na cestu do Německa, pokud nejsou drženi v detenci,
3) uprchlíci nechtějí být přesídleni do jiné země než Německa, Rakouska, Dánska nebo Švédska.
Fakta:
218 lidí bylo přemístěno z Řecka, státy přitom nabízejí dohromady aktuálně 1081 volných míst.
279 uprchlíků přemístěno z Itálie, k okamžitému využití nabídly státy už 966 míst.
Česko má v rámci přemístění přijmout 4306 uprchlíků. Po dlouhém zdráhání na začátku února nabídlo prvních 20 volných míst Řecku a 10 Itálii.
Provoz pěti hotspotů v Řecku se podle Evropské komise „rozjíždí jen velmi pomalu“. Za plně funkční lze považovat dva (všechny měly být v provozu na konci listopadu). V Itálii fungují tři z šesti. Tam ale není v současnosti velký migrační tlak, a proto jsou kapacity dostačující.
Pro Evropu je klíčové, aby se migranti a uprchlíci do Řecka nebo Itálie nejlépe ani nedostali. Evropští lídři proto vsázejí na dohodu s Tureckem. Na summitu EU s Tureckem, který se konal 7. března, předložil turecký premiér evropským lídrům nečekaně nový návrh, který určuje to, co má Ankara zařídit a co za to od EU dostane.
EU od Turecka očekává:
• přijetí všech nelegálních migrantů, kteří z Turecka připluli na řecké ostrovy
• poskytování lepšího zázemí uprchlíkům v Turecku, včetně dostupného vzdělání a přístupu na pracovní trh
• snahu rozbíjet sítě převaděčů
Turecko požaduje:
• zvýšení finanční pomoci na šest miliard eur na zajištění lepších podmínek pro uprchlíky na jeho území
• za každého navráceného Syřana do Turecka přesídlení jednoho Syřana z tureckého uprchlického tábora do některé členské země na základě kvót
• urychlení příprav plánu na vznik bezvízového styku Turecka v Evropě s cílem zrušit vízovou povinnost do června 2016
• co nejrychlejší otevření nových přístupových kapitol
Tento mechanismus by úplně změnil dosavadní řešení migrační krize. Měl by odradit jak migranty, tak uprchlíky, aby se vůbec do Řecka vydávali, protože budou mít jistotu, že se stejně vrátí zpět do Turecka. Pokud tedy opravdu utíkají před válkou, jediná jejich cesta do Evropy by vedla přes uprchlický tábor v Turecku, pokud jsou to ekonomičtí migranti, nemusí to ani zkoušet.
Komplikovanější je to s podmínkami, které si Turecko klade. Ale nic z toho, co Ankara požaduje, není pro Evropu vyloženě nepředstavitelné. Jelikož se peníze uvolňují na konkrétní projekty spojené se zlepšením životní úrovně uprchlíků v Sýrii, nemá Evropa výraznější problém nést svůj podíl. Jednání o návrhu pokračují až do evropského summitu, který je naplánovaný na 17. a 18. března.
Fakta:
Turecko samo nese velké břemeno migrační krize, hostí více než 2,5 milionu uprchlíků ze Sýrie.
EU už schválila pomoc Turecku ve výši 3 miliardy eur. Obě strany se dohodly, že moře pomohou hlídat jednotky NATO.
Počet Syřanů přicházejících do Turecka z Libanonu a Jordánska se ale snížil po 8. lednu, kdy Ankara zavedla vízovou povinnost pro Syřany přicházející do Turecka ze třetích zemí. Dne 15. ledna umožnila turecká vláda Syřanům, kteří získali v Turecku dočasnou ochranu, vstup na trh práce. Řecko ve středu také vrátilo do Turecka prvních 308 nelegálních migrantů, kteří použili Turecko jako tranzitní zemi.
V rámci ochrany vnějších hranic se evropští lídři dlouho nemohli dohodnout na uzavření takzvané Balkánské trasy, jejíž návrh teprve schválili den před summitem s Tureckem. Zároveň se ale očekává, že se rychle vytvoří alternativní trasa přes Bulharsko nebo Albánii.
Za ochranu vnějších hranic EU zodpovídá každý stát, který tyto hranice má. Podle schengenských pravidel musí země zajistit, aby byla schengenská hranice překračována pouze na označovaných přechodech, a dokonce během jejich otevírací doby. Pokud to stát nezvládá, pomáhají mu jednotky evropské agentury pro ochranu hranic Frontex. Každý stát má právo povolat i takzvané RABIT, neboli speciální jednotky Frontexu pro posílení ochrany hranice.
