SEDM
Aneb 7 argumentů proti vládě s VV
Sjezd Věcí veřejných potvrdil, že tato strana není schopna žádné sebereflexe, že nehodlá veřejnosti vysvětlit své skandály, že se není ochotna odstřihnout od vlivu Víta Bárty a ABL. Naopak neustále svaluje vinu za vlastní problémy na koaliční partnery. Věci veřejné se z ničeho nepoučily. I nadále tak hrozí být zdrojem permanentní koaliční krize. Proto není v zájmu občanů České republiky, vlády, ani ODS, aby byly dále součástí kabinetu.
Je přitom evidentní, že skutečným důvodem odchodu VV z vlády není a nemůže být běžný koaliční spor o amalgámové plomby, ale hluboké potíže této strany. Potíže, které odmítá jakkoli řešit. Potíže, které snížily její důvěryhodnost na minimum a jež zprostředkovaně snižují důvěryhodnost vlády jako celku a zejména důvěryhodnost ODS coby její nejsilnější složky.
Nepřijatelná je reakce VV na jejich potíže. Věci veřejné nevysvětlily a zřejmě nehodlají nijak vysvětlovat své skandály.
Nehodlají vysvětlit, jak to bylo s Bártovými obálkami a proč Radkem Johnem dosazený nový šéf protikorupční policie brzdil vyšetřování této korupční kauzy.
Nehodlají vysvětlit, jak to bylo s Babákovým "čarováním" při stranickém financování a kde vzal miliony na sponzorování Věcí veřejných.
Nehodlají vysvětlit, jak to bylo s etickým kodexem, s návodem na financování strany skrze předražené veřejné zakázky a odměňováním věrných z veřejných prostředků.
Nehodlají vysvětlit, jak to bylo s nezákonným sledováním politiků ODS agenturou ABL.
Nehodlají vysvětlit, co znamená věta z etického kodexu, že strana je povinna vrátit Vítu Bártovi vloženou investici.
Nehodlají vysvětlit ani jedinou ze svých afér, z nichž každá dosahuje rozměrů, proti nimž je příběh Lájose Bácse historkou ze skautské kroniky.
Věci veřejné zkrátka nehodlají nic vysvětlovat. Naopak se neustále snaží ze svých problémů obviňovat ODS. Další vládní spolupráce s nimi je proto dle mého názoru z principu nemožná.
Byl jsem mezi prvními, kdo po propuknutí skandálu s korumpováním poslanců a plánem Víta Bárty na infiltraci veřejné moci prostřednictvím VV a ABL žádal odchod Věcí veřejných z vlády. Mám za to, že další vývoj mi dává plně zapravdu a věřím, že s tímto názorem jsem nebyl a nejsem v ODS osamocen.
ODS vždy byla stranou, ve které se o zásadních otázkách svobodně diskutovalo. Stále věřím, že i nyní je v ODS vůle k diskusi a proto předkládám k vnitrostranické debatě tento pohled, který stručně shrnuje mou analýzu situace a důvody, pro které je koexistence ODS a VV v jedné vládě podle mého nemožná. Tyto důvody jsou systémové a dlouhodobé. Spor o dílčí otázky zdravotnické reformy, jakkoli důležitý, je pouze jedním z mnoha aktuálních důsledků těchto příčin. Pokud by VV měly z vlády odejít nikoli kvůli hlubokým vnitřním problémům a skandálům této strany, ale kvůli sporu o placení plomb a způsob určování nadstandardů, veřejnost by to nepochopila. A právem by ODS odsoudila coby pokryteckou stranu. Coby stranu, která se smíří s korupcí, manipulací s veřejnými zakázkami a nejasným stranickým financováním Věcí veřejných, ale nesmíří se s jiným, "sociálnějším" pohledem na reformu. V důsledku by takový pokrytecký způsob odchodu z vlády prospěl pouze VV, kterým by umožnil zamést jejich aféry pod koberec. ODS by naopak tvrdě poškodil.
Je třeba jasně pojmenovat příčiny krize a neschovávat hlavu do písku. Je třeba, abychom v ODS o důležitých otázkách opět svobodně diskutovali, tak jako po uplynulých 20 let, abychom se nebáli odlišných názorů a neoznačovali jejich nositele jako nepřítele. Postavme se k věci čelem a nehledejme zástupné důvody. Pouze naprostá otevřenost nám může vrátit důvěru veřejnosti, udržet ODS právo vládnout do konce volebního období a umožnit vyhrát ještě nějaké volby. Ty krajské nejsou tak daleko.
Příčiny permanentní krize vládnutí s VV lze shrnout do jedné věty:
Věci veřejné představují vše, co ohrožuje samu podstatu mise ODS
Tuto větu podporuje 7 systémových argumentů:
Věci veřejné
1. představují návrat na počátek devadesátých let, před dobu vzniku ODS, kdy neexistovaly standardní strany, a kdy vládla představa, že "věci veřejné" budou spravovány nikoli skrze parlamentní demokracii, ale budou je přímo řešit „osvícení“ vůdci
2. jsou pseudomoralistickou, pokryteckou sektou, která svůj úspěch založila na tom, že označila ODS za "politického dinosaura", za čisté zlo a nechce se tohoto paradigmatu vzdát
3. jsou stoprocentně populistickým uskupením, které nemá žádný program, ani ukotvení ve standardním spektru, ale udělá vždy to, co právě říkají průzkumy a spojí se ke svému prospěchu s kýmkoli
4. opět přišly s ideologií, která mluví o "nemravných reformách okrádajících občany", místo reforem VV staví na 1. místo "očistu", místo svobody represi - tím se zásadně liší od ODS, ale i od TOP 09
5. představují zásadní popření dvacetiletého boje ODS za svobodu soukromí, celou svou existencí, svojí teorií i praxí popírají 1. Poděbradský artikul, který představuje zcela základní a trvalou ideovou hodnotu ODS
6. jsou pro stát nebezpečnou skupinou praktikující "politiku černých šerifů", která po vzoru bolševiků obsazuje a zneužívá bezpečnostní aparát, která neustále obviňuje druhé z korupce, ale přitom brání policii šetřit vlastní korupční kauzy
7. jsou sice "malou novou stranou", ale svým vládním angažmá natolik frustrují občany, že paradoxně vyvolávají stále sílící volání po totální změně polistopadového režimu, jehož je ODS konstitutivní součástí
Tyto argumenty lze shrnout slovy velkého státníka Winstona Churchilla:
KDYŽ SKONČÍ VÁLKY OBRŮ, ZAČNOU VÁLKY TRPASLÍKŮ
Skutečně, VV se dostaly do parlamentu jen díky tomu, že v roce 2009 vznikl chaos, který ODS nezavinila, ale který ji poškodil, protože posílil volání po "změně", po nových malých stranách, když ty staré a velké se neumějí dohodnout na vládě. Nyní VV coby "nová malá strana" působí ve vládě chaos, za který ODS opět nemůže, ale doplatí na něj, protože ona bude opět symbolem nedohody a nevládnutí. Je třeba tuto neblahou sestupnou spirálu vedoucí od obrů k trpaslíkům přetnout, rozejít se s ministry za VV a pak ve vládě ukázat akceschopnost, která vrátí lidem důvěru ve standardní strany. ODS teď nebojuje jen o další okamžik, o každé nové ráno u moci, bojuje vůbec o svou existenci i o budoucnost standardní demokracie v České republice.
