Dokáže EU zkrotit novými opatřeními globální oteplování? Prohlédněte si data k tání ledovců a emisím
Oteplování planety postupuje. A může narůstat dál
Roky 2015 i 2016 byly nejteplejší v historii měření. Vše nasvědčuje tomu, že se k nim zařadí i rok 2017. Od roku 1910 stoupla globální teplota o téměř 1,5 °C, tempo oteplování se však dramaticky zrychlilo po roce 1980 a neustále se zvyšuje. Deset nejteplejších let bylo od roku 1881, kdy byla k dispozici první pravidelná měření, zaznamenáno po roce 2000. Nárůst teplot může do roku 2100 činit 1,7 až 4,8 °C ve srovnání s průměrem let 1986–2005.
Časová řada na modelu Země ukazuje průměrnou změnu globálních teplot zemského povrchu od roku 1885 do roku 2015. Tmavě modrá označuje oblasti, jež byly chladnější než průměr, tmavě červená označuje oblasti, které byly teplejší než průměr.
Graf nahoře znázorňuje změnu globální teploty povrhu Země ve vztahu k průměrným teplotám v letech 1951 až 1980. Deset nejteplejších let ze 136 let trvajícího měření teplot se odehrálo po roce 2000 (s výjimkou mimořádně teplého roku 1998). Úplně nejteplejší byl dosud rok 2016.
Zdroj: NASA
Tání ledu v Arktidě
Satelitní datový záznam, který byl spuštěn v roce 1978, ukazuje, že v Arktidě skutečně probíhají rychlé změny, při kterých dochází k výraznému poklesu zalednění. Naproti tomu na Antarktidě zalednění narůstá navzdory globálně se zvyšujícím teplotám, nicméně v pomalejším tempu, než probíhá tání ledu v Arktidě.
Rozsah ledu minimum – 30. 3. 2016 (12,9 mil. km²) maximum – 30. 3. 1982 (14,8 mil. km²) Oranžové a červené linie značí rozsah zalednění (s alespoň 15 % ledu) v minulosti a současnosti.
Rozsah zalednění
0% 
100%
Modrobílá škála ukazuje rozsah zalednění k 30. březnu 2017 (13,3 mil. km²). Oranžové a červené linie značí rozsah zalednění (s alespoň 15 % ledu) v minulosti a současnosti.
Zdroj: NASA
Tající ledovec plní jezero v Kyrgyzstánu. Hrozí katastrofa
Jezero Petrov se nachází ve východní části Kyrgystánu. Jezero je zásobeno vodou ze sousedícího ledovce. Problémem oblasti je blízkost zlatého dolu Kumtor a zejména úložiště odpadů, která vznikají při kyanidovém louhování. Při případné průtrži hráze může toxický odpad kontaminovat rozsáhlý prostor v údolí řeky Naryn, největšího toku Kyrgyzstánu, jehož vodním zdrojem jsou právě ledovce v centrální části pohoří Ťan-Šan.
Zdroj: Bohumír Janský, PřF UK
Snižování emisí: Jak EU plní stanovené cíle
• V roce 2014 produkovaly země EU o 23 % méně emisí ve srovnání s rokem 1990. Unie by tak mohla splnit jeden ze svých cílů stanovených v rámci strategie Evropa 2020.
• K poklesu přispěly všechny sektory s výjimkou dopravy a letectví. Globální nárůst teplot přesto pokračuje: rok 2016 byl nejteplejším v historii měření.
• V roce 2014 kryly obnovitelné energie 16,0 % spotřeby energií v EU, v roce 2004 to bylo pouze 8,5 %. Za stejné období stoupla produkce elektrické energie z obnovitelných zdrojů z 14,4 % na 27,5 %.
• V oblasti dopravy představoval v roce 2014 podíl obnovitelných energií na spotřebě 5,9 % ve srovnání s jedním procentem v roce 2004.
• V roce 2014 EU spotřebovávala o 12 % méně primárních energií (uhlí, ropa, zemní plyn, uran a přírodní obnovitelný potenciál, jako je slunce, voda, vítr, biomasa, geotermální energie) než v roce 2005.
• EU je ovšem stále silně závislá na importu energií z nečlenských zemí, v roce 2014 tato dovezená energie představovala 53,5 % celkové spotřeby unie. Hlavním dodavatelem bylo Rusko. Zasloužilo se o 29,9 % dovozu plynu, 25,6 % dovozu ropných produktů a 25,9 % pevných paliv.
Cíle EU ohledně omezení globálního nárůstu teplot
V roce 2009 se Evropská unie rozhodla udržet průměrný globální nárůst teplot pod hranicí 2 °C ve srovnání s předindustriální érou, a to na základě snížení emisí skleníkových plynů. Její snahy v roce 2015 podpořila celosvětová klimatická konference v Paříži, na níž se účastníci zavázali, že omezí nárůst teplot alespoň o 1,5 °C ve srovnání s předindustriální érou. EU přijala strategii Evropa 2020, která má za cíl přeměnit unii v takzvanou nízkouhlíkovou ekonomiku, založenou na obnovitelných zdrojích energie a zvýšení energetické účinnosti.
Strategie Evropa 2020 stanovuje tři hlavní cíle. Ty mají být splněny už do tří let:
• Redukce emisí skleníkových plynů o 20 % ve srovnání s úrovní roku 1990
• Navýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě energie o 20 %
• Opatření ke zvýšení energetické účinnosti o 20 %
Pokles objemu emisí v rámci EU v letech 1990–2014
Graf představuje celkový objem emisí včetně letecké dopravy a nepřímých emisí, s výjimkou emisí z využívání půdy a lesnictví.
100
100
95
Cílem pro rok 2020
je snížení emisí o 20 %
90
85
80
80
77,1
75
70
1990
1993
1996
1999
2002
2005
2008
2011
2014
2020
Zdroj: Eurostat
Emise v členských zemích EU (v milionech tun ekvivalentu CO2)
Emise skleníkových plynů v jednotlivých zemích EU (včetně letecké dopravy a nepřímých emisí, s výjimkou tzv. LULUCF – emisí z využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví), 1990–2014 (v milionech tun ekvivalentu CO2).
Zdroj: Eurostat
Emise skleníkových plynů podle sektorů (EU 28, 2014, v mil. tun)
Největší podíl na emisích skleníkových plynů v Evropské unii má spalování fosilních paliv v energetice, následuje sektor dopravy.
 | Spalování fosilních paliv v energetice | 1246 | |
 | Spalování fosilních paliv v dopravě | 889 | |
 | Ostatní | 697 | |
 | Spalování fosilních paliv ve zpracovatelském průmyslu | 492 | |
 | Zemědělství | 435 | |
 | Průmyslové procesy | 373 | |
 | Nakládání s odpady | 146 | |
 | Letectví | 137 |
Použité zdroje: NASA | Eurostat | Bohumír Janský, PřF UK | Shutterstock
NASA ukázala vliv člověka na proměnu Země