Milovaný vůdce byl zločinec. Před 60 lety Chruščov odhalil Stalinův kult osobnosti

Chruščovův tajný projev o Stalinovi

Před 60 lety, 25. února 1956, přednesl sovětský vůdce Nikita Sergejevič Chruščov na 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu několikahodinový projev nazvaný "O kultu osobnosti a jeho následcích“.

Odhalil v něm řadu zločinů sovětského diktátora Josifa Stalina, který má podle historiků na svědomí miliony obětí – ať už šlo o uměle vyvolaný hladomor, rozsáhlá zatýkání, mučení a vraždění „nepřátel lidu“ či jejich deportace do gulagu, tedy systému koncentračních a pracovních táborů v SSSR.

Základem projevu byly závěry zvláštní komise, kterou nechal Chruščov zřídit v roce 1955 a kterou vedl bývalý stalinista a akademik Pjotr Pospelov. Projev byl v plném znění zveřejněn až v roce 1990.

Chruščovovo vystoupení, tři roky po Stalinově smrti, zahájilo dobu některých pozitivních reforem, včetně zlepšení bytové situace a propuštění statisíců politických vězňů, nicméně na skutečné tání nedošlo – ostatně ještě téhož roku se sovětské vedení rozhodlo násilně potlačit maďarské povstání proti stalinské diktatuře a sovětské okupaci.

Stalin, krutovláda a kult osobnosti

„Ústřední výbor strany se po Stalinově smrti začal přísně a důsledně orientovat na objasňování nepřípustnosti glorifikace jedné osobnosti a její připodobňování jakémusi nadčlověku s nadpřirozenými vlastnostmi boha, neboť něco takového je duchu marxismu-leninismu cizí. Tento člověk pak jakoby všechno ví, všechno vidí, za všechny myslí a všechno může dělat; ve svém jednání je neomylný.“ Z tajného projevu Nikity Chruščova

„Ten, kdo se mu (Stalinovi) stavěl na odpor nebo se snažil dokazovat svůj názor, byl předem odsouzen k vyloučení z řídícího kolektivu a k pozdější morální i fyzické likvidaci.“ Z tajného projevu Nikity Chruščova

„Stalinova zvůle ve vztahu ke straně a k jejímu výboru se zvlášť projevila po XVII. sjezdu strany, který se konal v roce 1934. (…) Bylo zjištěno, že ze 139 členů a kandidátů ústředního výboru strany, zvolených na XVII. sjezdu, bylo zatčeno a zastřeleno (hlavně v letech 1937 a 1938) 98 osob, tedy 70 procent.“ Z tajného projevu Nikity Chruščova

„Docházelo k takovým praktikám, že v lidovém komisariátu vnitra se sestavovaly seznamy osob, jejichž případy náležely projednání před vojenským senátem, a předem se jim určovala míra trestu. Ježov tyto seznamy zasílal osobně Stalinovi k odsouhlasení navrhované míry trestů. V letech 1937 a 1938 bylo Stalinovi zasláno 383 takových seznamů na mnoho tisíc stranických, státních, komsomolských, vojenských a hospodářských pracovníků a Stalin k tomu dal souhlas.“ Z tajného projevu Nikity Chruščova

„Když Stalin říkal, že nějakého člověka je třeba zatknout, pak bylo třeba uvěřit, že je to ‚nepřítel lidu‘. A Berijova banda, která řádila v orgánech státní bezpečnosti, se mohla přetrhnout, aby dokázala vinu zatčených osob a správnost jí falšovaných materiálů. Ale jaké důkazy se uváděly? Doznání zatčených. A vyšetřovatelé na nich tato „doznání“ vymáhali. Jak je však možné od člověka získat doznání ze zločinů, které nikdy nespáchal? Jenom jedním způsobem – použitím fyzického násilí, trýzněním, zbavením rozumu a ztrátou vědomí, zbavením lidské důstojnosti. Tak se získávalo údajné „doznání“.“ Z tajného projevu Nikity Chruščova

„Vezměte si naše historické a válečné filmy či některá literární díla, věru se z jejich čtení dělá nanic. Vždyť všechny byly určeny, aby propagovaly právě tuto verzi na oslavu Stalina jako geniálního vojevůdce. Vzpomeňte si třeba jen na film Pád Berlína. Aktérem je tam jenom Stalin.“ Z tajného projevu Nikity Chruščova

Stalinův kult v Československu

Po únoru 1948 se kult Josifa Vissarionoviče Stalina plně rozvinul i v Československu. Jeho glorifikace naplno propukla v následujícím roce v souvislosti s oslavami Stalinových 70. narozenin – 21. prosince 1949. Od „lidu Československa“ obdržel stovky darů a mimo jiné byly položeny základní kameny pro monumentální pomník na pražské Letné.

Pomník měl podobu postav stojících za sebou (tzv. fronta na maso) s generalissimem Stalinem v čele. Stalin se odhalení pomníku 1. května 1955 ovšem již nedožil (zemřel 5. března 1953 v Moskvě). Po Chruščovově odhalení Stalinova kultu osobnosti byli čeští komunisté nuceni pomník odstranit. K tomu došlo v listopadu roku 1962. Celý pomník byl opakovaně odstřelovaný.

Budování kultu Klementa Gottwalda

V komunistickém bloku se po 2. světové válce uctíval nejen Stalin sám, ale kult se vytvářel i u místních vládců v nově vzniklých socialistických zemích. V Československu se po roce 1948 stal glorifikovaným stranickým symbolem Klement Gottwald. Byly po něm pojmenovávány instituce, ulice, na Gottwaldov bylo komunisty v roce 1949 přejmenováno město Zlín.

Gottwaldova pohřbu 19. března 1953 se zúčastnily statisíce lidí a jeho tělo bylo balzamováno a uloženo v mauzoleu na Vítkově. Tělo bylo v letech 1953 až 1962 vystavováno návštěvníkům podobně jako Leninovo. V současnosti jsou jeho ostatky uloženy na Olšanských hřbitovech, kam jej chodí uctívat o výročích jeho příznivci dodnes.

Zbožšťování masových vrahů

Zpravidla kolem všech hlavních vůdců různorodých totalitárních režimů 20. století vznikal kult osobnosti, který měl často podobu zbožštění. Vůdce zpravidla přináší spásu, miluje všechen lid a ve svých činech i rozhodnutích je bezmezně moudrý. Náboženské rozměry měla i úcta k Mao Ce-tungovi, zakladateli čínského komunistického státu, který se stal zosobněním politického teroru a zvěrstev kulturní revoluce a na svědomí měl desítky milionů životů.

Okouzlení vyvolával také Adolf Hitler, jehož kult osobnosti dosáhl vrcholu na začátku 2. světové války. Tehdy v Německu málokdo pochyboval o tom, že Hitler je skutečně tím vyvoleným Vůdcem německého národa. Původ Hitlerovy přitažlivosti vysvětloval Herman Göring: „V čem spočívá tajemství bezchybné jistoty Adolfa Hitlera, jeho obrovského vlivu na německý národ? Leží v jeho lidské dobrotě, v síle jeho charakteru nebo jeho jedinečné skromnosti? Myslím si, že v tomto muži je cosi nepopsatelného, nepochopitelného, a kdo to necítí, nemůže to pochopit; neboť my milujeme Adolfa Hitlera, protože hluboce a neochvějně věříme, že nám byl seslán Bohem, aby zachránil a spasil Německo.“ S postupujícími válečnými porážkami se bořil i Hitlerův mýtus, přesto mu někteří jedinci věřili až do samého konce nacistického Německa.