Problém:
Maďarsko dodržování schengenských pravidel zaručilo postavením plotu z ostnatého drátu, Řecku se ale námořní hranice chrání daleko hůř. I když mnozí namítají, že by se ubránit dala snadno, protože uprchlíci využívají jen několik tras na ostrovy, které jsou Turecku nejblíže. Nicméně i přesto, že Řecko evidentně nezvládalo hranici ochránit, nechtělo dlouhou dobu požádat o pomoc Frontexu. Atény tvrdily, že podle ústavy má chránit řeckou hranici pouze řecká armáda. O jednotky RABIT už přitom Řecko požádalo v roce 2010, kdy potřebovalo pomoc se zajištěním pozemní hranice s Tureckem. K podání žádosti o pomoc Řecko tentokrát doslova přinutily ostatní země až na konci listopadu, když začaly hrozit, že ho suspendují ze Schengenu. Dlouhou dobu ale stejně trvalo, než získaly jednotky Frontexu od Řecka mandát k nějakým akcím.
Fakta:
Hodnotící zpráva Frontexu i Evropské komise našla mnoho pochybení, kterých se Řecko při ostraze hranic dopouští. Ostatní státy tak daly Řecku tři měsíce na nápravu. Pokud Řecko do 12. května nezavede do praxe 50 doporučení, která pro zlepšení ochrany hranic dostalo, Evropská komise dá na stůl návrh na spuštění článku 25 Schengenské regulace. Ten dovoluje členským zemím zavést hraniční kontroly až na dobu dvou let, tedy de facto odříznout Řecko ze Schengenu.
V polovině prosince Evropská komise také navrhla státům zřídit společnou Evropskou pohraniční a pobřežní stráž, která by měla být daleko lépe vybavená než Frontex a hlavně by mohla po hlasování kvalifikovanou většinou zasáhnout na určité hranici i bez povolení daného státu. Zatím to ale vypadá, že zatímco vytvoření společné stráže státy schválí ještě do konce června, klauzule o možnosti zasáhnout i bez souhlasu konkrétního státu z dohody nejspíše vypadne.
Migrační krizi vyřešit nikdy úplně nepůjde, dokud se nevyřeší její příčina – občanská válka v Sýrii. Jedná se ale o velmi ambiciózní cíl, který evropští lídři nemohou vyřešit sami. Na summitech se ho proto dotýkají jen okrajově a řeší ho na mezinárodní úrovni. Ukončení konfliktu a budoucnost Sýrie si ale světoví hráči představují různě.
Problém:
V Sýrii nebojuje dobro proti zlu, ale několik skupin proti sobě, které jsou navíc podporované každá jinými mocnostmi. V Sýrii bojuje syrská armáda, stovky povstaleckých skupin, skupiny spojené s Al-Káidou i teroristická organizace Islámský stát.
Na straně syrského prezidenta Bašára Asada a jeho armády je Rusko, regionální mocnost Írán a jí podporované libanonské šíitské hnutí Hizballáh. Pád Asada by si přálo naopak Turecko a Saúdská Arábie. Celou situaci ještě zkomplikovalo sestřelení ruské stíhačky Tureckem, což napětí v regionu dále zvýšilo.
Evropa si už přes původní neochotu Francie dokáže představit, že Asad bude hrát v poválečné Sýrii nějakou roli, ale pouze dočasnou.
USA podporují takzvanou umírněnou syrskou opozici. Americký prezident Barack Obama si přeje před odchodem ze své funkce hlavně to, aby se zapsal do dějin jako mírotvorce, a tlačí na mír v Sýrii, třeba i s Asadem.
Fakta:
Všechno začalo v březnu 2011. Ve městě Dará na jihu země i dalších městech propukly protivládní demonstrace, kde lidé žádali odstoupení prezidenta Bašára Asada a konec téměř půlstoletí trvající vlády strany Baas. Nepokoje se postupně rozrostly do rozměrů občanské války, která si vyžádala 270 000 mrtvých a miliony uprchlíků.
Mezi zásadní milníky posledního vývoje patří 27. září 2015, kdy Francie zahájila letecké útoky proti pozicím IS, o tři dny později zahájilo letecké údery Rusko, které však kromě Islámského státu, o kterém hovoří jako o hlavním nepříteli, bombarduje především jiné skupiny syrské opozice.
V roce 2016 se po několika bezvýsledných kolech jednání v minulých letech podařilo dohodnout v Sýrii příměří. Za jeho vyhlášením ale de facto stojí USA a Rusko, které k jeho dodržování nutí válčící strany. „Zastavení bojových akcí“ začalo platit 26. února a v podstatě se dodržuje. Souhlasil s ním Asad, opoziční skupiny a také Kurdové ovládající sever země. Příměří se netýká radikálních skupin, jako je Islámský stát a fronta An-Nusra, která se hlásí k Al-Káidě. Jednání o míru by měla začít devátého března v Ženevě.
Zdroje fotografií: Reuters | ČTK | Aktuálně.cz | Zdeněk Chaloupka