Drobná žena jakoby snad neznala význam slova klid. Alespoň podle zmínek v médiích, které ji citují - tu jak diskutuje na odborném semináři, tu jak hovoří o sociálním postavením Romů, jindy jak v roli ředitelky unikátního brněnského Muzea romské kultury otevírá zase novou expozici.
O rodině
Dokáže být až nepříjemně otevřená; zážitky, které ji kdysi sužovaly, dnes popisuje s citem, ale věcně - snad aby povzbudila další příslušníky svého etnika nestydět se a být hrdý na to být Romem.
Sama to tak dlouho necítila - byť patří z půlky k významné moravské rodině Holomků. Její děda Tomáš Holomek byl mimochodem první romský vysokoškolák. Z osady Svatobořice na Kyjovsku dokázal ujít cestu, jakou žádný Rom před ním.
V jeho šlépějích pak pokračoval Janin tatínek Karel Holomek, polistopadový poslanec České národní rady (kandidoval za Občanské hnutí). Muž, který se z politických důvodů musel po roce 1968 živit jako řidič či stavbyvedoucí na ropovodu, patří k významných představitelům českého samizdatu; založil i vlastní samizdatové nakladatelství. Dnes sedí ve vládní radě pro záležitosti romské komunity.
O těžkém přijímání vlastního já
Infobox
V KOSTCE:
- Jana Horváthová, rozená Holomková, se narodila v Brně v roce 1967.
- Je vdaná, má dvě děti, manžel je lékař.
- Absolventka Filozofické fakulty MU v Brně, obhajovala diplomovou práci na téma Integrace a asimilace svatobořických Romů.
- V roce 1990 získala titul PhDr a zároveň i červený diplom.
- V roce 1997 dokončila specializační studium muzeologie, opět na filozofii v Brně.
- Pracovala jako lektorka v Muzeu města Brna, byla tajemnicí pro kulturu a školství Romské občanské iniciativy, od roku 1991 působí v Muzeu romské kultury, jehož je dnes ředitelkou. V roce 1999 navíc pracovala jako dramaturgyně ČT-Brno.
- Od roku 1997 pravidelně přednáší v projektu Romského vzdělávání na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, etnologii vykládá studentům v Brně, lektoruje učebnice dějepisu a literatury pro Ministerstvo školství.
- Je autorkou několika publikací, například Kdo byli čeští Romové (z roku 2000) či Utrpení Romů v době druhé světové války (2003).
POHLEDNICE
ZDE si prohlédněte prezentaci unikátního muzea."Ale já jsem se za to, že jsem Romka, tak hrozně styděla, že jsem to vnímala jako nějakou kletbu a nahlas jsem o tom raději ani nepřemýšlela," svěřila se před lety Literárním novinám Jana Horváthová.
Zlomem se stala vysoká škola. Tehdy ještě Jana Holomková studovala v Brně historii a se zvyšujícím se vzděláním si stále více uvědomovala, kým je. "Vzdělání pro mě bylo jakýmsi štítem, který jsem mohla nastavit proti posměškům a ponižování, že jsem jen hloupá Romka. Když už jsem byla na vysoké škole, tak jsem se mohla na sebe podívat zpříma - což jsem jako malá, zakomplexovaná holka nemohla."
Nahrálo ji i to, že v profesorském sboru potkala Ctibora Nečase - historika, který se léta věnoval dějinám Romů. Tehdy sháněl studenty, kteří by mu pomohli s podklady k jeho vědecké práci. "Dokonce jsem si přečetla, jak psal o mé rodině, o Holomcích... A to mi hodně pomohlo skutečně si uvědomit, kdo jsem."
Nebylo to poprvé, ani naposledy, kdy zázemí Janu Horváthovou výrazně nasměrovalo. Velká část její rodiny zahynula za války v Osvětimi a téma romského holokaustu je pro historičku velkou výzvou dodnes. V roce 2004 se pustila do záchranného výzkumu vzpomínek mezi romskými seniory - pamětníky 2. světové války.
O holokaustu a nepochopení
Na 24. červenec pak romské muzeum ve spolupráci s Dokumentačním a kulturním střediskem německých Sintů a Romů, které pracuje v Heidelbergu, připravilo vernisáž výstavy s názvem Romský holokaust.
"Výstava je tvořena 80 panely, které seznamují s osudy Romů nejen v Německu, ale i v dalších okupovaných či kolaborujících státech," píše se v pozvánce.
Výstava je k vidění v konferenčním sále Kanceláře veřejného ochránce práv Otakara Motejla v Brně; paradoxně se však podpoře města netěší. Brněnský magistrát ji odmítl finančně podpořit. Důvod? Nelíbil se jim jeden z panelů, který zobrazuje situaci v ústecké Matiční ulici a je dokladem dnešního "pronásledování" Romů.
"Brno výstavu neomaleně zpochybnilo a nepodpořilo ji. Co k tomu říct... je to jen doklad, jak je romský holocaust stále zcela neznámý a kolik předsudků panuje i mezi takzvanými autoritami," komentovala situaci v místním tisku Horváthová.
O umění a boji o dotace
O tom se ostatně mohla na vlastní kůži přesvědčovat až do roku 2005, kdy se Muzeum romské kultury po mnoha peripetiích stalo státní příspěvkovou organizací.
Původně vzniklo (v roce 1991) jako nevládní nezisková organizace z iniciativy romských intelektuálů, mezi nimi i Horváthové.
Od počátku se snaží především budovat sbírkové fondy, dokumentuje kulturu a dějiny Romů. Vůbec to není jednoduché, protože Romové - tradiční kočovníci - si téměř všechno své kulturní dědictví předávají ústně. Psaná romská literatura vychází ve větší míře až po roce 1990, podobně je to s výtvarným uměním.
"Samozřejmě se to nevzalo jen tak odnikud. Romové vždycky zdobili své příbytky, malovali je zvenku i zevnitř, své vozy pojednávali vždy výtvarně a vyřezávali na nich různé motivy. Ale malování obrazů začíná až nedávno - až k tomu mají podmínky a materiál," upozorňuje Horváthová.
Muzeum fungovalo téměř deset let v provizorních prostorách. Jen těžko shánělo sponzory. Žilo z grantů, o které muselo zas a znova žádat. Chyběly finance na sekretářku, údržbáře, ekonomku či stálou pokladní.
Až v roce 2004 vláda rozhodla vzít ústav pod svá křídla a přidělila mu stálou roční dotací kolem 8 milionů korun.
O kuriózním překvapení
Muzeum zabírá Janě Horváthové vůbec nejvíc času. "Jako vystudovaný muzeolog a historik mám touhu udržet i to, co zaniká, aby to úplně nezmizelo. Z tohoto hlediska je to muzeum pro mne taková pojistka, aby po Romech alespoň něco zůstalo," svěřila se Horváthová.
Kromě toho publikuje, sbírá výpovědi Romů i jejich umění, věnuje se rodině. Devětatřicetiletá Horváthová je vdaná, má dvě dcery. Její manžel Vladimír patří k etniku východoslovenských Romů a pracuje jako kardiochirurg.
Menší kuriozita závěrem: Sama Horváthová žila dlouho v domnění, že její manžel je jediným romským lékařem v Česku. Není to pravda. Na lékařský diplom dosáhla ještě Olga Rostášová: Lékařka-diabetoložka. Což rodina zjistila z publikace Roma Rising/Romské obrození, která vznikla v Česku z peněz USA.
