Praha - V Darwinově muzeu v Moskvě právě probíhá výstava poněkud naivistických kreseb. Pokud by někdo od takto pojmenované muzejní instituce čekal jiné aktivity, snad vezme expozici na milost poté, co se dozví, že autory kreseb jsou - lidoopi.
Vystavené obrázky kreslené gorilami, šimpanzy a orangutany, získává už od roku 1994 Marina Vančatová, externí pedagog z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Jezdí do zoologických zahrad v Praze, Liberci, Ústí nad Labem, Dvoře Králové nad Labem a Hodoníně a ve spolupráci s ošetřovateli se snaží navést lidoopy k tomu, aby kreslili.
"K ničemu je nenutíme. Ukážeme jim, jak se kreslí, nabídneme tužku, voskovky nebo třeba štětec namočený do netoxické barvy. Pak už je všechno jenom na nich," popisuje metodu primatoložka Vančatová.
Její kolekce tří tisíc obrázků je rozsáhlejší než jiné podobné soubory ve světě, protože do ní svými soubornými díly přispělo už sedmnáct lidoopů ve věku od jednoho do čtyřiceti let.
Dělají to také sloni a delfíni
Vědomě kreslit umějí ve zvířecím světě kromě lidoopů ještě sloni svým chobotem a delfíni tužkou upevněnou na nose.
"Postupy, při nichž někdo třeba kočce namočí tlapky do barvy a pak ji nechá chodit po bílém plátně, samozřejmě nepovažujeme za vědomý výtvarný projev zvířete," vysvětluje Marina Vančatová.
Jako dvouleté dítě
Jedním z prvních vědců, kteří nechali primáty kreslit obrázky, byla ruská psycholožka Naděžda Ladiginová-Kotsová. Ta už začátkem minulého století srovnávala kresby šimpanze s kresbami svého vlastního dítěte.
Ukázalo se, že "autorskou technikou" spolu zpočátku šimpanz i dítě drželi krok. Ale asi od dvou let věku se kresby dítěte začaly stávat realističtějšími. Zatímco lidoopi kreslili stále stejně.
"Totéž se potvrdilo i v našem výzkumu, když jsem porovnávala kresby lidoopů s kresbami svého malého synovce," líčí Marina Vančatová.
Primáti dokážou malovat jen čáry a jejich seskupení, nepravidelné tvary připomínající vějíře, různé skvrny. Ti nejšikovnější zvládnou i nepravidelné kroužky.
Laik by řekl, že vytvářejí jen jakési čmáranice.
"Nehodnotíme to z estetického hlediska," zdůrazňuje primatoložka. "Nás zajímají myšlenkové pochody. Věřím, že sbírka pomůže myšlenkové postupy lidoopů lépe analyzovat. Vždyť i pradávní lidé, než po sobě začali zanechávat srozumitelné kresby na stěnách jeskyní, museli nejdřív kreslit jenom čmáranice."
Vědí, co kreslí?
Hlubší náhled do kreseb primátů se zatím povedl jen u gorilí samice Koko (narodila se v roce 1971) a samce Michaela (žil v letech 1973 - 2000). Ti spolu žili v Kalifornii a dokázali se naučit základy lidské znakové řeči pro němé.
"Nakreslili třeba jakýsi obrázek a znakovou řečí uvedli - to je náš ošetřovatel. Nebo o žlutých a zelených čarách posunkovali - to je naše hračka, která měla také zelenou a žlutou barvu," popisuje Marina Vančatová.
Tohle se však od lidoopů z českých zoologických zahrad dozvědět zatím nedá.
Pravá ruka vede
Pozoruhodné je, že lidoopi dávají při kreslení přednost pravé ruce. Sice nikdy stoprocentně, občas každý z nich kreslí levačkou, oběma rukama, nohama, nebo vezme pastelku do pusy.
"Jen jediné zvíře, šimpanz v liberecké zoo, dával v 84 procentech případů přednost levé ruce," shrnuje primatoložka.
Nevysvětlitelné pak je rozdělení malířů podle pohlaví. U orangutanů kreslí jenom mláďata a dospělé samice. Dospělý samec se k ničemu takovému neodhodlá. Zato u goril a šimpanzů kreslí všechna zvířata, s výjimkou tlupy goril ve Dvoře Králové, kde kreslil jen vůdčí samec a nikdo jiný si to v jeho přítomnosti nedovolil.
Obrázek jen do příštího úklidu
Někteří lidoopi okamžitě věděli, jak s tužkou a papírem zacházet, protože to už dříve vypozorovali u ošetřovatelů, kteří si dělali poznámky. Jiní se to naučili po ukázce, nebo pozorováním jiných jedinců, kteří už kreslit začali.
"Občas měli lidoopi náladu a pokreslili spoustu papírů, jindy jsem ze zoo odcházela s prázdnou," popisuje primatoložka.
Ovšem některé výtvory do sbírky nešlo zařadit. "Například šimpanzí samice Ingrid v Liberci nekreslí na papírové čtvrtky, ale jen na betonovou podlahu," vypráví Marina Vančatová. "Její obrázky můžeme vyfotit, ale nemůžeme je vysekávat."
Takže na podlaze zůstávají, ale ne pro příští generace jako díla prvních lidských umělců v jeskyních. Vydrží jen do příštího úklidu pavilónu.
